Situace u polské progresivní jistoty Riverside se zklidnila a kapela už přestála sedm let starý šok, kdy na plicní embolii zemřel kytarista Piotr Grudziński. Pod tíhou události chvíli na to zkomponovala album „Wasteland“, nebývale těžké a chmurné dílo, v němž byla až bytostně cítit absence Grudzińského kytary. Proto byla deska odlišná od předchozí diskografie, ovšem co do podmanivosti a atmosféry neměla konkurenci. Byla ve svém ranku ojedinělá a nedalo se moc očekávat, že by na ni Riverside v další práci chtěli navazovat. Koncertního hráče Macieje Mellera angažovali jako stálého kytaristu a z toho kroku bylo jasné, že se tvář kapely opět poněkud změní. Jen blázen by čekal, že by se kapela věčných novátorů a studiových hračičků vrátila ke starším počinům, ať už „Rapid Eye Movement“ či k náročné progresivní suitě „Anno Domini High Definition“. Riverside dnešních dnů mluví o něco jasnější řečí.
Už název „ID.Entity“ může působit jako nový začátek. Kapela znovu potřebuje najít vlastní identitu, protože po smrti zásadního člena není jistě jednoduché navazovat na vlastní práci, ač stěžejním skladatelem a osobností je stále zpěvák Mariusz Duda. Na jeho bedrech ležela tíha nové etapy Riverside. Duda to pojal smířlivěji a na „ID.Entity“ jako kdyby za každou cenu chtěl ukázat, jak jeho kapela zraje, jak má za sebou chvíle mladické zpupnosti a tvorbě začíná dominovat přemýšlivost středních let. Aby ne, Dudovi táhne na padesát a chce zúročit to, co s Riverside dosud dokázal. Může to být od vyhlášených progresivistů nečekaný krok, protože vždy hleděli kupředu a různými směry, přesto je tento tah nadmíru logický a kapele se vyplácí. Možná „ID.Entity“ není nejlepším albem, co Dudova parta dosud vydala (autor recenze se přiklání jako k nejlepší desce k „Shrine Of New Generation Slave“), ale je na něm zachována vysoká kvalita, která je od Riverside žádaná.
Díky svému nadhledu si mohou Poláci dovolit nevídané a to je až komerčně písničková forma úvodní skladby „Friend Or Foe?“. Překvapivě v ní Riverside koketují i se synth popem osmdesátých let, zní spíše jako Toto nebo Yes z období alba „90125“ a vytvářejí pro posluchače mnohem přívětivější start alba. Skalní fanoušci jistě ocení, že ani ve chvílích, kdy kapela udeří na tanečnější notu, nezapomíná na svou typickou tvář, ač je skryta za hitovými ambicemi. Riverside nenatočili komerční album, spíše pestrou nahrávku, na níž se jim povedlo smíchat různé aspekty tvorby a posluchači demonstrovat obrovskou šíři své umělecké duše. Následující „Landmine Blast“ proto uniká do hájemství progresivního rock/metalu, v němž mnohem více rezonují staří Riverside, spolu s kdysi nedostižnými učiteli Dream Theater. I Dudův hlas šplhá do větších výšin a ukazuje svou variabilitu, podporovaný orientálními kytarovými motivy. Přesně tohle jsou Riverside, které chtějí slyšet jejich letití (dalo by se říct konzervativní) fanoušci.
Kapela přitápí pod kotlem a zahušťuje atmosféru V „Big Tech Brother“ a „Post-Truth“. Vytahuje svou méně přístupnou tvář a noří se do progmetalové temnoty, nepostrádá ani dávku psychedelična a epiky, ale nečekaně i větší množství elektroniky, která v určitých pasážích supluje vzletné kytarové motivy. Vítané zklidnění představuje třináctiminutová epopej „The Place Where I Belong“, v níž se kytary ztišují a ke slovu se dostávají spíše klávesové rejstříky a éterické melodie, poletující vzduchem s přirozenou lehkostí, jež se přelévá i do následující „I`m Done With You“. V ní mají hlavní slovo kytary a jejich těžké riffy. Finále desky je velkolepé a kapela se vrací k hitovému konceptu z úvodu. V „Self-Aware“ na to jde trochu jinak, nechává spát synth popové názvuky a udivuje až nečekaně lehkou a srozumitelnou hardrockovou formou. Jako kdyby se Duda vracel ke svým kořenům a době, kdy obdivoval Deep Purple a kytarové mistrovství Ritchieho Blackmorea. „Self-Aware“ svou optimistickou náladou, snad hledající ztracené mládí, je nejvhodnější tečkou za velmi vydařeným albem a možná i cestou (či jistou formou sebereflexe) do budoucna.
Riverside pověsti výjimečné kapely dostáli. Nevydali sice nejlepší album, nevytvořili milník progmetalu, ale potvrdili své postavení. „ID.Entity“ bude v dosavadní diskografii stát někde uprostřed, ale i to je záruka vysoce kvalitního materiálu, protože Riverside jsou jednou z mála kapel, která neumí udělat špatnou (a dokonce ani průměrnou) desku. Tady je toho přímý důkaz…
|
