27.09.2022
JUDAS PRIEST
Britové mají natočené základy pro nové album. Jak ..více

27.09.2022
KABÁT
Vydání nové desky teplických rockerů je na spadnutí. ..více

27.09.2022
ROOT
Přestože zpěvák Jiří Big Boss Valter oznámil, že v ..více

27.09.2022
GREAT WHITE
Podivné problémy na postu zpěváka u této americké ..více

27.09.2022
REPTALIEN
Od loňska funguje na thrashmetalové scéně nová parta, v ..více

27.09.2022
TOMB OF FINLAND
Klasický doom/death metal s důrazem na severskou přírodu ..více






HOUSE OF LORDS - Saints And Sinners
Vypuštěná klipovka mě spolehlivě odradila. N ..

OLYMPIC - Když ti svítí zelená
My jsme tenkrát byli rádi za jakoukoliv boostře ..

OLYMPIC - Když ti svítí zelená
Jako pamětník můžu říct, že Když ti svít ..

OLYMPIC - Když ti svítí zelená
Docela by mě zajímalo, jestli tu desku tehdy bra ..

DORO - Forever Warriors, Forever United
Po čase jsem sebral odvahu a znovu zkusil nedopos ..

PUHDYS - Rock`n`Roll Music
nelze zapomenout, kdysi hodně dávno hráli i v h ..

OLYMPIC - Když ti svítí zelená
8/10 Asi najoblubenejsi album od majstrov vykradac ..

PARKWAY DRIVE - Darker Still
Recenze za mě teda docela mimo. Z obyčejné kop ..

Tobias SAMMET (AVANTASIA, EDGUY) - Avantasia žije, Edguy odpočívají!
Fajn rozhovor....Hlt al jsem v devadesátkách kdy ..

Tobias SAMMET (AVANTASIA, EDGUY) - Avantasia žije, Edguy odpočívají!
Skvělej rozhovor. Hned se mi vybavilo, když sem ..




Za poslední měsíc:
OLYMPIC - Ulice
2035x

MEGADETH - The Sick, The Dying... And The Dead!
1926x

Ozzy OSBOURNE - Patient Number 9
1791x

BLIND GUARDIAN - The God Machine
1281x

Tobias SAMMET (AVANTASIA, EDGUY) - Avantasia žije, Edguy odpočívají!
1215x

OLYMPIC - Kanagom
1131x





článků celkem: 9368
recenzí: 7760
reportů: 589
rozhovorů: 579













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Ozzy OSBOURNE - Patient Number 9

Ještě před rokem se jevilo jako čistá utopie, že Ozzy Osbourne vydá novou desku. I když zprávy z jeho tábora toto naznačovaly, člověk se je za ta léta naučil brát s rezervou, protože skutečně „poslední“ turné bylo naplánované už před třiceti lety, po vydání slavné „No More Tears“, a nakonec Madmana musel z pódia stáhnout až covid. Ovšem nebýt toho a Ozzyho velkého strachu z této choroby, možná by nová deska skutečně nebyla. „Kdybych to chytl, tak to nepřežiju,“ svěřil se se svými obavami Osbourne a zabarikádoval se doma, kde má studio. Covid chytil, přežil a dal dohromady i novou desku, i když to před dvěma a půl lety vypadalo, že se loučí. Minulá nahrávka „Ordinary Man“ zněla nebývale krotce, byla naplněna sentimentem a nostalgií, místy dokonce až hořekováním na vlastním stářím. Tím u řady příznivců narážela na rozporuplné pocity. Rozhodně nebyla špatná a dodnes se o ní dá mluvit jako o té, která ve své době byla nejlepším dílem od „Ozzmosis“. To už dnes neplatí.

Pro to, že by novinka „Patient Number 9“ mohla být velká deska, mluvilo mnohé, zejména zúčastněná plejáda hvězdných hostů. Jen při výčtu kytarové sekce se tají dech a v této smetánce chybí snad jméno Randyho Rhoadse, dávno zesnulého zázračného muzikanta, jehož hra udělala z prvních dvou Osbourneových alb mistrovská díla. Přítomnost letitého parťáka Zakka Wyldea, někdejšího kolegy z Black Sabbath Tonyho Iommiho, hráče Pearl Jam Mikea McCreadyho, Joshe Hommea z Queens Of The Stone Age, Davea Navarra z Jane`s Addiction, či legendárních Jeffa Becka a Erica Claptona vypoví takřka vše. Když připočtete i bytelnou rytmickou sekci, kterou zastupují Duff McKagan (Guns N`Roses), Robert Trujillo (Metallica), Chris Chaney (Jane`s Addiction), Chad Smith (Red Hot Chili Peppers) a zesnulý Taylor Hawkins (Foo Fighters), je jasné, že na Ozzyho nové desce se sešla plejáda muzikantů, jaká jinde ke slyšení není. Legendární jména velkou desku nezaručují, přesto jí „Patient Number 9“ je. Cesta k ní je ale trnitá…

I když je to s podivem a nebývalo to u Ozzyho zvykem, „Patient Number 9“ není albem na první poslech. Ten neodradí zdánlivou nepřístupností, ale ani příliš nenadchne. Síla alba se začne projevovat s každým dalším opakováním. Postupně začínají jako houby po dešti růst zajímavá místa, která člověk nezaregistroval, skladby začínají získávat na síle, i když se mohlo zdát, že jsou až příliš obyčejné. Příliš se nesází na uragánové riffy jako v „Bark At The Moon“, „Miracle Man“ nebo „I Don`t Want To Change The World“, ale to lze přičíst větší přemýšlivosti a částečně vyššímu věku, což by novinku mohlo spojovat s „Ordinary Man“. Oproti ní je „Patient Number 9“ výbušnější, tvrdší a sevřenější a natolik komplexní, že si dokáže udržet posluchačovu pozornost přes celou hodinovou stopáž, a místo nudy se dostavuje spíše vzrušení z toho, jaké eso z rukávu vytáhne Ozzy v následující skladbě. V zásobě jich má opravdu dost, což je potěšující už jen vzhledem k jeho zdraví, o němž kolovaly až hrůzostrašné zprávy, doprovázené pohledem na šedivého, shrbeného staříka, opírajícího se o hůlku. Pro Ozzyho (jak sám řekl) byla práce na téhle desce až životně důležitou terapií, která mu vlila novou krev do žil.

Jestliže se dlouhá léta (mezi alby „Ozzmosis“ a „Ordinary Man“) dalo jen těžko mluvit o tom, že by Ozzy vydával skvělá alba, dnes je to naopak. „Patient Number 9“ se vrací k nejlepším tradicím, ať už formou, výrazem, skladbami i Ozzyho pěveckým výkonem. Nakolik je to skutečným dílem jeho hlasivek a nakolik zásluha moderních nahrávacích technologií je při poslechu desky jedno, protože na ní předvádí Ozzy svůj vysoký standard. Je to až k neuvěření, že dokáže znít tak svěže a čistě, když si vzpomenete na docela mizerný výkon z dvanáct let staré nahrávky „Scream“. Svěží jsou i skladby, které nabízí řadu hitových míst. Není to jen záležitost titulní skladby, která desku rozjede v nejčistších tradicích (dojde i na Ozzyho škodolibý škleb), typické osbourneovské melodie prostupují slokou, aby největší sílu dostaly ve stěžejním refrénu a nápadité sólo Jeffa Becka plně odůvodňuje jeho účast na albu. Je stejně důrazné jako punková basa Duffa McKagana v úvodu následující „Immortal“, v níž Ozzy přikládá více pod kotel a na rozdíl od hardrockově laděné úvodní věci vede skladbu spíše heavymetalovým směrem.

Hitové okamžiky odhalí trojice „Parasite“, v níž se Osbourne bičuje k nejpřesvědčivějšímu výkonu z celého alba, temnější „No Escape From Now“, vedená i díky účasti Tonyho Iommiho v přísně sabbathovské tradici (v úvodu lze mírně zaslechnout ozvěny skladby „Solitude“ z alba „Master Of Reality“), a „One Of Those Days“, atmosférou směřující více k albu „Ozzmosis“, ovšem hlavně znamenající nezapomenutelný výsledek spolupráce Ozzyho a Erica Claptona. Vrcholných okamžiků si člověk užije dosytosti i v dalších skladbách. Mezi ně patří „Degradation Rules“, další ukázka jedinečnosti spojení Osbourne – Iommi, oba se vracejí pocitově až ke slavnému debutu Black Sabbath, včetně využití foukací harmoniky jako ve skladbě „The Wizard“. Výjimečně se podařila gradující „Mr. Darkness“, z úvodních baladických tónů skladba mohutní jako přicházející bouře, přičemž úloha hromu je svěřena do rukou Zakka Wyldea. Povedla se i trojice baladičtější „A Thousand Shades“, „God Only Knows“ a „Nothing Feels Right“, přestože se nejedná o tak hitové věci jako „Mama, I`m Coming Home“ nebo titulní skladba z „Ordinary Man“, a šlágrové tendence spíše nahrazuje temnější složka. Své opodstatnění mají i nejméně nápadné skladby „Evil Shuffle“, „Dead And Gone“ a závěrečný šraml „Darkside Blues“, mající úkol dotvářet celkově pestrou atmosféru desky, ať už výletem k zámořskému hard rocku („Dead And Gone“), vlastní Ozzyho tvorbě z období devadesátých let („Evil Shuffle“), či k dřevnímu blues třicátých let („Darkside Blues“).

O tom, že je „Patient Number 9“ nejlepším Ozzyho dílem od „Ozmosis“ není pochyb. Má ambice být klasikou diskografie, Ozzy se dokázal znovu vrátit v plné parádě, ač se počítalo s tím, že „Ordinary Man“ bude jeho derniérou. Novinka je dílem silnějším než předchozí deska a rozhodně lepším, než trojice poněkud nevýrazných alb „Down To Earth“, „Black Rain“ a „Scream“. Prodloužený čas na scéně, který byl Madmanovi dán, využil legendární zpěvák do mrtě. Alespoň na studiové bázi je jeho současná forma obdivuhodná. Jak to bude na koncertních pódiích, je teď vedlejší, ale vypadá to (soudě podle nedávného krátkého vystoupení na stadionu v Los Angeles), že i zde je Ozzy v kramflecích jistější než před pár lety, ač na slavné žabáky po pódiu to už nevypadá…

Jan Skala             


www.ozzy.com

YouTube ukázka - Patient Number 9

Seznam skladeb:
1. Patient Number 9
2. Immortal
3. Parasite
4. No Escape From Now
5. One Of Those Days
6. A Thousand Shades
7. Mr. Darkness
8. Nothing Feels Right
9. Evil Shuffle
10. Degradation Rules
11. Dead And Gone
12. God Only Knows
13. Darkside Blues

Sestava:
Ozzy Osbourne - zpěv, foukací harmonika
Zakk Wylde - kytara
Tony Iommi - kytara
Jeff Beck - kytara
Eric Clapton - kytara
Mike McCready - kytara
Dave Navarro - kytara
Josh Homme - kytara
Duff McKagan - baskytara
Robert Trujillo - baskytara
Chris Chaney - baskytara
Chad Smith - bicí
Taylor Hawkins - bicí

Rok vydání: 2022
Čas: 1:01:10
Label: Sony Music
Země: Velká Británie
Žánr: hard rock/heavy metal

Diskografie:
1980 - Blizzard Of Ozz
1981 - Diary Of A Madman
1983 - Bark At The Moon
1986 - The Ultimate Sin
1988 - No Rest For The Wicked
1991 - No More Tears
1995 - Ozzmosis
2001 - Down To Earth
2005 - Under Cover
2007 - Black Rain
2010 - Scream
2020 - Ordinary Man
2022 - Patient Number 9

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 13.09.2022
Přečteno: 1790x




počet příspěvků: 9

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Ozzyje neskutečná...14. 09. 2022 19:49 b.wolf
Pro mě je do...13. 09. 2022 19:23 Danny7th
Troška do mlýnaJá jsem Ozzyho...13. 09. 2022 19:09 Domy
Pepsi je znamy tym,...13. 09. 2022 19:06 Demonick
Já teda novinku...13. 09. 2022 16:34 rumcajs


 
Metalforever.info © 2006 - 2022     RSS - články

stránka byla načtena za 0.56245 sekund.