Pokud snad v Tuomasi Saukonnenovi vidíte neúnavného chrliče metalových alb (ve dvaačtyřiceti letech jich má v životopise zapsáno už víc než dvacet), je na místě přičíst mu k dobru, že když rozběhl Wolfheart, opustil veškeré ostatní aktivity a zaměřil se čistě na tuhle kapelu. Vydrželo mu to sice jen šest let, než se vrátil k souběžnému fungování v temnějších Dawn Of Solace, ale jedno mu upřít nelze. Z alb Wolfheart je cítit hrdost na příslušnost k severskému národu a na plné pecky z nich dýchá autentická a přesvědčivá atmosféra. Inu, když to máte v krvi, je to jiné kafe, než když pokukujete přes půl Evropy a u zábavového heavíku opěvujete vikinské vládce...
Chladný masivní zvuk, robustní riffy, blackově ubzučená kytara, neúnavně sprintující bicí, hrubý harsh, střídající se s vypjatým čistým zpěvem, lehká majestátnost, hrdinské nápěvy, hutnou náladu zjemňující klávesy, či pochmurné piáno.., stačilo by říct, že Wolfheart ve své podstatě jen plně využívají osvědčené postupy a nemají potřebu vymýšlet nějaké inovace. Devítka skladeb působí naprosto sevřeně a nabízí zcela konzistentní agresivní náladu, do které spolehlivě zapadnou i hostující křiklouni Karl Sanders (Nile) a Jesse Leach (Killswitch Engage). V úvodní „Skyforger“ Wolfheart vyloží prakticky všechny karty – chmurný pianový motiv kapela prodlouží hutně znějící kytarou, vzduch zlehka pročistí sborový nápěv, aby vzápětí vše totálně zhoustlo v rozvážném chropotu, symbiózu hrubých kytar a bicích uvolní čistý hlas, a přes klidné vybrnkávání vše nevyhnutelně směřuje k čím dál chladnější mrazivé auře zla. To je mustr, který nemají Wolfheart potřebu opouštět, či zásadně obměňovat.
Přesto tím, že s těmito prvky Wolfheart zachází účelně a nápaditě, působí „King Of The North“ dostatečně pestře, aby o něco víc než třičtvrtě hodina v jejich společnosti měla stoprocentně smysl. Nesází na jedinečnost, nesází na překvapení, podstatou je mrazivá atmosféra. Možná oproti prvním album ne až tak chladná, ale stále spolehlivě fungující.
Tenhle „King Of The North“ si korunu za nejlepší melodeathové album, věnované severské tématice, nejspíš nenasadí. Ale to, že Wolfheart hrají tradičně na velmi vysoký standard, to je naprostá jistota.
|
