Circle Of Silence jsou přesvědčeni, že toto je jejich zatím největší album a že ho budou milovat všichni příznivci těžšího a temnějšího melodického power metalu, hlásá hrdě do světa firma Massacre, která se o nahrávky německé pětice stará již od hodně našlapaného debutového počinu „The Blackened Halo“. To, že následující dvě alba na úroveň prvotiny nedosáhla, může být v podstatě zapomenuto. Ačkoliv podobné smýšlení o nejnovější nahrávce má zřejmě každý muzikant (nebo by alespoň měl mít), v případě alba „Walk Through Hell“ jej není potřeba chápat jako povinnou reklamní hlášku.
Circle Of Silence se mohou pochlubit tím, že se jedná o velmi soudržný spolek, neboť první změnou v sestavě si kapela prošla až v sedmnáctém roce svojí existence, když bylo třeba hledat náhradu za baskytaristu Björna Boehma, který na jaře letošního roku zemřel. Jeho hra je na desce ještě zaznamenána a celková sehranost i vzájemná chemie kapely je jedním ze základních prvků, který desku velmi intenzivně nakopává. Stejně jako fakt, že Circle Of Circle pozměnili ladění, čímž jejich muzika dostala výhružnější a temnější kabát. Pokukování po agresivnějším americkém stylu power metalu s thrashovou příchutí se ideálně míchá s melodičností evropských power metalových tradic a odvolávání se na Iced Earth není až tak od věci. Svou roli vedle tradičně silných a výborných kytarových eskapád a energicky nátlakové rytmiky hraje i sebejistý vokalista Niklas Keim, jehož projev je přesvědčivější, než na minulých albech. Třináctka skladeb jede ve velmi podobném úderném duchu, částečné zvolnění v atmosféričtější „Triumph Over Tragedy“, či robustnost rozvážného provolání „I Want More“ (ve kterém bych hledal nosnou ideu celé desky, byť skladba samotná si bere hodně od Dream Evil) charakter desky nijak nezmění, pořád se jede přímočaře na plný plyn, a i přes v podstatě konstantní náladu Circle Of Silence v pohodě utáhnout téměř hodinovou délku alba. S „nadrozměrem“ nemají problém nejen v rámci kompletního alba, ale ani když se pustí do rozsáhlejší kompozice – více než šestiminutová úderka „United“ je jednou z nejsilnějších položek, deklarující to, že nejsou potřeba žádné složitosti, stačí dobrý melodický nápad a tuna energie.
Těžko říct, jestli se splní přání, aby desku milovali všichni příznivci temnějšího melodického power metalu. Víte jak je přízeň fanoušků nevypočitatelná. Ale jsem přesvědčen o tom, že pokud si tahle šťavnatá procházka peklem (trefný název!) cestu k uším fanoušků najde, v prachu zapomnění určitě neskončí.
|
