Na den, kdy Češi volili nového prezidenta, měla naplánovanou oslavu svého jubilea největší domácí metalová legenda. Zdá se to neuvěřitelné, ale Arakain opravdu funguje úctyhodných čtyřicet let a po celou tu dobu se stále drží na špici domácí metalové scény. V oblasti tvrdé hudby v našich končinách není jiná kapela, který by měla tak neotřesitelnou pozici jako Arakain, i proto bylo jasné, že oslava jejich čtyřicetin bude velkolepá. Z počátku jsem měl obavy, jestli zvolené prostory O2 Universa jsou pro tento typ události důstojné, protože s těsně sousedící O2 Arenou mám silně negativní zkušenosti, ale naštěstí se mé obavy velmi rychle ukázaly jako liché. O2 Universum je snad úplným protikladem své starší a mohutnější sestry. Před vstupem do něj na návštěvníky nečekaly žádné fronty, hned po vstupu do haly byla (k mému milému překvapení) připravena šatna, v prostorách haly se nacházelo hned několik barů s pestrým výběrem nápojů, nikdo vás nebuzeroval, že nesmíte s kelímkem do sálu a především akustika samotného sálu byla přizpůsobená přímo koncertům, což slibovalo výborný zvuk. To se vzápětí potvrdilo.
Do téměř zaplněného sálu jsem dorazil kolem čtvrt na osm, patnáct minut po avizovaném začátku akce a překvapilo mě ticho a prázdné podium. Kapela Jacker´s, která měla večer zahajovat, zřejmě odehrála svůj krátký set dřív než bylo původně v plánu, takže prvními vystupujícími pro mě byli mladíci z formace #Černá, kteří nastoupili na stage přesně v půl osmé. Jejich moderně pojatý metal se spoustou elektroniky a s českými texty mě moc neoslovil a nesedla mi ani jejich verze "Šípkové Růženky" od Jiřího Schelingera (původně samozřejmě od Deep Purple), jejíž nádherou kytarovou melodii pánové zcela nahradili elektronikou. Přestože se #Černá během své půlhodinky viditelně snažila a pomáhal ji i výborný zvuk, reakce publika na jejich set byla poněkud vlažnější.
Pouhých patnáct minut stačilo technikům na přestavbu pódia i zvukovku, a mohutná oslava čtyřicátých narozenin mohla začít. Za doprovodu tónů Ozzyho písně "Hellraiser" spadla černá opona a odhalila jeviště, kde stálo připravených všech pět členů Arakainu. Ti svůj set odstartovali lehce pozapomenutým klenotem své tvorby - skladbou "Jsem trochu jako". Jak jsme se z úst Honzy Toužimského dozvěděli, vystoupení kapely mělo být rozčleněno do několika bloků, první byl zaměřen na rané thrash metalové období kapely. Arakain hned ze začátku vypálil největší šlehy z debutu "Thrash The Trash" a následující "Schizofrenie" - "Amadeus", "Strážci času", "Pán bouře" a "Gilotina", ale nakonec došlo i na skladby, které se moc často nehrají - "Thrash The Trash" nebo "Hlas krve". Tvrdé kytarové riffy a nekompromisní tempo hodně rychle dostaly obecenstvo do varu. Atmosféra v sále následně vyvrcholila v nádherné baladě "Půl století", kterou kapela zařadila jako vzpomínku na své účinkování se symfonickým orchestrem.
Největším lákadlem akce byla účast hostů. Prvním byl Petr Kolář. Sice působil lehce zmateným dojmem (trochu jsem ho podezříval, že si dal před vystoupením pár panáků na kuráž), ale svůj blok, skládající se ze skladeb "Muzeum zla" a "Prázdnej kout", tedy věcí z jím nazpívaného alba "Metalmorfóza", odprezentoval dobře. Dle očekávání došlo i na duet s Honzou Toužimským ve skladbě "Strom života". Následovala unplugged část koncertu. Tu zahájil Toužimský jen za doprovodu kytary skladbou "Chtěl bych Ti říct", ale nezůstalo jen u balad. Kapela si akusticky střihla také "Farao" nebo "Černé koně", kde se zpěvem znovu vypomohl i Kolář. Po skončení unplugged bloku se na pódiu krátce mihli bývalý členové kapely kytarista Daniel Krob, basisti Oldřich Maršík a Václav Ježek, bubeníci Mirek Nedvěd, Karel Jenčík a Marek Žežulka. Mezi hosty bohužel chyběli Aleš Brichta a Zdeněk Kub, kteří pozvání na tuto oslavu odmítli. Přijala naopak Lucie Bílá a svůj set zahájila svižnou peckou z osmdesátých let "Cornouto", kterou následoval duet s Honzou Toužimským "Ty a já" a předělávka "You Shook Me All Night Long" od AC/DC s českým textem a názvem "Tygřice". Posledním hostem večera byl zvukař kapely Ondra Martínek, který si s Arakainem na kytaru zahrál připomínku desky "Salto Mortale" v podobě věci "Brána iluzí".
Kapela hrála vskutku neúnavně a svůj set natáhla na obdivuhodné tři hodiny. Zážitek z její show umocňovaly šlehající plameny, velké obrazovky promítající historické záběry i lyric videa a především skvělý zvuk. Atmosféra v sále kulminovala v "jakože posledních" skladbách "Princess" a "Proč", které s kapelou odzpívalo do posledního místa zaplněné O2 Universum. Všem bylo jasné, že tohle není konec a trojice přídavků na sebe nenechala dlouho čekat. Dnes už klasický duet Bílé a Toužimského "Zimní královna" nemohl chybět, stejně jako hitovka "Ďábelská hra", se kterou frontmanovi Arakainu opět vypomohla Lucie Bílá. V závěrečné, hromové "Apage Satanas" dvojici zpěváků doplnil ještě Petr Kolář. Oslava čtyřicetin Arakainu naplnila velká očekávání. Kapela dokázala přijít s tříhodinovým programem, který ani na vteřinu nenudil, navíc oprášila několik téměř zapomenutých kousků. Přesně takto si představuji vydařený výroční koncert.
playlist: Jsem trochu jako, Amadeus, Thrash the Trash, Strážci času, Pán bouře, Gilotina, Hlas krve, Půl století, Muzeum zla, Prázdnej kout, Strom života, Chtěl bych Ti říct, Farao, Černý koně, Nenávidím, Už ho vezou, Cornouto, Ty a já, Tygřice, Dnes ještě ne, Zase spíš v noci sama, Adrenalin, Malá a ztracená, Vir, Brána iluzí, Paganini, Arakadabra, Princess, Proč, Zimní královna, Ďábelská hra, Apage Satanas
|
