Pokud jste již něco měli do činění se švýcarskými Silver Dust, musí vám být jasné, že navzdory názvu novinkového alba „Lullabies“ se vám po necelých čtyřiceti minutách ve společnosti Lorda Campbella a jeho kumpánů úplně snadno usínat nebude. Jejich bloudění kolem bludného gotického kořene s výhonky, ovíjejícími se kolem klasického melodického rocku se solidní porcí elektroniky, steam punku, teatrálnosti i záliby v horrorech, i přes to, že často vsází na poměrně vláčné tempo, rozhodně není muzikou, která by měla v každé nabídnuté položce navodit malátnost a přinést sladké sny.
O tom hodně napoví už úvodní „The Pact“ s chorály a odtažitou, temnou a výhružnou atmosférou, jejíž sílu podtrhne i šepot v latině. Podobně jako na minulé desce „House 21“ se pocitům ospalosti úplně vyhnout nedá. V čem si však Silver Dust polepšili, je fakt, že umí zdánlivě vlažnou náladu lépe využít ve svůj prospěch, takže písně, které k ní nemají daleko, z téhle pasti celkem úspěšně utíkají - plíživé „I´ll Risk It“ zní natolik studeně a jedovatě, a houpavá „Stand by Me“ nabídne dostatečně emotivní náboj a výrazný slogan, aby se vám do hlavy začaly postupně zavrtávat. Živěji působící „Follow Me“ s vydatnou porcí elektroniky, či agresivněji kousající „Echoes Of History“ s emotivně zvolňujícím zpěvem nabídnou podstatně víc energie a možná by na podobně stavěných gotických pilířích Silver Dust desku utáhli na docela solidní úrovni, ale jejich největší zbraň přichází tehdy, když vyjedou ze zaběhlých postupů. Že jim to vůbec nečiní žádný problém, vypovídá poťouchle pitvořivá „Burlesque“ s potrhlým textem a výrazným rytmem, jež si velmi snadno zajistí pozici nejvýraznější části kolekce, „Animal Swing“, u jejíhož psaní Lord Campbell zřejmě po očku pokukoval po nějakém z Burtonových filmů, dělá čest svému jménu a přitom patří k nejútočnějším položkám desky, si s „Burlesque“ pranic nezadá, stejně jako elektronikou nasycená a díky projevu Lorda Campbella líně ležérní „Eternité“, jíž ohromně sluší francouzština.
Rezultát je trochu rozpolcený – „Lullabies“ je zajímavějším album než jeho předchůdce, Silver Dust vyrostli z dřívější jalovosti, ale pocit, že kulisy a teatrálnost nejen sluchová, ale především vizuální by hudbu kapely mohly posunout o úroveň výš, nemizí. Leč v obýváku na ní těžko narazíte a tak pocit, že Silver Dust stále k dokonalosti něco chybí, zůstává.
|
