Alkehol je už roky domácí jistota. Když vydá album, je jasné, o čem bude. Zdánlivě nevyčerpatelná studnice témat o chlastu nevysychá, i když hudebně Alkehol nabízí svou klasiku. Aktuálně jim vyšla deska „Haleluja“, která splňuje jejich letitý standard. Kapela si je toho dobře vědoma, protože ví, že zklamat věrné fanoušky by se jí nevyplatilo. U příležitosti vydání alba jsme si povídali s kytaristou a zakládajícím členem Alkeholu Petrem „Kunou“ Bunešem, který po boku frontmana Oty Hereše prožil třicet let a proto se rozpovídal i o době vzniku kapely, jejíž původní nápad vylétl přímo ze srdce sadistic thrashmetalového Kryptoru. Kuna má tvrdou metalovou hudbu stále rád, ovšem projekt, o kterém léta mluví je stále v nedohlednu. Alkehol je totiž jasná priorita...
Alkehol letos slaví třicáté výročí. Jak se díváte na vaše začátky? Kdo dostal nápad založit kapelu tohoto ražení?
Napadlo nás to s Otou asi oba, jeli jsme zrovna ze zkoušky Kryptoru a bavili se, že máme nápady, které by se na thrash metal nehodily. Dohodli jsme se, že zkusíme dát nějaké songy dohromady. To bylo někdy na podzim 1991.
Vzpomeneš si na okolnosti odchodu z Kryptoru, respektive Leprocide?
Měli jsme pravidelné zkoušky Kryptoru jednou týdně a postupem času jsme se na nich setkávali pouze já, Ota a bubeník Pavel. Ostatní členové často chyběli. To nás moc nebavilo, takže jsem se s Otou o to víc zakousnul do práce na Alkeholu, který začal vstupovat do povědomí posluchačstva. Alkeholu narostla popularita, tím koncerty, Kryptoru koncerty ubývaly a tak jsme měli se zbytkem Kryptoru trochu dusno. Ani nás nepřekvapilo, že nám bylo v létě 1993 oznámeno, že si za nás hoši našli náhradu. Vlastně jsme to uvítali.
Na jaké období v třicetileté historii vzpomínáš nejradši?
Samozřejmě na úplný začátek, když si naše demo pustili šéfové vydavatelství Monitor a ihned nás kontaktovali s nabídkou na vydání alba. To byl šrumec, rychle do studia, za dva měsíce vyšla naše prvotina a pak se začaly dít věci! Plné koncerty, další alba, prostě všechno, co si mladý rocker může v kariéře přát.
Začátkem května proběhl výroční koncert v pražské Lucerně. Dopadl koncert podle vašich představ? Chystáte k výročí ještě nějaké další speciality a překvapení?
Výroční koncert se povedl, Lucerna byla zaplněná, všichni jsme si akci užili! Navíc ten den vyšlo naše nové album „Haleluja“. Žádné speciality neplánujeme, prostě jen hrát, dát do toho všechno a bavit sebe a naše fanoušky.
Oslavy třicetin vám nebránily ve vydání nové studiovky. Měli jste od začátku jasno, že deska letos vyjde nebo to vzniklo spontánně?
Posledních deset let vydáváme alba ve čtyřletém cyklu, poslední „Sudová přitažlivost“ vyšla v roce 2018. Tak nám to krásně vyšlo a plánovali jsme to dopředu, že na třicetileté výročí vyjde album nové.
Deska „Haleluja“ je přímočará, ale poměrně krátká. Bylo záměrem natočit desku, která pojede od začátku do konce?
Přesně tak. Řekli jsme si, žádné kalkulace ohledně možné komerčnosti písní, prostě do toho půjdeme naplno a to jsme dodrželi.
Jak probíhaly práce na nové desce? Kdy započaly prvotní přípravy a jak probíhalo nahrávání?
Bylo to dost na etapy a některé písně jsme nahráli už v létě 2021. Postupně jsme skládali nové písně a kupodivu se nám hned líbily, že jsme ani nemuseli dělat klasickou selekci, zda se některá píseň nepoužije. A to, že CD nemá dlouhou stopáž byl záměr. Řekli jsme si, život je kvapík, tak nebudeme nikoho nudit předlouhou deskou, ale narveme to do lidí tak, aby měli chuť si jí hned pustit znovu (smích).
Deska je na poměry kapely stylově pestrá. Mimo tradičních svižných skladeb „Holdujeme chlastu“ či „Chlast je chlast“ jste využili i pomalejších motivů. Byl to záměr?
Byl. Ota loni říkal, už dlouho jsme neudělali nějakou španělkovou baladu, určitě se o něco pokusím. No, a je z toho romantická „Láhev svou si dám“.
Chystáte na podporu desky i videoklip? „Láhev svou si dám“ mi přijde jako ideální aspirant.
První videoklip se stříhá a bude ze záběrů z koncertu v Lucerně na píseň „Pojďme se bavit“. Ještě jeden klip máme v plánu, třeba to bude i na zmiňovanou „Láhev svou si dám“.
Je známé, že máš rád tvrdší odnože metalu. Jeden čas si dokonce mluvil o tom, že by sis založil boční projekt tohoto ražení. Dojde na to ještě někdy?
Jo, to říkám už tak deset let (smích). Ale nějak jsem se do toho nikdy naplno nepustil, i když nějaký materiál v šuplíku mám. Třeba na to ještě někdy dojde. Ale jeden hudební projekt, i když ne úplně metalový, mám a tvořím ho se svým desetiletým synem Vojtou. Koukni na youtube, kde již máme tři písničky a na ně lyric klipy. Projekt se jmenuje Vojtata.
Na kontě máte patnáct studiových desek. Přestože vám někteří kritici házeli klacky pod nohy prakticky již od debutového alba, tak i po třiceti letech patříte na špici tuzemské rockové scény. Máte ještě nějaké další ambice nebo jste spokojeni s tím, čeho jste dosáhli?
Kdo z muzikantů by nechtěl být slavný jako Kabát, který si užívá vlastní desetitisícové koncerty? Ale buďme realisty, Kabát je fenomén a má jeden hit za druhým. Jsem rád za to, čeho jsme s Alkeholem dosáhli. Zpívat o chlastu není pro spoustu holek moc romantické a znáš to, když na tebe začnou chodit ženský, vezmou s sebou i svý mužský a pak návštěvnost roste. Myslím, že můžeme být hrdí naše fanoušky, se kterými si koncerty užijeme a jsme jim vděčni, že můžeme dělat to, co děláme, tedy hrát.
Covidovou krizi máme za sebou. Jak ses s tím popral? Jsi na hudbě existenčně závislý?
Alkehol mě živí od začátku a tak jsem z covidu nadšený moc nebyl. Naštěstí jsem měl něco našetřeno a tak jsem to zvládl. V lockdownovém období jsem složil spoustu písní, které jsem použil do domácího projektu, takže to je asi jediná plusová záležitost tohoto období.
Objevoval jsi během nuceného volna nějaké nové interprety k poslechu? Zaujalo tě něco v posledních letech? Které interprety posloucháš ve volném čase?
Poslouchám rád metal z osmdesátých a devadesátých let a myslím, že to byla super doba nejen co se muziky týká. Ale vznikají neustále skvělé kapely jak u nás, tak ve světě, jen už jich není tolik. V posledních letech mě zaujal vzestup a hlavně hudba kapely Five Finger Death Punch.
Patříte mezi kapely, které během roku odehrají desítky koncertů. Nenapadlo vás někdy odehrát turné, na kterém by zazněly nikdy nehrané či jen velmi málo hrané skladby?
Tohle téma řešíme vždy před začátkem léta, když se blíží festivaly a další podobné akce. Snažíme se zařadit do playlistu věci, které jsme nějaký čas nehráli, ale většinou na ně není takový aplaus a tak je postupně zase nahradíme osvědčenými kousky. Ale máš pravdu, nějaké speciální klubové turné z písniček méně známých by bylo zajímavé.
Společně s Otou Herešem a Alešem Brichtou jste v roce 2000 vytvořil projekt Hattrick. Nepřemýšlíte někdy nad tím, že byste v budoucnu udělali další pokračování? A co případně nějaký nový projekt s hudebníky z jiných kapel?
Pokračování Hattricku určitě nebude. Téma fotbalu je pro nás vyčerpané a hlavně Alešův zdravotní stav tohle nedovolí. A na projekt s jinými hudebníky nemáme absolutně čas, musíme se kromě Alkeholu věnovat i svým rodinám. Už tak to máme doma nahnutý, že jsme stále pryč (smích).
Už mnoho let jsem od vás nezaznamenal nějaký výrazný bonus pro fanoušky jako třeba videozáznam z natáčení ve studiu. Nedočkáme se někdy nějaké takové rarity a střípků z vaší bohaté historie?
Zjistíme, jestli nějaký zajímavý materiál hodný ke zveřejnění vůbec máme. Záznamů z cest a koncertů zase není tolik. Necháme se překvapit…
|
