Monolithe jsou dnes již kultovní doom metalovou kapelou z Francie. Nutno dodat i jednou z nejosobitějších v žánru a jejich tvorba se dá klidně označit jako progresivní, alespoň v mantinelech doom metalu. Hrají přes dvacet let a aktuálně jim na kontě přibylo deváté album „Kosmodrom“. Název odpovídá tematické stránce desky a její atmosféře, která je prostě vesmírná.
Nahrávka má pouze pět skladeb, každá z nich patří mezi pořádné doomové eposy o délce deseti minut, nebo deseti a půl minuty, jen finální skladba má minut dvacet šest. Můžete se tak těšit přesně na šedesát sedm minut hudby, přičemž Monolithe mají nejspíš rádi matematiku a jejich skladby mají přesné stopáže. Na předchozím albu měly délky jen čtyř minut a čtyř vteřin nebo osmi minut a osmi vteřin. Ještě předtím udělali desku, na které všechny měly přesně sedm minut....
„Kosmodrom“ nejen hudebně, ale i vizuálně krásně naladí na vesmírné téma. Obal i vnitřní ilustrace bookletu jsou vymazlené a krásné na pohled. Úvodní desetiminutovka patří skladbě „Sputnik-1“, což byla první uměla družice Země ve vesmíru a tím začala kosmická éra lidstva. Začátek je poměrně jemný a překvapí pohodové pasáže s dívčím zpěvem London Lawhon. Následně se song překlopí do death/doomové podoby. Growl se střídá s hlasem London a hudba osciluje mezi zatěžkanými a klidnými polohami. „Sputnik-1“ je po produkční a zvukové stránce pořádně vypiplaný. Hudba má několik vrstev, mnoho zvuků, detailů a kosmickou atmosféru, nechybí melodie a dojem, že se stále něco děje.
„Voskhod“ byla vesmírná loď a předchůdce programu Sojuz. Song se brzy ponoří do death/doomové polohy a zpěvák Rémi nechává provětrat svůj velmi hluboký growling. Místy pomalé jak funeral doom, jindy přijde zrychlení a odlehčení směrem k melodickému deathu. „Kudryavka“ bylo jedno z jmen pro fenku, která se stala slavná jako Lajka. Monolithe věrni svému názvu pokračují ve velmi zatěžkaném, neúprosném doom metalu. Nesmírně hypnotická je dlouhá instrumentální pasáž před polovinou stopáže. Prostor dostávají kytarová sóla a vyhrávky, které byste možná čekali někde v art rocku. Monolithe trochu s nadsázkou připomínají doomové Pink Floyd. V podstatě to samé nabídne i následující „Soyuz“.
Závěrečný šestadvacetiminutový epos „Komonavt“ nabízí epický doom metal, při kterém budete mít pocit, že se vydáváte na výpravu do vesmíru právě vy. Proletíte se světem klasického doom metalu, doomu s přízviskem funeral, ale nechybí ani změny k art rocku nebo progu. Zazní ohromné monolitické plochy s masivními riffy za doprovodu varhan. Zhruba po dvaceti minutách nastane ticho a v závěru vás čeká ještě skrytý bonus v podobě tradiční ruské melodie.
Limitovaná edice nabízí ještě jeden bonusový nosič „Kassiopea“, jenž je plný coververzí od The Cure, Radiohead, Katatonie, Carpenter Brut, Massive Attack nebo Metallicy, od které Monolithe smíchali „Orion“ a „My Friend On Misery“ do jednoho kusu. Ve skladbách mají Monolithe vždy nějakého pěveckého hosta a doomové verze skladeb jsou skutečně povedené.
„Kosmodrom“ je nesmírně zajímavá a silná deska, která přesahuje rámec doom metalu. Přesahy do jiných subžánrů nebo stylů jsou patrné, přesto se většinu stopáže drží Monolithe svého kosmického doomu, činí tak ale nápaditě a umělecky. O revoluci se ale nejedná, takový přístup a styl mají Monolithe již velmi dlouho. Doom metal v té nejvyšší kvalitě.
|
