Tohle je kombinace, která příznivcům hard rocku spolehlivě zvedne tep. Signifikantní hlas nejsilnější éry Bonfire Claus Lessmann a Michael Voss, který svůj výrazný podpis zanechal u řady kapel nejen jako interpret, ale i jako producent, se spolu potkávají už řadu let, přičemž jejich spolupráce v minulé dekádě vyvrcholila při dvou povedených albech pod značkou Phantom V. Proto ohlášení alba „Lessmann / Voss“ pochopitelně muselo vzbudit pozornost. A i když Claus Lessmann avizoval, že dali na albu dohromady řadu vlivů a jelikož se nejedná o kapelu, ale o projekt dvou muzikantů a přátel, kteří spolu píší a vystupují, mohou si dovolit udělat téměř cokoli, asi nikdo nepředpokládal, že by pánové jakkoli uhnuli ze stylu, kterému jsou věrni už dlouhá léta.
Neuhnuli, jenže tentokrát si víc berou, než aby dávali. „Rock Is Our Religion“ by mohla být jakási nenáročná letní deska, se kterou může zavládnout nenucená a nevtíravá rocková pohoda. Jenže je otázka, jestli od muzikantů takových kvalit není kolekce velmi přístupných, nekomplikovaných a strašně prokouknutelných melodií s jednoduchoučkými banálními texty trochu (spíš hodně) málo. U většiny skladeb se sice budete podvědomě pohupovat (tedy v případě, že nenarazíte zrovna na položky, ve kterých i ústřední dvojici trochu přemohla letní ospalost), jenže to byla u Bonfire prakticky jistota i v případě nejméně povedených alb. A přímé srovnání s předělávkou skladby „Take My Heart And Run“ je toho jasným dokladem, ono tam to typické šťavnaté cosi samozřejmě je, jenže oba hlavní protagonisté příliš hrají na nevzrušivou jistotu. Byť uvolněný a neposedný nejlepší kousek „Smoke Without A Fire“, postavený na nejtradičnějších ingrediencích a koketující s Bon Jovi, může budit očekávání, vláčnější titulka, lehce kousavější „Something Is Better Than Nothing“ (vzhledem k celkovému vyznění alba docela ironický název..), ani houpavá „Look Around“ její laťku nepřekročí, pomalejší skladby v čele s cajdáčkem „Slow Dance“ se o něco takového s poměrně bezemočním výrazem ani nepokouší.
Nemám problém oběma muzikantům věřit jejich prohlášení z titulu desky. Oba na nespočtu alb spolehlivě prokázali, že rock je jejich náboženstvím. Jenže aktuální deska v tom zrovna přesvědčivá není. Ve světle toho, že z bohatého portfolia nahrávek, na nichž se Lessmann a Voss podíleli ať už každý sám anebo i společně, je velmi vysoká pravděpodobnost, že při namátkovém výběru vytáhnete zajímavější kousek než „Rock Is Our Religiion“, není nad čím jásat. Rutinní nahrávka, která nenudí (o tom, že oba hudebníci mají žánr naprosto v malíku a naprosto přesně vědí, co dělat, není třeba diskutovat), ale bez zásadnějšího nápadu, plná položek, z nichž řada nemilosrdně směřuje do kategorie zapomněnka.
|
