Už se ani nepočítalo s tím, že se někdy objeví nová deska kultovních kanadských thrasherů Razor, i kvůli vleklým zdravotním problémům kytaristy a hlavního tvůrčího mozku Davea Carla. Člověk míní a Dave mění a tak je na světě následovník opusů „Violent Restitution“, „Evil Invaders“ nebo „Shotgun Justice“ u čehož je kromě Davea i zakládající basista Mike Campagnolo a zpěvák Bob Reid, jenž kapelu posílil po podivném odchodu Stace „Sheedoga“ McLarena v druhé polovině osmdesátých let. Dlouhé roky neměli Razor na růžích ustláno, ale Dave Carlo je bojovník. Bojuje za kapelu, bojoval o holý život a v současné době musí řešit opět velké problémy....
Nejprve se tě musím zeptat na tvoje zdraví. Před deseti lety ti byla diagnostikována rakovina. Už je vše v pořádku?
Všechno není v pořádku, ale nejde jen o moje zdravotní potíže. Moje rodina si teď prochází mnoha věcmi. Před deseti lety jsem měl rakovinu a porazil jsem ji. Měl jsem spoustu operací na rukou a jsem částečně slepý. Můj syn je autista, moje dcera má
hraniční poruchu osobnosti, což je velmi těžká psychická nemoc. Měla sebevražedné sklony, ale už se jí daří lépe. Nejhorší je, že moje žena má rakovinu už dva a půl roku a je velice blízko smrti.
Celé noci s ní zůstávám v nemocnici. Teď je u ní náš syn, abych mohl dělat tenhle rozhovor. Vsadím se, že jsi odpověď jako je tahle nečekal, ale tohle je realita toho, co se děje v naší rodině. Je to velmi těžké. S mojí nádhernou ženou jsme byli spolu dvacet pět let, a noci, kdy jsem teď s ní, jsou pro mě hrozné. Prožíváme velmi těžkou dobu.
Tak skutečně takovou odpověď jsem nečekal. Moc mě to mrzí…
To je v pořádku. Rád ti k tomu něco řeknu. Moje sociální média o tom mluví a já sdílím svou bolest s mými úžasnými fanoušky a vážím si všech přání od lidí.
I já se připojuji s přáním mnoha sil.
Děkuji mnohokrát. Moc si toho vážím a rád dělám tyto rozhovory, protože mi dávají šanci dělat něco jiného a pomáhají mi udržet zdravý rozum.
Pojďme tedy k hudbě. Proč nové album Razor vychází právě teď?
Je to pětadvacet let, kdy vyšlo naše poslední album. Jak jistě víš, v roce 1992 jsem odešel a nikdy jsem nepřemýšlel, že se Razor vrátí zpět. Myslel jsem si, že jsme skončili nadobro po osmi letech. Ale vrátil jsem se kvůli internetu. Lidé začali objevovat různé nové žánry a po roku 2000 začali objevovat znovu i Razor. A to pokračovalo až do roku 2010, kdy kapela začala dostávat různé nabídky a poté jsme se začali rozhodovat, jestli se nevrátíme zpět na scénu. Okolo roku 2015 jsme začali hrát hodně koncertů. Po tomto roce jsme došli k závěru, že kapela se stala znovu populární a že mnoho lidí by chtělo slyšet nové nahrávky. A tak jsme začali přemýšlet o novém albu. A proč nám to trvalo tak dlouho? Od roku 2017 se toho mnoho událo. Vstoupila nám do toho pandemie, museli jsme se ujistit, že náš bubeník bude pokračovat a že do toho půjde na sto procent a bude s námi i na novém albu.
Jak vidíš „Cycle Of Contempt“ v historickém kontextu? V čem je největší rozdíl mezi novým albem a staršími nahrávkami?
Já jakožto člověk, co dělá hodně muziky, jsem se snažil vytvořit něco, co bude důležité pro mě a bude mě to dělat šťastným a spokojeným. Zaprvé jsem musel být spokojen s tím já sám, protože pak bych nemohl přesvědčit i druhé o tom, že je to dobré. Snažil jsem se napsat album, které si bere hodně z éry „Violent Restitution“ a „Shotgun Justice“. Nyní jsme o hodně zkušenější, starší, jsme lepší hudebníci a na desce je vidět více kvality i díky tomu, že jsme si s ní hráli opravdu dlouho. Více než s jakoukoli deskou předtím. S našimi výkony jsme spokojenější i díky tomu, že nás netlačí nízký rozpočet. Jsem i velmi spokojený s tím, jak skladby vyzněly. Myslel jsem si, že to pro mě bude těžké je napsat, ale naopak to bylo velmi příjemné, krásné a uvolňující. Byla to úžasná zkušenost. Já věřím , že je to to nejlepší album, co jsme napsali. Nemyslím si, že jsem napsal za život lepší práci a mnoho lidí, co jsou našimi fanoušky už dlouho, mi říkají to samé.
Vaše novinka zní jako klasická old school thrashmetalová nahrávka. Je pro tebe důležité udržovat klasický sound Razor?
Já chci hlavně potěšit svoje posluchače. Nyní by byl špatný čas experimentovat s hudbou, když jsem za posledních pětadvacet let nic neudělal. Myslím, že kdybych vyzkoušel něco nového, lidi by řekli něco jako: „Hele. my tu čekáme takovou dobu na desku Razor a chceme je zase slyšet.“ A to jim chci dát. Chci jim představit nový rozměr zvuku, který nezní jako starý Razor. Chci jim dát to, na co čekali. Pro mě bylo velmi důležité, aby deska byla surová. Nechtěl jsem tam nacpat vše, protože si myslím, že to je problém dnešních kapel. Můj názor je takový, že méně je někdy více.
Veliký okamžik jste umístili hned na začátek alba. Skandování názvu kapely pochází z nějakého koncertu nebo jste jej točili ve studiu?
To je z koncertu ve Wackenu v Německu. Skandování je jak na začátku, tak i na konci alba.
Jak dlouho jste na albu pracovali? Pomohly jeho dokončení covidové lockdowny?
Covid určitě zpomalil nahrávání celého alba. Na sto procent. Album jsme mohli mít hotové už v roce 2020, takže jsme ztratili dva roky. Celé nahrávání nám zabralo něco kolem šesti týdnů. Ale vezmi si, že „Evil Invaders“ bylo nahrané a sestříhané za celé tři dny a „Violent Restitution“ jsme natočili za čtyři dny.
Základem „Cycle Of Contempt“ je tvoje kytarová hra, riffy a sóla. Snažíš se jako kytarista stále zdokonalovat?
To je velice dobrá otázka. Nedostávám ji moc často. Moje kytarová filozofie se liší od ostatních, protože spousta metalových kytaristů se soustředí jen na to, jak rychle dokážou hrát sóla. Já se snažím do hry dát více melodie a zvuku, který nahání hrůzu. V některých věcech můžeš slyšet můj starý styl sól z osmdesátých let. Udělal jsem to pro lidi, co chtějí slyšet mé staré já. Udělal jsem to, co bych udělal jako sólo před třiceti lety. Ale ve většině případů se snažím být více kreativní, trochu si pohrát a vytvořit něco jiného. Hrál jsem si s melodiemi, s věcmi, co zní strašidelně nebo neobvykle.
Někde jsem četl, že jste desku nahráli analogově. Proč?
Nevím, kde se tato informace vzala, ale nahrávali jsme digitálně. Spoustu lidí ze staré školy říká, že bychom měli hrát na kytaru a na bicí jako v roce 1985. To jsme nechtěli. Hodně jsme se vyvinuli a
nebudu používat náčiní, co se používalo tehdy, když mám možnost využít mnohem lepší a kvalitnější.
Album nazpíval Bob Reid. Nebyla ve hře účast původního zpěváka Sheepdoga?
Ne. Naším zpěvákem je jen Bob.
Bob na desce představuje hlubší polohu hlasu a ve skladbách jako „Setup“ nebo „King Shit“ zní jako Max Cavalera. Nemusíte upravovat vaše staré skladby, aby se mu na koncertech zpívaly pohodlněji?
Ne, určitě ne. Bob prostě jen zpívá, má úžasný hlas, mocný. Má svůj vlastní osobní styl, ale s hlasem nemusí dělat nic, aby se nám přizpůsobil. Na podiu zní úplně jako kdybys sis ho pustili na YouTube nebo z desky.
S Voivod jste byli první kanadská thrashmetalová kapela. Odkud jste brali inspiraci? Jaké byly vaše prvotní vzory?
Miloval jsem metal ve všech směrech, nejen kanadský. Vyrůstal jsem v sedmdesátých letech a tam se objevoval hard rock, miloval jsem AC/DC, Kiss, Aerosmith a Teda Nugenta. Nejvíce mě oslovili Motörhead. První kapela, která mi vnukla nápad, že hrát rychleji je
docela cool. Další byli Rose Tattoo, kteří si půjčila styl AC/DC a zrychlovali ho, a to se mi líbilo, pak Iron Maiden a Raven. Ale kapela číslo jedna, která mě nejvíce ovlivnila, byli Slayer. Párkrát jsme s nimi hráli, trávili jsme s nimi čas, takže na nás měli velký vliv.
Vaše alba z osmdesátých udělala z Razor legendu. Ke kterému máš ty osobně nejblíže?
Moje nejoblíbenější je nejspíše „Violent Restitution“ a pak „Evil Invaders“ a „Shotgun Justice“.
Po pravděpodobně nejslavnějším albu „Violent Restitution“ vás opustil zpěvák Sheepdog. Co stálo za jeho odchodem?
To je velice dlouhý příběh. Pokud se zeptáš jeho, řekne ti, že odešel. Já ti ale řeknu, že jsem ho nahradil. Když jsme dokončili čtvrté album, chtěl po mně, aby mohl také zpívat a nejen křičet. Já mu ale řekl, že důvod, proč lidé milují jeho zpěv, je jeho řev. Neměl moc v oblibě „Violent Restitution“, ale já už psal další album, které mu bylo podobné. Chtěl spíše desku, které by se podobala předchozí „Custom Killing“, ale ta nebyla posluchači moc dobře přijata. Tak jsem mu řekl, že to zkusíme po mém a kdyžtak to bude vše na mě. V roce 1988 jsem měl telefonát, že zpívá s kapelou Infernäl Mäjesty. Nic jsem o tom nevěděl a tak jsem se poptal pár lidí. Myslel jsem si, že od nás odešel, a tak jsem ho nahradil. Zeptal jsem se Boba Reida, jestli by nechtěl jít na pozici zpěváka a za pár dní mi zavolal, že se k nám přidá. Poté jsem oficiálně řekl na veřejnosti, že Stace končí u Razor. Po týdnu mi volal, že chce být stále členem Razor a řekl mi, že s Infernäl Mäjesty si jen pírkrát zabrnkal. Na to jsem mu odpověděl, že Razor už má nového zpěváka, a tak u nás skončil.
Proč jste na dece „Open Hostility“ nevyužili služeb nějakého bubeníka a celou desku jsi naprogramoval?
Hlavní důvod byl ten, že náš bubeník Rob Mills se zranil a měl rozdrcené koleno. Nemohl nějakou dobu hrát a my neměli jistotu, jestli bude moci vůbec hrát dál. Věděl jsem, že nebude šťastný, když bude nahrazen někým jiným. Měl jsem také smluvní závazek o nahrávce desky. Tak jsem bicí naprogramoval. To jsem ještě nevěděl, kolik lidí se toho chytí. Byl jsem k lidem upřímný a realita je taková, že toto dělá mnoha kapel. Spousta lidí mi na to řekla, že je to kravina. Když se Rob uzdravil, jeli jsme na tour a on všechny písně zahrál velmi dobře. Udělal dobrou práci. Myslím si, že jsme za takových podmínek udělali, co jsme měli.
Po „Open Hostility“ přišel rozpad. Mohl bys vysvětlit okolnosti této události?
Už v roce 1991 jsem věděl, že po roce 1992 pokračovat nebudeme, že ten rok nepřežijeme. Scéna se docela změnila. Lidé už nebyli zaujatí thrash metalem. Tehdy nebyla média jako jsou dnes a tak
žánr neměl moc zastoupení. Lidé tolik neposlouchali naše skladby a já se nechtěl dřít s něčím, co si poslechne jen pár lidí.
V roce 1997 jste vydali album „Decibels“. Myslíš, že druhá polovina devadesátých let přála klasickému thrash metalu? Jak jsi s touto deskou spokojený?
Budu upřímný, ale s touto deskou nejsem moc spokojený. Začal jsem na ní dělat už dřív a přestože byla kapela rozpadlá, napsal jsem tohle album. O pět let později mi zavolali, jestli bych nechtěl nahrát tyhle věci, které jsem napsal už v roce 1992. Nahrál jsem tedy všechny kytarové části, ale nic moc jsem si o albu nemyslel. V Evropě se sice začal metal probouzet k životu, ale v Americe byl mrtvý.
Dnes v Razor hraje Bob Reid, Mike Campagnolo a Rider Johnson. Je to sestava, s níž jsi plně spokojený?
Jasně, jsem s nimi velmi spokojený. Tohle je moje oblíbená verze Razor. S těmihle lidmi velmi dobře vycházím. Máme se rádi, smějeme se spolu, je mezi námi opravdová chemie, která tam
nikdy nebyla.
Když už jsme mluvili o Sheepdogovi, nedávno mě zaujalo, že přišel s coming outem, že se indentifikuje jako nebinární osoba. Jaký na to ty máš názor? Projevoval se tak vždycky?
To jsem nikdy neslyšel, fakt to nevím! Na to mi musíš poslat odkaz. Já to asi ani nebudu komentovat, zvlášť když nevím, jestli je to pravda. Jen bych asi chtěl říct, že ať si je, čím chce. To platí pro všechny. Nikoho nesoudím…
|
