Highlord jsou jednou z nejreprezentativnějších power metalových kapel, tvrdí o sobě turínská pětice. Argumentují pětadvacetiletou historií a teď už devíti vydanými alby. Je to však poněkud kontroverzní tvrzení. Ortodoxní příznivec italského melodického metalu může mít problém s tím vidět Highlord jako kapelu, kterou bez váhání zvolí jako čelního představitele žánru z Apeninského poloostrova, ortodoxní škatulkář může mít ještě větší problém s napasováním Highlord do power metalové přihrádky. Základ hudby Highlord z power metalu pochopitelně vychází, ale kapela primárně nestavěla (a když, tak maximálně ve svém dávnověku) na power metalové chytlavosti, příměs progresivně komplikovanějších, či heavy metalově hutnějších cestiček byla vždy natolik vydatná, že těšit se na kdovíjak zpěvné refrény a skluzné melodie s Highlord už dávno moc nepřichází v úvahu. Této linie se Highlord pevně drží i na aktuální novince „Freakin` Out of Hell“, navzdory tomu (anebo možná i proto), že poslední ze zakládajících členů, kytarista Steffano Droetto, opustil kapelu již před osmi lety.
Pokud však u mikrofonu bude stát dnes už jeden z největších nositelů tradic Highlord a hlavní poznávací znamení kapely zpěvák Andrea Marchisio s nosově zabarveným hlasem a trochu neuchopitelným způsobem zpěvu, neradno u Highlord předpokládat nějakou zásadnější změnu kursu. Právě Marchisiův rozevlátý styl je zásadním elementem, který nabourává jasně dané univerzální power metalové struktury – bohatá záplava kláves, melodické riffy ani přímočaré, nepřekombinované bicí by pohrávání si s pojmem power – prog kdovíjak intenzivně nevyprovokovaly. Vezmeme-li „Sweet Unknown“, v níž se Highlord sklouznou po chytlavé melodii v refrénu, či hravou „Fallen From Grace“ s lehce zasněnou atmosférou, je zjevné, že Highlord umí napsat skladby, které spadnou do uší na první dobrou, daleko signifikantnější jsou však ostřejší, průrazná, technicky náročnější a nepříliš chytlavá „Soul Suckers“, coby dokonalé zrcadlo aktuální i minulé tvorby kapely, důrazně přímočará „“Off The Beaten Path“ s dominantním klávesovým sólem, či riffovka „The Devil`s Doorbell“, hraničící až s určitou důraznou nelibozvučností, jejímž hlavním nositelem děje je hutná energie.
Highlord prakticky rezignovali na líbivost, to ale neznamená, že by se pod kůži nemohli dostat. Jen to berou trochu jinudy, než drtivá většina power metalových kapel (znáte to, je to sice delší cesta, ale za to horší…). „Freakin` Out of Hell“ je solidní album s řadou zajímavých skladeb, určené spíš pro hudební badatele a příznivce houževnatosti, než pro ty, kteří si rádi zaskáčou, zaskandují a zahalekají.
|
