Al-namrood jsou dnes neviditelnější (a možná jedinou) metalovou kapelou, která přichází ze Saúdské Arábie. Země, kde je trvale skrápěna dlažba náměstí Dira krví popravovaných lidí, kde vládne právo šaría a kde podobně laděná tvorba je za hranicí zákona. Už jen to by stačilo k tomu, aby si Al-namrood zasloužili pozornost zbytku metalového světa, ale kdyby k tomu neprodukovali zajímavou hudbu, přišlo by všechno vniveč. Ústřední dvojice, skrytá kvůli bezpečnosti za pseudonymy Mephisto a Ostron, s tím nikdy neměla problém, i když má jen velmi omezené možnosti co se týče nahrávání desek i samotného koncertování. V jednom má obrovskou výhodu, a to je původní myšlenka kapely implantovat do tvorby kromě klasické blackmetalové vichřice ještě velmi výrazné orientální prvky, které celkové znění Al-namrood odlišují do zbytku černočerné scény a dávají jí jasný punc originality.
Tvořit black metal na jednom z nejděsivějších a nejtemnějších míst na světě je nasnadě. Prostředí, ve kterém muzikanti vyrostli a jejich proklamovaný odpor k islámskému zřízení se do tvorby musel nutně promítnout a je mnohem hmatatelnější než u kapel z jiných částích světa, včetně Norska. V tomto kontextu se musí na celou blackmetalovou scénu nahlížet jako na partu pozérů, protože zatímco jiní o pekle zpívají, Al-namrood v něm žijí. Jsou autentičtější, i když je pro ně nemožné zachytit pro black metal mrazivou atmosféru severských plání,ale jejich největší síla spočívá jinde. Tradiční arabská hudba (zejména pro ucho posluchače, který v tomto světě nežije) je z hlediska politických a společenských událostí možná ještě strašidelnější a nervy více drásající než bodavý severák. Proto jsou Al-namrood, tak často využívající tyto motivy, velmi specifickým a neopakovatelným zjevem na metalové scéně.
Přímo hmatatelně je z jejich tvorby cítit atmosféra žhavé pouště, stejně jako peklo arabských věznic a mučíren. Stále více se tento aspekt dere na povrch a přestože se kapela uchyluje k angličtině místo původní hrdelní arabštiny, aspekt lidové hudby z kraje Rijádu a Mekky má stále silnější zastoupení mezi poryvy kytar a kulometnými (samplovanými) bicími. Je jedno, že Mephisto s Ostronem udělali výměnu na postu zpěváka a Humbabu, působícího v kapele od roku 2013, nahradil další tajemný chlápek Artiya`ilem. Ten má ještě o něco hrdelnější hlas než jeho předchůdce, ale v hudbě Al-namrood je vokální prvek jen střípkem do mozaiky než výkladní skříní. Jeho zvířecí chrčení dotváří atmosféru, která je sama o sobě proklatě silná. Skoro až s nezastíranou bázní posloucháte úvodní nástup „Protector Of The Herd“, v němž se jakoby z dálky valí hordy arabských válečníků s bojovou melodií na rtech, aby pak vypuklo naprosto nekontrolovatelné peklo v dusivé smrti kytar.
Jak album postupuje, je lidová složka tvorby Al-namrood stále hlasitější. I když lze první polovinu pětadvacetiminutového alba považovat za tradičně blackmetalovou (tedy v pojetí této kapely) a především titulní „Worship The Degenerate“ zní spíše jako typický stylově kanální výplach, v „Sun Of Liberation“ hrají orientální motivy stejně, ne-li více důležitou roli, čímž atmosféra houstne ještě mnohem více. Mephisto vyšívá arabské ornamenty skrze hradby svých riffů a jejich hypnotické opakování bije kladivem na kovadlinu. Vše vrcholí v závěrečné dvojici „Eclipse“ a „Free Will“, která je tím nejpůsobivějším, co zde (ale i na jiných deskách) Al-namrood předložili. V „Eclipse“ sázejí na jediný výrazný motiv, zasazený do pomalejších a táhlejších kytarových riffů, navíc v závěru zpívaný jakoby stohlavým sborem odevzdaných mučených Arabů. Nejvíce folklórní snažení prohlubuje závěrečná „Free Will“. V ní není místo pro kytary, temný podklad vytvářejí pouze děsivě znějící klávesy a hlavní slovo přebírají lidové nástroje. Z jejich tónů do uší doléhá sžíravé arabské slunce, pražící na nekonečné písečné duny pouště Rub al-chálí. Pocit zmaru je dokonán…
Saúdové tentokrát předkládají krátké dílo, které působí méně sevřeným dojmem než předchozí nahrávky. Spíše naznačuje vykročení k novým metám, v nichž by lidová hudba mohla být v budoucnu kladena na roveň extrémní metalové složce. Jedná se o krok správným směrem, díky němu se tvorba kapely stává ještě naléhavější. Tento potenciál Al-namrood odhalují jen z části, ovšem s příslibem, že bychom se mohli dočkat skutečně velkých věcí.
|
