TERROR - Pain Into Power
Jak blízko má k sobě hardcore a thrash metal? Pokud se fanoušků týká, v osmdesátých letech šlo o dva samostatné tábory, přičemž nervóznější a ortodoxnější byli většinou příznivci HC. Časem se ale situace zklidnila a dnes jsou spolu všichni schopni pařit pod jednou střechou. K hudebnímu propojení nicméně dochází od samých počátků, i když mnohdy jenom na neoficiální (čti nepřiznané) úrovni. Formace Terror z Los Angeles je hlavně o hardcoru, thrashové vlivy ale přeslechnout nelze. Nejinak je tomu na novém, v pořadí již osmém albu, které se honosí drsným titulem „Pain Into Power“. Tentokrát se ovšem zdá, že si kapela kolem zpěváka Scotta Vogela a bicmena Nicka Jeffa pronajala extrémně drahé studio, ze kterého bylo výhodnější co nejrychleji zmizet. Hardcore nebyl nikdy o epických stopážích, osmnáctiminutová fošna ale v tomto ohledu působí přece jenom trochu minimalisticky. Album je jako úder mokrým hadrem přes čumák, jeden song se přelévá do druhého takřka neznatelně, nechybí instrumentální, rytmická ani vokální klišé. Vše je nicméně podáno v nekompromisním a sebevědomém stylu, který nepřipouští mnoho námitek. Dobře dopadlo hostování Corpsegrindera (Cannibal Corpse) v songu "Can´t Help But Hate" i Todda Jonese (Nails) v kusu "The Hardest Truth", oba kumpáni svým growlingem osvěžili vokální profil alba, jehož podstatu tvoří vynikající a hardcorově přesný Scott Vogel. Tohle album je více než cokoli jiného připomenutím, že americká formace pořád funguje, a že ji nedostal ani covid, ani časté personální eskapády. Fanoušci tak můžou zůstat v naprostém klidu.
6/10
YouTube ukázka - Pain Into Power
FAÜST- Tinnitus Inquisition
Když se v přírodě přemění kukla na motýla, nikdo to už dávno neřeší (přestože jde o zázrak). Pokud se podobná metamorfóza stane v lidské říši, je nutné na to hlasitě upozornit (i když vlastně o nic nejde). Například když se z chladnokrevných ryb stane postava z klasického literárního díla. Tato podivná událost se stala v našem hlavním městě, kde se spolek Coldblooded Fish přejmenoval na Faüsta. Nejde přitom o nějakou manýru, Pražáci správně vycítili, že když se diametrálně zlepšila jejich hudba, bude lepší zahodit i původní dětinskosti. Teď je vše důstojnější, tedy alespoň po řemeslné stránce, jinak debut „Tinnitus Inquisition“ kypí hravostí a nadhledem, který byl Pražákům blízký odjakživa. Nyní jej ale pánové neodvozují od rybího názvosloví, nýbrž od stylového gruntu raně metalových let. Hudba krom thrashe nabízí velkou porci heavíkových či punkových vrstev, a kdybychom chtěli tvorbu kapely nazvat jako „hellish rock´n´roll“, nikdo by se nám nemohl divit. Playlist se valí kupředu jako rolba, a když už se zdá, že by Pražáci mohli ztrácet dech, přijde na řadu nějaká výživná pasáž (nejčastěji sólo) a nářky jsou rázem pryč. Když zase začne ztrácet zpěvák, dojde k zátopkovskému efektu a frontman zabere ještě víc. Debut Čechů nemá úplně svůj ksicht (inspirace zvenčí jsou občas hodně patrné), energie a stylové zábavy ovšem nabízí požehnaně.
6,5/10
YouTube ukázka - Jungle Mangled
HATRIOT - The Vale Of Shadows
Jak potěšit svého tatíka, dějství čtvrté. Kapela Hatriot je známá tím, že v ní hraje dvojice synů Zetro Souzy. Děti slavných rodičů většinou nemají rády, když jsou s tímto faktem spojovány hned v prvních větách, jenže tady je nutné příbuzenské vazby zdůraznit proto, že Hatriot zní především jako klon kapely Exodus. Nejenom hudebně, ale také vokálně – Cody Souza vládne takřka totožným jedákem a občasné přechody do harshe nebo growlu na tom nic nemění. Hrubší hlasové polohy navíc nejsou ničím výjimečné, zatímco uštěpačně neurotický křik je sice kopírka starýho Souzy, ale sílu to kvůli tomu nemá o nic menší. Také hudební stránka věci se na albu „The Vale Of Shadows“ občas snaží vzdálit klasickému thrashovému pojetí, a to odbočkami ke groovu nebo melodickému hardcoru. Hlas krve je ale v případě Souzovic klanu neutišitelný a nejlépe se americké skvadře vede právě tehdy, když rozehraje typicky řezavou riffovo/rytmickou fašírku. Pásáže v kusech „The Hate Inside“, „Verminious and Vile“, „The Twenty Four Hour“, „The Vale Of Shadows“ nebo „Only Red Remains“ jsou dostatečně vydatné a ve spojitosti s toxickým frázováním musí strhnout každého, komu se v těle pravidelně obnovují thrashmetalové buňky.
6,5/10
YouTube ukázka - Hymn Of The Wicked
|
