Jakmile „In Waves“ rozrazilo dveře do mainstreamu, bylo nasnadě, že další zářez v diskografii floridské bandy bude pokračovat ve vyšlapané cestičce. Ustálená sestava dala hlavy dohromady a na v pořadí šesté album angažovala na post producenta zpěváka a frontmana Disturbed Davida Draimana.
V té době již zkušenostmi ošlehaný Draiman radil především v oblasti pěvecké. „Vengeance Falls“ má převahu čistých vokálů a Matt Heafy si velice pochvaloval spolupráci s frontmanem Disturbed. Dokonce si poměrně výrazně rozšířil vokální rozsah, což aplikoval od této desky dále, a konečně se etabloval ve výborného zpěváka, který zvládá bez problémů obě hlasové polohy.
Instrumentálně je deska stínem svého předchůdce. Zatímco na „In Waves“ se našly dozvuky bohatších kompozic, zde je naprosto dominantní klasická písničková struktura s pravidelným opakováním slok a refrénů. Trivium tak absolutně rezignovali na jakoukoli invenci a jedou na jistotu. Posluchač si tak odškrtává veškeré melodické a rytmické změny a nechává se kapelou strhnout do předvídatelné heavymetalové průměrnosti. S trochou nadsázky lze desku označit jako dítě „In Waves“ a „The Crusade“.
V kontextu diskografie „Vengeance Falls“ nemá šanci obstát, ale jako pokračování cesty k metalovému vrcholu je to deska vysoce účinná a neoddiskutovatelně dobře vedená ve smyslu plnění cíle. Pěvecky se jedná o menší revoluci ve stylu kapely. Matt Heafy zní výborně v čistých polohách a growly fungují jako nezbytné koření, což ještě v kombinaci s poměrně temnými texty dodává albu unikátní atmosféru. Album jako celek postrádá drive, ale v jednotlivostech dokáže překvapit. Třeba otvírák „Brave This Storm“ solidně hrne, stejně jako výborná „Incineration: The Broken World“ (ten hravý riff!) nebo jasná hitovka „Strife“ s božím refrénem.
Draiman na postu producenta dokázal z Heafyho vymáčknout maximum, ale zároveň uzmul kapele kus své identity, když se angažoval na finální podobě melodií a harmonických postupů, jež jsou v některých případech k nerozeznání od jeho domovské kapely („To Believe“). „Vengeance Falls“ trpí na nedostatek hravosti, chytlavosti a vlastní invence, ale jakožto produkt je to dokonale vycizelované metalové album, které může hrát v rádiích stále dokola. A o to zřejmě kapele šlo.
|
