Halestorm jsou řazeni ke špičce současného amerického hard rocku. Stylově to je oprávněně, kapela produkuje přesně to, na co zaoceánští fanoušci v současné době slyší, tedy natlakovaný sound riffů, v nichž se čerpá ze starých klasik sedmdesátých let, stejně jako z grungeové revolty let devadesátých let. Mají silové refrény, ve kterých se střídá zpěv s řevem a mají ve svém středu zpěvačku Lzzy Hale, která svým atraktivním vzhledem dodává kapele hvězdný esprit. To je dnes zárukou úspěchu, ovšem s kvalitou a originalitou to v mnoha případech bývá diskutabilní. Býval to případ i Halestorm, kteří těžili celá léta více z vizuálního efektu a dobře odpozorovaných hudebních postupů než z výtrysku vlastní invence, z něčeho vzrušujícího, co tu ještě nebylo. Toho se fanoušci zatím nedočkali, i když mediální tlačenka pozornost kapele zaručuje už hezkou řádku let.
S každou deskou, s níž Halestorm přijdou, se čeká, že se bude jednat o naprostou bombu, nadčasové dílo. Jenže to zatím nepřichází. I když je před deseti lety vystřelil do světa singl „I Miss The Misery“, byl to jen světlý okamžik na nijak výrazném počinu „The Strange Case Of…“ Nic zásadního se neodehrálo ani v dalších letech, ovšem když kapela natočila výbornou coververzi Joan Jett (velké oblíbenkyně Lzzy Hale) „I Hate Myself For Loving You“, potvrdilo to, že kapela dokáže být silnější v převzatých skladbách víc než ve vlastních. K dobru lze přiznat, že postupem let trochu dospívala a každé další album bylo o kousek lepší než předchůdce. I když poslední počin „Vicious“ nebyl žádná vyložená bomba, ukázal, že kapela je na dobré cestě. Jenže všechno jde trochu pomaleji než by bylo záhodno. To ukazuje i novinka „Back From The Dead“, která je ze všech desek zatím nejlepší, ovšem o žádný velký kvalitativní skok se nejedná.
Deska je produkčně bezchybně ošetřena, o výsledek se postaral jeden z nejvlivnějších producentů současnosti Nick Raskulinecz, na jehož zkušenosti a um Halestorm sází. Je to trend dnešní doby, kdy dobrý producent umí udělat i z průměrné desky poslouchatelné dílo. Je to částečně případ i této náhravky, jen mluvit o čistě průměrném základu nelze. O nějaké velké bombě ale taky ne. I když kapela hraje s obrovským nasazením a Lzzy se snaží strhnout své hlasivky, pořád se objevují drobné pochybnosti o tom, kde jste ten který motiv slyšeli. Nejsilněji to praští přes uši v „I Come First“, v prvních tónech doslova vyskočí reminiscence na hit „Sweet Dreams“ od Eurythmics, jinde jsou to různé post-grungeové variace na téma Nickelback nebo Foo Fighters nebo připomínky sólové tvorby kytaristy Guns N`Roses Slashe a vlastní osobitost Halestorm stále uniká. Výhodu mají v tom, že dokáží napsat skutečně zapamatovatelnou hitovku, která alespoň na chvíli dokáže tyto pocity přehlušit.
V případě nové desky je nejsilnější trojice skladeb "Wicked Ways", „Strange Girl“ a „Psycho Crazy“, v nichž je znát, že tahle parta tvůrčí potenciál má. Silná je tradičně v baladách, které dávají prostor pro Lzzyin emotivní projev. V „Terrible Things“ a „Raise Your Horns“ se sound konečně čistí a odhaluje se fakt, že Lzzy je přece jen zručná skladatelka, která si umí dokonale pohrát s melodií, což jí však divočejší tvář kapely příliš nedovoluje. Důraz se klade na hřmotné znění, v němž nejlepší nápady zanikají. Poslechněte si „Brightside“, „Bombshell“ nebo „My Redemption“… Za tvrdou slupkou moderní agrese a natlakovanosti uniká to nejpodstatnější - silné nápady, kterými na těchto místech (i na některých dalších, třeba v titulní „Back Form The Dead“ a „The Steeple“) kapela neoplývá. Nepomůže ani fakt, že se většina skladeb převaluje líně ve středním tempu, které kapele ubírá energii.
Ani pátá deska Halestorm nebude zaslíbeným průlomem. a i když se jedná o jejich nejpřesvědčivější práci, kvality nových velkých rockových hvězd nedosahuje. Je to jedna deska z mnoha, které chybí síla, o níž se píše v promomateriálech. Po produkční stránce je album dokonalé, zvukově vyleštěné do nejmenšího detailu, po stránce kompoziční se Lzzy Hale a jejím chlapcům nedaří stoprocentně přesvědčit. A naděje, že by se z Halestorm stala trvalka, tak pořád uvadají…
|
