Když se v roce 2007 rozešly cesty Anneke van Giersbergen a The Gathering, možná by se našla řada těch, kteří by klidně vsadili na to, že to pro kapelu musí být konečná, protože nahradit takhle osobitou zpěvačku se zdálo nemožné. The Gathering se nevzdali a s novou akvizicí Silje Wergeland předložili o dva roky později poněkud tvrdší album „The West Pole“, které sice stíny rozchodu s Anneke úplně zaplašit nedokázalo, ale zároveň ukázalo, že cesta pro The Gathering určitě existuje. I když dvě následující desky, vydané v poměrně rychlém sledu za sebou, deklarovaly, že se hrany začínají obrušovat a kolečka do sebe zapadají stále snadněji, v roce 2014 se kapela uložila ke spánku, který trval tři roky. Při probouzení se The Gathering sešli téměř ve stejném složení, v jakém si před usnutím zamávali, jen basistku Marjolein Kooijman nahradil původní krotitel čtyř strun Hugo Prinsen Geerligs.
Někdy před deseti lety prohlašoval bubeník Hans Rutten, že The Gathering jsou docela dobří v budování atmosféry a že se po „The West Pole“ kapela stala zasněnější. A to je zcela přesná charakteristika aktuálního alba. Hovořit o hybernaci a comebacku kapely se díky tomu jeví naprosto scestné, z hlediska hudebního se album „Beautiful Distortion“ tváří, jako by se The Gathering přenesli do doby alba „Disclosure“, atmosféru nesmírně lehce budují od prvních tónů, byť tak étericky pohádková jemnost jako v úvodní „In Colour“ se už téměř nevrací. Album ve všech položkách zasněně a podzimně melancholicky hladí po duši (a to dokonce navzdory občas využité chladné elektronice), vláčně rozjímá, melodicky pohupuje a tomu všemu nenásilně kraluje Silje Wergeland se svým jemným, ale pevným a smyslným hlasem. S výjimkou energičtější „Pulse Of Life“ se celé album nese v až relaxačním a trochu konzervativním módu, vyzobávat z alba jednotlivé kousky a vážit jejich sílu by bylo kontraproduktivní, „Beautiful Distortion“ je ohromně soudržná kolekce, jejímž hlavním cílem je navodit podmanivou atmosféru. A to se spolehlivě daří.
Zároveň s albem „Beautiful Distortion“ The Gathering představili i trošičku odvážnější EP „Interference“, které plně odráží aktuální náladové rozpoložení kapely, přičemž minimálně skladba „Disconnect“ si místo na albu zasloužila. Kruh se uzavře v momentě, kdy si uvědomíte, že produkci alba „How The Measure A Planet“ z něhož titulní skladbu kapela použila jako finále kraťasu, měl na starosti Attie Bauw, který se zvukové stránce podílel na „Beautiful Distortion“. The Gathering se jednoduše vrací tam, odkud vlastně nikdy neodešli.
|
