S jídlem roste chuť a britští Cloven Hoof jsou toho důkazem. To, že kdysi patřili k Nové vlně britského heavy metalu, má svůj podíl na tom, že znějí stále tradičně, ovšem fakt, že v osmdesátých letech byli řazeni do zástupu šedých kapel, dnes žádný relevantní důvod nemá. Nebyli špatní, přestože zaspali dobu a bezejmenný debut vydali až v roce 1984. Proto je prakticky požrali jak velikáni klasického metalu, tak i mladé, dravé štiky čeledi thrashmetalové. A přestože osmdesátá léta byla pro heavy metal dobou zaslíbenou, Cloven Hoof skvělé časy neprožívali. Druhý dech chytli v novém miléniu. Mohli se pyšnit letitými zkušenostmi, ale i zápalem, jako kdyby chtěli dohnat dobu, kdy se jim nedařilo nebo kdy prakticky neexistovali. Proto ani nikomu nevadilo, že z původní sestavy v kapele zbyl jen basista Lee Payne, který byl vždy výhradním autorem materiálu a mezi jeho jméno a název kapely se dalo klást rovnítko.
Opětovný rozjezd v novém miléniu byl trochu těžkopádný, jako kdyby kapela stále procitala z kocoviny po osmdesátých letech. Když do středu Cloven Hoof dokázal Payne přivábit výtečného vokalistu George Calla, dostala tato parta čerstvý vítr do plachet. Co vítr, spíše uragán. Zapomenuta byla trochu unavená comebacková alba „Eye Of The Sun“ a „Resist Or Serve“ a na dávný debut se přestalo vzpomínat se slzou v oku. Cloven Hoof začali strmě stoupat na kvalitativní stupnici a jejich poslední deska „Age Of Steel“ se dá považovat za novodobou klasiku. Kapela byla v roce 2020 jako politá živou vodou a po více než třiceti letech se mohla pyšnit konečně reprezentativní nahrávkou, jež měla za důsledek příliv nových fanoušků. Od novinky „Time Assassin“ se čekalo, zda trend potvrdí nebo zda ukáže, že kvalita "Age Of Steel“ byla jen ojedinělým výstřelkem.
„Time Assassin“ překvapuje, a dalo by se říct, že vrchovatě. Nejenže překonává „Age Of Steel“, ale dokonce i ostatní alba, která mají Britové v diskografii. Je skoro až nepochopitelné, kde se v Cloven Hoof vzala taková porce skladatelské vytříbenosti, energie i výborných hudebních výkonů. Dobří muzikanti byli vždy, ale tentokrát svou instrumentální vyzrálost potvrzují ještě výbornými kompozicemi, které je ženou k vrcholům tradičního britského heavy metalu. Chcete slyšet jeho nejčistší esenci, v soudobém dravém podání? Tak právě pro vás jsou tu Cloven Hoof! Nadšení z první metalové dekády (tedy z osmdesátých let) je neopustilo a prokládají je velkým nadhledem muzikantů, kteří zapomněli, jaký letopočet stojí v jejich občankách. Velkou devizou je skvělý hlas George Calla, který v řadě míst zní jako mladší bratr Bruce Dickinsona a nepostrádá vášnivost projevu Geoffa Tatea (ex-Queensrÿche). Call dává chytře napsaným Payneovým věcem správný šmrnc a kapela leckdy dosahuje podobného efektu, který kdysi z „Painkiller“ od Judas Priest udělal nehynoucí ikonu.
To je případ drtivého úvodu „Guardians Of The Universe“, v němž kapela řádně přitápí pod kotlem, ať už hromovými riffy, hbitými sóly, dvojkopákovými salvami bicích nebo Callovým hlasem, který dokáže vylétnout až do nedozírných výšek, bez toho, aby ztrácel tah. Když kapela po dalších dvou ultrametalových jízdách (skoro ve stylu judasovského „Jugulatora“) „Liquidator“ a „Lords Of Death“ zpomalí v „After Forever“, rozhodně se nedá mluvit o sladkobolné baladě, ale spíše o dramatické kompozici, v níž hlavní slovo přebírá epičtější tvář kapely. Podobné je to v případě hitovky „Tokyo Knights“, ve které se kapela vyhýbá zajetým popmetalovým klišé, spíše přístupné melodie roubuje na ostré, místy takřka groovemetalové riffy. Má to sílu. Obrovskou. Když Call po melodickém refrénu začne skandovat, víte, že posloucháte nejen jeden z vrcholů desky, ale celé dosavadní kariéry Cloven Hoof.
„Time Assassin“ překvapila. Velice… Rázem se maže vše, co se Cloven Hoof kdy nepovedlo, tentokrát předkládají skutečně vzrušující heavymetalovou jízdu. Vypadá to, že po čtyřiceti letech od založení jsou Britové na vrcholu. Po velice vydařeném „Fury“ od Tokyo Blade je zde další deska typického britského heavy metalu, která ukazuje, že kdysi druho či třetiligové kapely Nové vlny britského heavy metalu dokáží vyučovat i někdejší hvězdy stylu.
|
