Z Kalifornie pochází nový projekt sester Jackie a Jessicy Parryových. Od dvou mladých muzikantek se nedá čekat, že by navázaly na tamní slavnou scénu a přišly s bezproblémovými popěvky o lásce a nočních tazích městem. To už se v Los Angeles dnes nenosí. Dianthus, jak sestry svou kapelu pojmenovaly, hrají těžko definovatelný styl, ve kterém rezonuje metalová klasika, stejně jako modernější či alternativnější prvky, vše smíchané do jednoho zajímavého koktejlu. Ten je ke slyšení na právě vydávaném albu „Realms“, od něhož si dámy slibují, že je s končící pandemií přiblíží fanouškům více než debutová deska „Worth Living For“.
Jak byste definovaly hudbu, kterou Dianthus hrají?
Jackie: Dianthus je náš sesterský projekt, který zahrnuje různé hudební žánry, konkrétně progresivní rock, metal, klasickou hudbu a dokonce i pop.
Proč jste si vybraly právě název Dianthus?
Jackie: Dianthus je jméno květiny, trvalky. Znamená dlouhověkost a je ženským symbolem, což byl hlavní důvod, proč jsme si to jméno zvolily. A taky si myslím, že tento symbol souvisí hodně s naší tvorbou.
Aktuálně vydáváte album „Realms“. V čem se odlišuje od debutové desky „Worth Living For“?
Jessica: Jelikož je „Realms“ naším druhým albem, musí se od první desky lišit. Je to úplně jiný svět, jak zvukově, tak i jiným vizuálním pojetím. Zvolili jsme fantasy koncept, který hudbou oživujeme.
V promo materiálech je zdůrazňována práce producenta Stevea Evettse. V čem byl jeho největší přínos pro vaše nové album?
Jessica: Pracovat se Stevem byla úžasná zkušenost. Jeho největším přínosem bylo, že z nás udělal lepší hudebnice přímo během nahrávání. Hodně jsme se toho od něho naučily, co se týče zvuku, kompozice, techniky a struktury skladeb. Umí skvěle naslouchat našim nápadům a pracovat s nimi. Také se velmi osvědčil jeho přístup „méně znamená více“, který praktikoval zejména při práci se sbory.
Výraz i zvuk „Realms“ je docela progresivní. Projevuje se na něm práce Stevea Evettse se Symphony X, či The Dilinger Escape Plan nebo tohle zůstalo ve vaší režii?
Jackie: Progresivní styl vzešel z našich původních nápadů. Práce se Stevem to upevnila a pomohla tomu dát výslednou formu. Do studia jsme šly s tím, co jsme se do té doby naučily a Steve do toho přidal své zkušenosti. Ty získané prací s kapelami, s nimiž předtím dělal, se do nahrávky promítly. Měl několik opravdu důležitých a řekla bych až neskutečných nápadů, které pomohly objevit specifičtější zvuk a posunout jej ještě dál. Je nesmírně talentovaný a můžu říct, že při studiové práci byl jako náš třetí člen.
Album jste začaly natáčet už v době začínající pandemie. Proč to vydáváte až teď?
Jackie: Cítíme, že právě teď, na začátku roku 2022, je pro nás nejlepší čas desku vydat. Začal nový rok a chápeme to jako nový začátek. A vzhledem k tomu, že se znovu začíná otvírat prostor pro koncerty, tak se nemůžeme dočkat, až skladby předvedeme naživo. Moc se těšíme na reakci fanoušků.
Jako pilotní singl jste vypustily do světa skladbu „A Space In The Silence“. Proč jste vybraly zrovna tento song?
Jackie: Chtěly jsme vydat jako singl skladbu, která ukáže naši tvrdší stránku. A zároveň jsme chtěly, aby skladba měla silný refrén, který by si posluchač dobře zapamatoval. A těmto kritériím nejlépe odpovídala skladba „A Spice In The Silence“. Už máme i zpětné reakce a hodně nás těší, jak ji posluchači přijali a vytvořili s k ní vztah.
Album má docela temnou atmosféru. Je to dané tím, že vznikalo v těžkých časech?
Jackie: Ano, zvuk i celková estetika alba mají velmi temnou atmosféru. Vždy se snažíme do této temnoty začlenit i pozitivnější aspekty a povznášející texty. Když tohle všechno dáš dohromady, dojdeš k tomu, jak chceme znít. Chceme posluchače spíše inspirovat a ukázat naději v každé situaci, které život přináší.
Před rokem jste udělaly videoklip k titulní skladbě „Realms“. Náladou připomíná slavný horor „The Shining“. Byl pro vás tento film inspirací?
Jessica: Myslím, že video k „A Space In The Silence“ odkazuje na „The Shining“ ještě více. Pokud jde přímo o video k „Realms“, tam jsme se inspirovaly spíše vznešenou a fantaskní érou rokoka. Ta skladba přináší hodně majestátní atmosféry, jak v instrumentaci, tak v textech. Proto jsme ve videu chtěli nastínit královsky vznešenou atmosféru.
Zjednodušeně by se vaše album dalo nazvat jako heavymetalová nahrávka. Ovšem je z něho cítit jak progresivní metal nebo groove metal. K jakému stylovému označení se řadíte vy?
Jessica: Je zajímavé definovat přesný styl naší hudby. Náš zvuk se liší skladbu od skladby a absorbujeme množství rockových stylů. Proto si myslím, že je těžké zařadit nás do nějaké určité kategorie. Řekla bych, že to je rock, protože to dokáže zaštítit i progresivnější a alternativnější styly metalu.
Pocházíte z Kalfornie. Je tam hudba, kterou hrajete, považována za populární nebo se pohybujete spíše v undergroundu?
Jessica: Když jsme zakládaly kapelu, tak jsme hrály spíš populární rockové a metalové coververze, protože jsme neměly dostatek vlastního materiálu, takže to byl underground. Teď už se ale snažíme psát vlastní skladby, přestože je to náročnější, ale rozhodně zábavnější.
Jelikož jste dvojčata, musím se zeptat, jestli jste spolu vyrůstaly v hudebně založené rodině, která vás ve vaší tvorbě podporovala?
Jackie: Jasně! Naše maminka hraje na klavír, což bylo pro nás úplně prvotní inspirací. Hrála nám skladby, které se naučila, když bývala mladší a když jsme je poslouchaly, tak to byla motivace pustit se do vlastní hudby. Náš děda z matčiny strany býval kytarista a dal nám jednu ze svých akustických kytar. Celkově naše rodina hodně podporuje to, co děláme a my jsme za to vděčné. Rodina je pro nás hodně důležitá!
Když jste začínaly hrát, hrály jste vždy spolu nebo jste měly v minulosti odlišné projekty?
Jessica: Klavír byl úplně první nástroj na který jsme se učily a to obě společně. Chodily jsme spolu na lekce a střídaly jsme se v cvičení. Jak jsme se učily, tak jsme začaly dělat klavírní recitály, kde jsme hrály malé etudy. Jakmile jsme do rukou začaly brát rockové nástroje, tedy bicí a kytaru, bylo pro nás přirozené, že jsme hrály spolu. Byly jsme také spolu v mnoha různých kapelách do doby, než jsme založili Dianthus jako opravdu seriózní projekt.
Které kapely vás inspirovaly k tomu, že jste od klavíru přešly na rockovou hudbu?
Jessica: Těch je… Inspiraci čerpáme z mnoha kapel, ale abychom jmenovaly aspoň nějaké, tak rozhodně musíme říct Rush. Milujeme je! Dále pak Tool, Children Of Bodom nebo Gojira. Všichni tihle nám mají rozhodně co říct…
Věnujete se v současné době spíše studiové činnosti nebo se po vydání „Realms“ chystáte také na turné?
Jessica: Teď se soustředíme na to, abychom připravily pořádnou show na podporu „Realms“…
V letech 2007 až 2017 existovala v Polsku kapela s názvem Dianthus, která hrála thrash/death metal. Zaregistrovaly jste někdy tuto kapelu?
Jessica: Zaregistrovaly jsme si naše jméno ochrannou známkou, abychom si ho pro sebe ochránily. Chceme chránit naši hudbu před záměnou s kýmkoliv. A co se týče té kapely, o které mluvíš, tak počítáme, že mužská thrashmetalová kapela si uvědomila, že nese jméno po květině, tak si ho rychle změnila (smích).
|
