Tvrdit o Oliveru Hartmannovi, že jde o poměrně nenápadného zpěváka, není úplně fér. Díky dlouholetému působení v Avantasii, jejíž je pevnou součástí, či zásluhou čtyř alb At Vance, vydaných na přelomu století, byla celkem velká příležitost jej na scéně zaregistrovat. A možná jste si v průběhu let všimli i toho, že Oliver vydává desky se svojí kapelou, lakonicky nazvanou Hartmann. Nicméně předpokládám, že těch, kteří na první dobrou vytřepou z rukávu přesný statistický údaj, kolikrát už Hartmann přišli se studiovým zápisem, nebude příliš mnoho, a těch, kteří by dokázali dát dohromady z hlavy celou diskografii, bude ještě daleko míň.
Je to škoda, neboť sólová tvorba Olivera Hartmanna je ohromně příjemná záležitost. Nestaví na hitech, či okázalosti, nemá ambice oslovovat masy, ale je znát, že pohodový hard rock s bluesovou příchutí má Oliver se svými parťáky v malíku. Že sem tam pokoukne po Bryanu Adamsovi, sem tam po Jonu Bon Jovim, občas po Whitesnake, je vcelku přirozené, neboť hudba Hartmann nemá potřebu objevovat objevené, tady se jen přirozeně písničkaří, nenuceně hraje s emocemi, obratně zachází s melodiemi, s hlasem i s nástroji, a výsledkem je kolekce, která se celkem snadno může stát nerušivou kulisou, stejně jako albem, u kterého se vyplatí sledovat dění do posledního detailu a rozhodně neodejdete s prázdnou. Taková je prakticky celá diskografie Hartmann, s aktuálním zápisem „Get Over It“ čítající osmý kus. Především díky lehce dramaticky neposedné a výborně vystavěné (přirozená a nenásilná gradace je jednou z nejsilnějších vlastností Hartmann) „One Step Behind“, podmanivě houpavé „“The Gun“ s melancholickým nádechem, klidné a emotivně ohromně silné „Stay True To Me“, či pohodově riffující staromilské rockovce „Remedy“ s ženskými vokály, slibuje o něco víc než tři čtvrtě hodina ve společnost Hartmann velmi přístupný a optimismem nabíjející zážitek.
Vyzrálé muzikantství s nadhledem, pokorou, rock v krvi s občasnou přirozeně vstřebatelnou porcí blues i popu, to je „Get Over It“. Deska, která si na nic nehraje, texty, do kterých se stojí za to zaposlouchat, muzikanti, které jejich muzika zjevně baví a Oliver Hartmann se silným hlasem a schopností psát velmi dobré melodie – ideální kombinace pro dobrou náladu.
|
