Finská kapela Altaria nahrála v nultých letech tři alba, na kterých se vyskytoval nemalý počet pamětihodných hitů. Fúze hard rocku s power metalem nesla autorské ovoce, a tak se spolek, ve kterém figuroval mistr Jani Liimatainen, stihl zapsat do srdcí řady fanoušků melodického metalu. Pak ale přišly problémy se sestavou, které podtrhla unylá studiovka "Unholy". S kapelou to šlo z kopce, a vše vyvrcholilo ukončením činnosti v roce 2016. Ale protože se v nedávné době stihlo udobřit několik hudebníků ze zásadního období Altarie, začala se v roce 2019 psát novodobá historie finské kapely.
Vrátil se zpěvák Taage Laiho i zakládající člen Marko Pukkila, pro mnohé stěžejní členové, kteří stáli za úspěchem druhého a třetího alba. V plánu bylo nahrát kolekci, jež časově zapadne do dvacetiletého výročí od vzniku kapely. Covid zavinil jistou prodlevu, nicméně v létě letošního roku se fanoušci severské formace dočkali páté řadovky, která dostala do vínku osvícený název "Wisdom". Na první dojem potěší zvuk. S tím měli Finové odjakživa problémy, na novém albu se jim konečně podařilo docílit dobrého soundu, a to dokonce ve vlastní produkci a studiu. Základ pro další várku nezapomenutelných hitů byl vytvořen, nezbývá než začít odpočítávat jeden po druhém...
Tak jednoduché to samozřejmě není. Nultá léta měla specifickou spontánní atmosféru, která dovedla z autorů vytřískat maximum. O dvacet let později je mnoho věcí jinak, a popravdě řečeno by byl malý zázrak, kdyby se Finům povedlo plynule navázat na své nejúspěšnější období. Podobný zázrak se nestal a nové album neobsahuje jediný vyloženě strhující song. Neznamená to ale, že by bylo nutné stažený soubor okamžitě přesouvat do koše. V playlistu najdeme obstojné skladby a rovněž několik sympatických tvůrčích atributů.
Mezi hlavní patří paušální pohodovost, jež je úzce spojená s příjemným zpěvem Taage Laiha a neinvazivní povahou hudební složky. Z té v podstatě úplně vymizel power a vše se přeneslo na území hard rocku s jemným přesahem do melodického heavy metalu. Nejlepší momenty hledejme pod názvy "Wisdom", "Diablo Rojo" (s chytře využitou akustickou kytarou) a "Crimson Rain" (s nejdelší, avšak velmi přijatelně odsýpající stopáží a také nejsilnějšími ozvuky poweru). Další skupinu tvoří písně s "kulisovým" potenciálem, tedy takové, které při poslechu v pozadí neurazí ani nerockově naladěnou návštěvu. Poslední sekci tvoří dvojice skladeb "Sometimes" a "Lost In Time", které působí unyle až unaveně a na albu být vůbec nemusely (hudebníci nebo label jsou ale evidentně jiného názoru, když kus "Sometimes" byl vybrán jako singlová ukázka).
Na albu "Wisdom" najdeme ještě dva staronové příspěvky, jež původně figurovaly na debutovém zápisu "Invitation". "Kingdom Of The Night" tenkrát platila za slabší položku, na aktuálním fošně ale rázem spadá do povedenější sekce. Zcela mimo kategorie stojí kousek "History Of Times To Come", který byl jednoznačným hitem již před devatenácti lety, a nyní formou medvědí služby potvrzuje, jaká propast zeje mezi tehdejší a současnou formou kapely. Nejde o propast, ve které by si posluchač zlámal všechny kosti, spíše o výmol, v němž si zvrtne nohu pouze ten, kdo očekával neočekávatelné. Všichni zbylí by měli poslechem alba "Wisdom" projít bez větší újmy.
|
