Zdá se, že v životě Alter Bridge je všechno nalajnováno. Ať už si hlavní postavy - zpěvák Myles Kennedy a kytarista Mark Tremonti - dělají, co chtějí, jednou za tři roky se musí nutně postavit na značky a vydat s Alter Bridge další řadové album. Ať už nápady jsou nebo nejsou… Tremonti si znovu odskočil od kapely nesoucí jeho jméno, Kennedy využil pauzy, neboť jeho chlebodárce Slash stále dokola objíždí svět s totožným programem Guns N`Roses, a máme na světě sedmou desku kapely, která se nikdy nestala takovou hvězdou, jak se zdálo v úsvitu její kariéry, startující na troskách post-grungeových idolů Creed. Na rozdíl od Creed jsou Alter Bridge mnohem více hardrockoví, staví více na tradicích jak klasického amerického rocku ve stylu Aerosmith, tak si berou inspiraci u britského heavy metalu se špetkou modernější alternativy. Nic nového pod slunce, i když je nutné uznat, že pár věcí se kapele povedlo, zejména co se týče starších alb.
Alter Bridge nejsou výjimečnou kapelou tvořící výjimečná alba. Nejsou to průkopníci, inovátoři, ale spíše jen dělníci stylu (ač jsou mnohými bráni za hvězdy), kteří by chtěli být považováni za vůdčí osobnosti dnešního hard rocku, ale na to nemají dostatek invence. Ukazují to zejména v posledních letech, kdy se prvotní model okoukal a kapela jako kdyby se začala točit v kruhu. Chce vydat co nejsilnější desku, napěchovanou hity, ale většinou zůstane jen u ambic. Alba “The Last Hero“ a „Walk The Sky“ tento trend odhalily v celé nahotě, ukázala se klesající forma a opakující se způsob vyjadřování, z obou desek se vyloupl jen jeden velký a chytlavý hit („My Champion“) a zbylé skladby propadly sítem času. Ukázalo se, že ani instrumentální zručnost Tremontiho a jeho kolegů nestačí, a řada lidí začala poukazovat na stále protivnější hlas Mylese Kennedyho, který nezní v Alter Bridge tak rušivě jako po boku Slashe, ale přece jen nejlepší chvilky si vokalista odbyl na prvních třech (čtyřech) deskách. Mnoho na tom nemění ani novinka „Pawns & Kings“, přestože ukazuje jednu velice důležitou věc - umělecký sestup se podařilo zastavit a Alter Bridge jako kdyby polehoučku chytali druhý dech. Na optimistické proklamace je ještě brzy, ale novinka je svým způsobem potěšující více než obě předchozí nahrávky.
Stylově ani kompozičně se novinka příliš neliší od ostatních alb, i když co se týče kvality, navazuje spíše na velice slušnou nahrávku „Fortress“, ale výkyvy nikdy u Alter Bridge nebyly tak výrazné, aby se dalo mluvit o skvělých vrcholech nebo propastných hlubinách. „Pawns & Kings“ je primárně určena pro fanoušky, kteří kapelu uznávají a poslouchají už léta, po formální stránce nabízí nejtypičtější práci kapely. Znovu je zde mohutně moderní hardrockový sound, kořeněný kompozičním tradicionalismem, hrstka skladeb s hitovějšími ambicemi je v celkovém konceptu ředěna tvrdšími, méně zajímavými věcmi. Alter Bridge vždycky byli silnější, když popustili uzdu komerčnější stránce hard rocku. Proto na novince nejlépe nefunguje pilotní singl „This Is War“, v němž kapela příliš tlačí na pilu a Kennedy ukazuje, že pro tento typ hudby není pravým zpěvákem. Technicky je velice zdatný, zvládne se bravurně pohybovat i ve výškách, ovšem s barvou, kterou jeho hlas disponuje, je mu mnohem lépe v méně vypjatých polohách.
U novinky příliš nezafunguje úvod, který představují „This Is War“, „Silver Tongue“ a „Sin After Sin“, pilotní a docela nevhodně vybrané singly, odhalující v plné nahotě stagnující formu, hraničící s kompoziční bezzubostí. Když kapela vypustí skladbu „Stay“, jako kdyby celá deska začala rozkvétat do krásy. Velice se vyplatila úklona k mainstreamu (člověka napadne paralela s Mammoth WVH, kteří sklízí úspěch s podobně laděnými věcmi), kterou reflektují podobně laděné „Season Of Promise“, „Last Man Standing“ a částečně i „Holiday“, které tvoří vrchol desky. Trochu bokem stojí epické „Fable Of The Silent Son“ a titulní „Pawns & Kings“, jenž mají požadovanou kvalitu, ač se jedná o méně typické věci.
Když se o „Walk The Sky“ mluvilo jako o nejslabší desce kapely, tak to tak zůstává i nyní. Podařilo se zvrátit nepříznivý vývoj, nastoupený posledními dvěma alby, ovšem znovu se nejedná o nadčasovou desku. Novinka je standardní prací kapely, jež by alespoň na chvilku ráda nakoukla do první ligy, ale nemá na to dostatek uměleckého potenciálu.
|
