Kdysi dávno se britští Cloven Hoof mohli stát velkou heavymetalovou kapelou., Vzešli z prostředí Nové vlny britského heavy metalu, odkud povstala řada hvězd, ale osud (a právní problémy) s nimi rozehrál nepěknou hru. Dnes je kapela živá a při velké síle, což ukazuje nové album „Time Assassin“, které je naplno vrací do hry. Po více než čtyřiceti letech od založení. Kariéra kapely je docela spletitá a tak jsme o její přiblížení požádali basistu a dnes jediného zakládajícího člena Lee Paynea. Rozhovoru se ujal s velikou chutí, přestože se zotavoval z ne právě jednoduchého průběhu covidu, vzniklo dlouhé povídání, které jsme rozdělili na dva díly. Zde je první z nich, který se zaměřuje na prvotní fázi existence kapely, na osmdesátá léta…
Co nebo kdo utvářel tvůj hudební vkus? Vybíral sis muziku podle hudebních magazínů, ve kterých se objevovaly věci, které nebyly ke slyšení v rádiu?
Jsme kapela z West Midlands, které leží v srdci Anglie a našemu stylu patří neodmyslitelně agresivní zvuk Judas Priest, Black Sabbath nebo Led Zeppelin. To jsou kapely, které vyrostly ve stejné oblasti jako Cloven Hoof. Je to o temném prvku, který je nezaměnitelný. Naše kapela ani nemohla pocházet odjinud. Život v betonovém, průmyslovém místě je docela těžký a proto zdejší kapely zpívají o drsných věcech. Měl jsem proto rád fantasy, která se jevila jako forma úniku z reality. Vždyť i J.R.R. Tolkien žil v Birminghamu, takže od úplných začátků jsme byli v dobré společnosti. Byl jsem hodně ovlivněn Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin, Thin Lizzy nebo Rush, a každé penny, které jsem měl, jsem utrácel za jejich hudbu. Za alba i za koncerty. Tohle byla pravá výuka, při koncertech jsem vždy sledoval kytaristu a basistu. Byl jsem odhodlaný studovat všechny akordy a hudební postupy těchto metalových bohů. Jednoho dne jsem se zařekl, že zkusím vytvořit něco vlastního.Hudbu, která by mohla mít na lidi stejný dopad, jako hudba mých hrdinů. Pokud jsem to dokázal, tak jsem se dotkl slunce.
Vyrůstal jsi v hudební rodině?
Ne, naše rodina nebyla nijak zvlášť muzikální.
Proč sis vybral baskytaru?
Když dělám naše skladby, tak je skládám na kytaru, ovšem jsou to basy, které mě z celého zvuku vzrušují nejvíce. Vybral jsem si baskytaru, protože mi to umožňuje živě řídit hudbu na pevném základu. Taky mi to umožnuje spojit se s publikem, které tóny basy cítí po celém těle.
Hrál jsi v jiných kapelách než jsi založil Cloven Hoof?
Ne, Cloven Hoof byli v mém životě od útlého mládí. Tahle kapela zůstává mým jediným projektem.
Cloven Hoof jsi dal dohromady v roce 1979. Plánovali jste, jak budete znít a kam chcete směřovat nebo jste se přirozeně začlenili do vznikající Nové vlny britského heavy metalu?
Heavy metal tehdy vládl. Všude jsi viděl džísky a kožené bundy. Byla to hudba mladé generace a kluby a hospody byly plné odžískovaných dětí. Byli jsme stejní jako fanoušci. Neexistoval žádný plán, co budeme hrát, jen jsme přirozeně začali dělat to, co milujeme. Byli jsme docela dobří muzikanti, tak jsme dokázali napsat věci, jak jsme to měli rádi. Nová vlna britského heavy metalu byla nejlepší etapa v hudební historii. Všude se rodilo tolik dobrých kapel a skvělých muzikantů. Byly to výjimečné časy.
Zpočátku jste image stylizovali do stylu kabuki, kostýmů teatrálního japonského divadla a jako alter ega jste použili čtyři základní prvky – země, oheň, voda a vzduch. Bylo to něco jako komiksy Marvel smíchané s Kiss. Proč jsi byl „Air“, vzduch?
Se jmény Air, Earth, Fire a Water jsem přišel já. Kapela měla čtyři členy a tyto živly se shodovaly s našimi znameními. Proto jsem byl Vzduch. Měli jsme výstřední kostýmy, masky ve stylu Kiss, protože jsme chtěli být kapelou, kterou jsme vždy chtěli vidět a slyšet. Bylo to totálně přehnané. Předběhli jsme dobu, naše vize spojení hudby a obrazu by se hodila k multimediálním sci-fi hrám. Masky jsme nosili roky před Slipknot a všemi ostatními, kteří je přijali až po dlouhém čase. Předpokládám, že jsme museli ovlivnit hodně kapel, které se pak prezentovaly tvrděrockovým divadelním způsobem. Od konceptu jsme upustili, když se mu začalo dostávat více pozornosti než hudbě. Ta je nejdůležitější.
Stejně jako Steve Harris v Iron Maiden nebo Jack Bruce v Cream jsi byl v Cloven Hoof nejdůležitějším skladatelem. Když jste se rozjeli, převzal jsi i vůdčí roli kapely. Měl jsi v hlavě dlouhodobý cíl?
Dělám veškerou hudbu i texty Cloven Hoff a můj cíl je stejný. Dostat z hlavy všechny skladby a podělit se o ně se světem heavy metalu. Kapela bude vždy stát na tom, jak skladby budou lidi přijímat a jak dobře je dokážeme prezentovat naživo. Vždy jsem byl rozhodnutý, že každé další album Cloven Hoof musí být lepší než předchozí.
Poprvé jste se světu představili v roce 1982 s EP „The Opening Ritual“. Jak bylo přijato?
Čtyřskladbové minialbum „The Opening Ritual“ jsme vydali v červenci 1982, v heavymetalových žebříčcích časopisů Sounds a Kerrang! bylo šest týdnů a dosáhlo osmnáctého místa. V Kerrang!u a časopisu Noise nás hodně podpořil Geoff Barton, který kapelu dal na vrchol objevů roku 1982.
Nová vlna britského heavy metalu se nejvíce soustředila v Londýně, ale vy jste byli z Midlandsu. Prý vám hodně pomohl Robert Plant a Rob Halford…
Robert Plant bydlel kousek ode mě a já mu hodil naše demo do schránky. Pak jsem ho potkal a on se mě zeptal, jestli mám ještě kapelu. Dali jsme se do řeči a on řekl, že jestli naše demo bude dobré, tak ho vezme do rádia BBC, kde dělal svou show Tommy Vance. S Robem to bylo tak, že dělal rozhovor v místním rádiu a my jsme na něj čekali před budovou, až skončí a půjde ven. Taky jsme mu dali demo, on si poslechl a říkal, že nemohl uvěřit tomu, že jsme ho nahráli my. Říkal, že hrajeme jak ostřílení třicátníci, i když nám bylo osmnáct, devatenáct. Slíbil, že ztratí slovo u Tommyho Vance. Jak Rob, tak Plant dostáli svému slovu a BBC nám nabídla čtyřskladbovou relaci u Tommyho Vance. Produkční nám řekl, že mu nezávisle na sobě dvě takové hvězdy daly stejnou demokazetu.
Pod křídla vás vzal bývalý manažer Judas Priest Dave Hemmings a vaše hvězda začala stoupat. Psalo se o vás ve Velké Británii, hrálo vás nějaké rádio v Americe. Cítili jste se na vrcholu?
„The Opening Ritual“ pro nás bylo velice důležité, protože nám zajistilo silnou platformu, na které jsme mohli stavět. Skladby se hrály v řadě rádií po celém světě a kariéra Cloven Hoof začala nabírat rychlý spád. Cestovali jsme napříč Velkou Británií, čímž jsme si vysloužili silný undergroundový kredit. V létě 1983 jsme zahráli v pořadu Tommyho Vance na Radiu One, z čehož jsem nechal udělat archivní nahrávku na kazetu, která je k dispozici.
Hemmings ale zemřel a vy jste podepsali smlouvu s vydavatelstvím Neat Records, které vám vydalo skvěle přijaté debutové album a vy jste začali hrát i v zahraničí…
Byly to hořkosladké časy. Byli jsme zdrceni ze smrti manažera, ke které došlo v době, kdy vyjednával mnohamilionovou smlouvu se CBS. Jeho tragická smrt vedla k právním problémům, někteří lidé tvrdili, že vlastní část kapely. Abychom se ze závazků dostali, museli jsme na čas skončit, dokud smlouvy nevypršely. CBS se za nás nepostavila, protože se obávala soudních sporů. Smlouvu s námi podepsali Neat Records, kteří byli dost odvážní na to, aby ignorovali možnost žaloby. Z toho plyne ponaučení pro všechny mladé kapely, aby byly opatrné na to, co podepisují a vždy se o tom poradily s právníkem.
Proč vás po vydání debutové desky opustil zpěvák David Potter?
David byl skvělý kluk a výborný zpěvák. Měl přítelkyni, která chtěla, aby se s ní oženil a nelíbilo se jí, že by měl trávit čas na turné. Nakonec si vybral být v práci od devíti do pěti a skončil s hudbou. Byla to velká ztráta, ale doufám, že je šťastný.
Davida nahradil Rob Kendrick. Šlo o muzikanta, který hrál v legendách sedmdesátých let Trapeze a Budgie?
Ano, hrál v Trapeze a Budgie na kytaru a u nás zpíval. V Cloven Hoof byl chvíli, pak odjel do Ameriky a my jsme ho už nikdy neviděli. Byla to škoda, měl velmi dobrý hlas.
V roce 1987 jste vydali živé album „Fighting Back“, kam jste zařadili coververzi hitu Toma Jonese „Daughter Of Darkness. Proč jste si ji vybrali? Myslíš, že to mohlo inspirovat i vaše kolegy Shy z Midlands, kteří nahráli „Devil Woman“ od Cliffa Richarda?
Možná to Shy skutečně inspirovalo. Jejich kytarista Harris občas chodil na naše koncerty a byl to velmi milý chlápek. Moje máma byla velkou fanynkou Toma Jones a tahle skladba se jí hodně líbila. Tak jsem se rozhodl dát jí heavymetalový zvuk. Kapela s tím byla spokojena, tak jsme ji hráli naživo.
Měli jste slušně našlápnuto, proč jste se rozpadli?
Pořád se za námi táhly obchodní problémy, způsobené smrtí Davida Hemmingse. Členové kapely si skvěle rozuměli, ale pokaždé, když jsme se začali drát do popředí, vynořili se žraloci, kteří po nás šli. Pořád vylézali a posílali výhružné dopisy. Byla to právnická noční můra, se kterou jsme nemohli nic udělat. Všechno bylo o dohodách, které kdysi David připravil.
Cloven Hoof jsi postavil o rok později znovu se členy formace Tregedar. Kapela se zjevně vyvíjela, protože deska „Dominator“ z osmaosmdesátého byla koncepční sci-fi dílo a o rok mladší „A Sultan`s Ransom“ zase evokovalo střet vlivů Judas Priest a Rainbow. Bylo třeba udělat personální změny, abyste vytvořili takové desky?
Jako první přišel bubeník Jon Brown, jehož styl se skvěle hodil k novému materiálu. Hodně evokoval Billa Warda z Black Sabbath. Do Kerrang!u jsme dali inzerát, že hledáme dva kytaristy, i když všechny kytary na dema jsem nahrál já. Kytaristy jsme našli, ale jednomu z nich byla nabídnuta velká smlouva v Americe a tak u nás zůstal jen Andy Wood z Tregedar. Právě přišel s tím, že zpěvák Tregedar je velký fanoušek první desky Cloven Hoof. Řekl jsem mu, ať se zeptá, jestli by neměl zájem za námi přijít na konkurz. Ross North přijel do Midlands z Walesu, kde jsme konkurz dělali, vybrali jsme ho a požádali, aby se k nám přidal. Pak jsme udělali dvě fantastická alba.
Jenže právní problémy vám zase zavíraly dveře do světa…
Po vydání „Dominator“ byl kolem Cloven Hoof docela slušný rozruch. Byl jsem přesvědčen, že deska pro nás bude znamenat konečný průlom a postavíme se vedle největších heavymetalových kapel. Objevily se ale zase právní problémy, protože hodně lidí chtělo na Cloven Hoof vydělat peníze. Byla to noční můra, ale naštěstí jsme se těch vazeb po čase zbavili.
Proto jste se podruhé rozpadli? Nebyl jsi z toho zoufalý?
Napsal jsem hodně hudby a věděl jsem., že se znovu dáme jednou dohromady. Až přijde správný čas. Problém byl v tom, že vypršení starých smluv trvalo déle, než jsem si myslel. Ale Cloven Hoof se znovu zvedli.
Pokračování zítra…
|
