Snaha Liama Gallaghera oživit časy, kdy jeho kapela Oasis stála na vrcholku světa a mluvilo se o ní jako o největší senzaci od časů The Beatles, je očividná. Sice moc dobře ví, že společnou řeč se svým bratrem Noelem, tedy druhou polovinou Oasis, najde jen stěží, a možná proto se jeho sólová práce stále příliš nevzdaluje od zvuku mateřské kapely. Těžko od něho očekávat takové megahity jako „Wonderwall“ či „Some Might Say“, na ty už není doba, a koneckonců i přiznání, že zenit má Liam za sebou není také úplně od věci. Jenže on se snaží. Skladatelsky vždycky stál ve stínu svého bratra a v Oasis plnil funkci enfant terrible, ale od zkušenějšího sourozence se učil dobře. Proto jeho sólová práce (kupodivu na rozdíl od Noela) odkazuje na Oasis více než by se čekalo od sólových desek. Liam byl vždycky hlasem britské legendy a jeho hudba, pokud by se nepustil do nějakých stylových veletočů, bude pravděpodobně vždy znít jako Oasis.

Jeho sólová tvorba navazuje na pozdní éru kapely, jak písničkářskou formou skladeb, tak jejich podáním. Liam dobře ví, že experimentování by mu zbylé fanoušky odradilo a proto se zuby nehty drží typického výrazu. Je to trochu předvídatelné a čitelné, ale na druhou stranu fanoušky nečekají nepříjemná překvapení. Alespoň ty, kteří se už smířili s tím, že ani jeden z Gallagherů tak skvělou desku jako byla „(What`s The Story) Morning Glory“ nenatočí. Liamův výraz léty mírně zhrubl, ale pořád se v něm objevuje typický prvek frackovitosti a mladické vášně. Podobně jako v hudbě, která stále čerpá ze studnice The Beatles, nebojí se hrábnout řádně do struny, čímž vykoukne i mírně punková tvář, a když se sem tam objeví drobný úkrok stranou, lze to přičítat řadě hostů, které si Liam na alba zve. Novinka „C`mon You Know“ nedělá žádnou změnu, snad s výjimkou odlišného složení hostů, došlo na vklad Davea Grohla z Foo Fighters, Simona Aldreda z indierockových Cherry Ghost či synthpopové zpěvačky Tove Lo. Všichni dali desce svůj otisk, i když nepřečnívají Gallagherův typický rukopis, značně podporovaný současným nejvěrnějším spolupracovníkem Andrewem Wyattem.

Deska má oproti albům Oasis (ale i oproti minulé „Why Me? Why Not.“) trochu zemitější charakter, obsahuje méně vzletných melodií a dbá na přírodní zvuk. Sem tam vykoukne bluesová tvář, jako v singlové „Diamond In The Dark“, tvářící se jako totální retro, nevyhne se ani názvukům country v „Too Good For Giving Up“ či „World`s In Need“, ale pořád vše drží pohromadě typická gallagherovská tvář a nezaměnitelný zpěv. Nedá se mluvit o britpopu (byli Oasis vůbec britpopová kapela nebo jen čistě rocková parta?), ale spíše o alternativním rocku, který sem tam vytáhne popové melodie, ale to jen proto, aby dodal skladbám patřičný šmrnc. Nejvíce je to znát ve výborné singlovce „Everything`s Electric“, kousku vzešlého ze společné autorské dílny Liama a Davea Grohla, kterou lze pasovat na jeden z největších hitů desky. Je to především díky silnému, zpěvnému refrénu, v němž se svět starých Oasis střetává s rozostřeným zněním původních Foo Fighters. Skladba je až nakažlivá a má tendenci zaseknout se do uší na hodně dlouhou dobu.

Sem tam dojde k nějakému překvapení, jako když Liam a jeho družina vytáhnou nebývale tvrdou a energickou „Better Days“, v níž překvapí úvodní riff, stejně jako nečekaně klidný refrén. Tvrdší tvář představí i „I`m Free“, oscilující na tenké střence mezi punkovým burácením a mezihrami ve stylu reggae. Že by si Liam bral inspiraci u The Clash? Je to pravděpodobné, skladba zní, jako kdyby vypadla z repertoáru punkové ikony. Naprosto odlišnou tvář představuje tklivá „Moscow Rules“, v níž typicky rockové nástroje umlknou, iniciativu převezmou orchestrální motivy a vypjatá, sebemrskačská atmosféra. Podobné momenty jsou v menšině, posluchači se dostává především typicky napsaných, zaranžovaných a natočených věcí. Těm vévodí vyjma „Diamond In The Dark“ a „Everything`s Electric“, opulentní titulní věc „C`mon Know You“ s významným vkladem dechových nástrojů, a rozverná „Don`t Go Half Way“, pravděpodobně nejvíce se dotýkající světa Oasis.

Ten rezonuje celým albem. Někde silněji, jinde se jej Liam snaží trochu skrýt, ale jeho snaha není účelná. Liam znovu nabízí velmi dobrou desku, která má o pár výrazných míst méně než předchozí „Why Me? Why Not.“, ale rozhodně se nejedná o žádný kvalitativní úkrok stranou. Gallagher znovu ukazuje, že je právem řazen mezi významné britské muzikanty, kteří nemusí úplně žít ze staré slávy. Tak přece jen ten vyhlášený hejsek zmoudřel a umí se o sebe postarat i bez starostlivého bratrova dohledu…

www.liamgallagher.com

YouTube ukázka - Diamond In The Dark

Seznam skladeb:
1. More Power
2. Diamond In The Dark
3. Don`t Go Halfway
4. C`mon You Know
5. Too Good For Giving Up
6. It Was Not Meant To Be
7. Everything`s Electric
8. World`s In Need
9. Moscow Rules
10. I`m Free
11. Better Days
12. Oh Sweet Children

Sestava:
Liam Gallagher - zpěv, kytara
+ hosté

Rok vydání: 2022
Čas: 45:50
Label: Warner Music
Země: Velká Británie
Žánr: alternative rock

Diskografie:
2017 - As You Were
2019 - Why Me? Why Not.
2022 - C`mon Know You

Související články

Foto: archiv umělce