I když se to zdálo jako obyčejný den, v pondělí 11. dubna 1983 se psaly dějiny metalové hudby. To ráno probudil Lars Ulrich Davea Mustainea, parťáka z kapely Metallica, docela nevybíravým způsobem, daleko od domovské Kalifornie a s těžkou kocovinou po prohýřené předchozí noci… „V kapele jsi skončil. Seber si věci, odjíždíš hned,“ vyštěkl Ulrich na Mustainea a dal mu lístek na autobus přes celé Spojené státy. Tato událost byla nejen vyvrcholením dlouhodobějších sporů kytaristy s ostatními členy kapely (k největším střetům docházelo mezi ním a jinak tichým Jamesem Hetfieldem), ale také tím, co odstartovalo Mustaineovu kariéru. Nejprve ze země musel vydupat vlastní kapelu, aby se stal jejím vůdcem a rovněž s ní dobyl svět. „V životě jsem zažil pár špatných dnů, ale tenhle zůstává jeden z nejhorších a vyrovná se dni, kdy mi zemřel otec. Po pravdě řečeno, tohle bolelo víc,“ řekl k osudnému pondělku Mustaine, i když se stoprocentně potvrdil známý fakt, že tam, kde něco končí, něco jiného začíná.
Čtyři dny se zlomený Mustaine kodrcal autobusem z New Yorku do Los Angeles a zalykal se vztekem. Chtěl po boku Ulricha, Hetfielda a Cliffa Burtona uhranout svět metalu, místo toho byl peněz, bez nahrávací smlouvy a bez kapely. Ovšem ne bez přátel. Ti mu zůstali v Kalifornii a následující zbytek roku s nimi Dave proflámoval a neustále žvaníl o hudební kariéře. Ani na minutu to nevzdal a začal shánět spoluhráče pro projekt, který nejprve pojmenoval Fallen Angels, ovšem brzy si vzpomněl na projev kalifornského senátora Alana Cranstona o jaderném zbrojení, v němž zazněla věta: „Arzenálu megasmrti se nebude možné zbavit, ať už mírová jednání dopadnou jakkoliv.“ Megasmrt, Megadeath, MEGADETH! To bylo slovo, které Mustaine dlouho hledal. Kromě něho brzy našel parťáka, s nímž jej pojila stejná vize, basistu z Minesotty Davida Ellefsona, jenž s sebou přivedl dalšího muzikanta, kytaristu Grega Handevidta. Když se na scéně objevil ještě bubeník Dijon Carruthers, byla kapela skoro kompletní. Chyběl jen zpěvák. Vhodného Mustaine hledal celý půlrok a když se jeho snaha ukázala být marná, rozhodl se, že se za mikrofon postaví sám.
Jenže Handevidt i Carruthers brzy zmizeli a kapelou prošel zástup různých hráčů (chvilku se v sestavě mihl i Kerry King ze Slayer), až se v závěru roku 1984 sešla první skutečná sestava Megadeth. Kromě Mustaine a Ellfesona ji tvořili dva hráči jazzové kapely The New Yorkers, sólový kytarista Chris Poland a bubeník Gar Samuelson. Ti do hudby kapely vnesly mnohem více profesionální přístup a instrumentální zručnost, ovšem spolu s Mustainem a Ellefsonem je nespojovala jen láska k metalové hudbě, ale také obliba v alkoholu a drogách. Do života kapely ve velkém promluvil heroin, který jim obstarával manažer a drogový dealer Jay Jones, s kterým bubeník Gar Samuelson měl už řadu zkušeností. „Tenkrát mi řekl, že jestli chci být klasa, musím zkusit heroin,“ vzpomínal Mustaine na okamžik, který ovlivnil dlouhé roky jeho dalšího života. Drogám propadl i Poland a Ellefson, což se začalo podepisovat na koncertních výsledcích a Megadeth si rychle získali nálepku problémové kapely. Žádné velké vydavatelství s nimi nechtělo podepsat nahrávací smlouvu a kapele dalo dost práce domluvit se i s nezávislou firmou Combat Records, která se rozhodla zainvenstovat do vydání debutového alba.
Mustaine byl velice plodný skladatel, ovšem poté, co Metallica z jeho věcí poskládala polovinu debutu „Kill`Em All“, musel Dave repertoár začít tvořit znovu. Poháněla ho frustrace z vyhazovu a vztek z toho, že si Metallica nestydatě přivlastnila jeho skladby, a proto se rozhodl, že nové věci budou ještě brutálnější, rychlejší a agresivnější než ty, které si nechali Ulrich s Hetfieldem. Debut „Killing Is My Business… And Business Is Good“ je jako neřízená střela, definující v roce 1985 nejbrutálnější thrash metal (Slayer na svém magnum opus „Reign In Blood“ teprve pracovali), jelikož Mustaineova filozofie byla taková, že Megadeth budou tou nejtvrdší a nejzuřivější kapelou kalifornské scény. V té době skutečně byli. Byli malou kapelou, jakýmsi undergroundovým tipem, ale hlodalo v nich odhodlání vyrovnat se Metallice, která byla už mezinárodně uznávaným pojmem, navíc pyšnící se dvěma deskami, přičemž „Ride The Lightning“ ukázala mnohem progresivnější přístup k věci a komplikovanější strukturu skladeb. Na to Mustaine zvysoka kašlal.
„Killing Is My Business… And Business Is Good“ zní jako mladší a vzteklejší brácha „Kill`Em All“. A to nejen proto, že obsahuje skladbu „Mechanix“, což je jedna z těch, které si Metallica ponechala po Mustaineově odchodu a pro účely debutu ji pojmenovala „The Four Horsemen“. I ostatní skladby mají k prvotní tváři Metallicy blízko, což dokládá fakt, jak byl Dave pro začátky Ulrichovy a Hetfieldovy party skladatelsky důležitý. Debut Megadeth má punkovější přístup než „Kill`Em All“, více než na instrumentální dokonalost a vypulírovanou produkci sází na hrubou sílu a zběsilá tempa, jako kdyby chtěl Mustaine světu ukázat, že dokáže být metallicovější než sama Metallica, protože ta na něco podobného na „Ride The Lightning“ rezignovala. Zuřivost pohání skladby „Last Rites/Loved To Deth“, „Rattlebone“, „The Skull Beneath The Skin“ či titulní „Killing Is My Business… And Business Is Good“, které jsou spolu se známou „Mechanix“ to nejlepší, co deska nabízí. Když se Megadeth přikloní k techničtějšímu znění v Looking Down The Cross“ (Polandova sóla jsou nahrána skutečně amatérským způsobem) nebo sáhnou po kontroverzní coververzi „These Boots“ od Nancy Sinatra, je jejich síla takřka poloviční. Bylo nutné pořádně sešlápnout pedál na podlahu…
I když je „Killing Is My Business… And Business Is Good“ klasická ukázka prvotního thrash metalu, k dokonalosti jí chybí mnohé. Zejména ostřílená produkce z ní mohla udělat mnohem lepší dílo, ovšem když kapela utratila peníze určené na producenta za drogy, bylo nutné, aby se o ni postaral Mustaine sám. A ten selhal, což nakonec i sám přiznal. Deska zní ponejvíce jako artefakt doby, Mustaine si skrze ní vyřizuje účty s Metallicou, což je nejsilnější hnací motor alba. Je to také jeden z možných důvod, proč se start Megadeth nepovedl úplně na výbornou, ale semínko bylo zaseto a čekalo se, že začne klíčit a rašit do krásy. Už debut ukázal, že potenciál je velký.
|
