Liv Sin žijí. I když to před pár lety vypadalo na konec sestavy kolem zpěvačky Liv Jagrell, dnes je její budoucnost otevřená. V roce 2019 se sešla stará sestava Liviiny kapely Sister Sin a ač se od jejího comebacku slibovalo mnohé, nevyšel tak, jak se asi čekalo. Na řadu znovu přišli Liv Sin, ač v jiné sestavě, ale s novým albem „KaliYuga“, které ukazuje trochu jinou tvář kapely. Všechny tyto okolnosti jsme se rozhodli probrat s osobou nejpovolanější, se zpěvačkou Liv Jagrell, která, ač se to vůbec nezdá, oslavila čtvrt století na scéně. Hudbou žije pořád, dokonce jí obětovala i rodinný život. Více už tato pozoruhodná žena, jež dávno patří do kategorie zvané „rock queens and metal girls“.
Liv Sin fungují skoro sedm let. Jak bys jet shrnula? Naplnily se tvoje představy, které jsi do kapely vkládala v době založení?
Když jsem založila Liv Sin, tak jsem myslela, že to bude o dost jednodušší. Celý průmysl se změnil od dob, kdy jsem zakládala ještě Sister Sin, takže jsem musela udělat pár kroků zpět a začít od začátku. Asi ode mne bylo naivní čekat, že to nebude tak těžké. Vznikla spousta nových společností a já najednou nevěděla, jakou společnost kontaktovat, kde shánět nějaké lidi. Takže bych to shrnula jako velkou výzvu ve všem, především v postcovidové době, ale jsem hodně vázaná na hudbu, a jen tak se nevzdám. Pořád mám dost cílů, které si chci splnit, jako třeba hrát v Jižní Americe, hrát na Wackenu, a tak.
Právě vydáváte třetí album „KaliYuga“. Jak bys ho popsala fanouškům, v čem se liší od předchozích dvou?
Je to celkem moderní metalové album s jednou nohou ve starém metalovém stylu. Ale moderní melodický metal je zastoupený daleko víc. První deska byla hodně oldschoolová, ale s každým dalším albem se snažíme jít dopředu. Novinka není žádná výjimka. Nebojíme se jít do experimentů, například já jsem se na albu vokálně docela dost posunula do míst, kam jsem se předtím dost bála. Teď jsem si jistější. Novinka je trochu jiná než předchozí alba, ale pořád je to Liv Sin a s mými vokály lehce připomene i Sister Sin.
 Předchozí dvě alba jste vydali pod křídly firmy Despotz Records. Proč jste se tentokrát rozhodli pro dánský podnik Target Records? Poskytuje vám více podpory?
To je celkem těžká otázka. Já jsem chtěla švédskou společnost, protože to bylo lepší na komunikaci než s americkou společností. Ale pak jsem nějak ucítila, že je naše hudba více mezinárodní, že musíme víc tlačit na evropský a americký trh, a ne se soustředit jen na švédský. Naše předchozí spolupráce nebyla špatná, ale neplnila moje nároky, které mám skutečně velké. Pak přišel covid a já najednou neměla žádnou společnost, protože všechno bylo nejisté a hudební průmysl byl hodně rozkolísaný. Každý chtěl jen jistoty a ne mladé kapely. Snažili jsme se velice tvrdě a nakonec jsme našli někoho, kdo nám dal dobrou nabídku. V jednom bodě jsem myslela, že to vydám sama na sebe, aale za současnou spolupráci jsem moc ráda.
Jak dlouho jste na novém albu pracovali?
Začali jsme už na jaře 2020, ve chvíli, kdy jsme si uvědomili, že to léto nebudou žádné koncerty. Nejprve jsme chtěli udělat reunion Sister Sin, ale to nevyšlo tak, jak jsme si mysleli. Když jsme si to uvědomili, tak jsme si řekli, že začneme dělat na nové hudbě, protože tu můžeš psát i přes covid. Na album jsme měli o moc víc času než na předchozí, první album jsme psali dva měsíce, druhé asi tři čtyři. Teď nebyl žádný deadline.
Když si poslechneš výsledek, je něco, co bys na desce změnila nebo je všechno tak, jak má být?
Musím říct, že všechno je tak, jak jsem chtěla. Líbí se mi jak deska zní, styl mixu je taky skvělý. Takže si nemyslím, že by to potřebovalo změnu. Možná si to v budoucnu rozmyslím.
„Antihero“ a „King Of Fools“ jsou podle mě dvě nejvýraznější skladby. Vyzkoušeli jste je už naživo? Jaké jsou reakce fanoušků?
Už ano. Hráli jsme je minulý rok od jarních koncertů. Dokonce s „Antihero“ koncerty začínáme a lidi si ji zamilovali ve chvíli, kdy ji ještě nemohli znát. Obě, „Antihero“ a „King Of Fools“ už byly i na našem livestreamu.
Před natáčením alba jste do kapely přijali nového basistu Daniela Skoglunda a kytaristu Jay Matharua. V čem byl jejich největší přínos nové desce? Zapojili se do kompozičního procesu?
Daniel nám dříve dělal řidiče, takže jsme věděli, že hraje na basu, občas se na koncertech objevil jako záskok. Co se týče jeho, bylo to celkem snadné rozhodnutí, ale když s námi začal hrát, tak už jsme měli všechny skladby hotové. Patrik, náš kytarista a skladatel, si řekl, že bude lepší, když basu nahraje Daniel, když už se učil repertoár, aby se k nám přidal. Jay se k nám dostal těsně před nahráváním a jako sólového kytaristu jsme ho chtěli mít na desce. Jay dal desce kus sebe, protože má jiný styl než předešlý kytarista. Je z Velké Británie, ale je původem Ind, a na jeho stylu hraní je to znát. Určitě je to rozdíl oproti švédskému kytaristovi, což je dobře, protože díky tomu má album svůj specifický zvuk. Když jsme mu nejprve navrhovali, aby nám natočil na desku nějaká sóla, tak moc nepočítal s tím, že se k nám přidá.
Jste známí válečnou tématikou, promítly se tedy do konceptu alba války, které v současnosti probíhají? Nemyslím jen na Ukrajině, ale i jinde ve světě…
Album má texty spíše o válce uvnitř každého z nás. Ne všechny z nich, třeba u „Antihero“ jsem se chtěla vcítit do mysli masového střelce, i když samozřejmě nevím přesně jak. Ale i tito lidi mají uvnitř sebe nějaký konflikt.
Na albu se podílel i kytarista Mercyful Fate Mike Wead. Byl jen producentském týmu nebo nahrál nějaké kytarové party?
Nenahrál žádné kytary, jen nějaké doprovodné vokály a pomáhal mi s mými. Ale je to skvělý chlapík, je s ním sranda.
Mohla bys vysvětlit situaci kolem roku 2019, kdy jste se na čas rozpadli. Proč k tomu došlo?
To bylo spíš o tom, že jsme si dali pauzu, protože jsem dělala reunion se Sister Sin, a navíc jsme se rozloučili s kytaristou i basistou, protože jsme měli jiné představy o hudbě a směřování skupiny než oni. Se Sister Sin to nevyšlo, tak jsme začali znovu.
Proč to s bývalými členy nevyšlo?
Měli jsme prostě jiné představy. Já jsem kapelu založila, jmenuje se po mě a hudba je můj život. Žiju hudbou, takže se chci pořád posouvat. A to je dneska těžší, navíc, když už ti není dvacet. Radši ale žiju v malém bytě bez auta, nemám děti, to proto, abych mohla jezdit na turné, kdy potřebuju. Jsem v branži, kde člověk nevydělává tolik peněz, takže se musím hodně snažit. Proto jsme měli jinou představu, náhradu jsem ale našla více než dobrou.
Jak to dopadlo s comebackem Sister Sin, který jsi už naťukla?
Měli jsme hrát v roce 2020, ale všechno se přesunulo až na rok 2022, tedy jsme hráli sedm let po rozpadu. Byla sranda s nimi znovu hrát, ale ti lidé už mají normální práce, rodiny, domy, takže můžou hrát jen občas, nemůžou být pořád na turné a nemůžou se hudbě věnovat naplno. Uvidíme, jak to vyjde v budoucnu, rozhodně to nezavrhujeme úplně, ale pravděpodobně dojde jen na občasné koncerty. Naprosto to chápu, už byli za celou dobu a po všech turné vyhořelí. Chtěli to zabalit a měli na to plné právo.
Odehráli jste z původního turné v roce 2020 nějaký koncert?
Všechno nás to samozřejmě zastavilo. Dělali jsme koncerty přes livestreamy, protože jsme dlouho trénovali, a chtěli jsme udělat alespoň něco. Živé hraní jsme museli přesunout a nakonec jsme měli loni osm koncertů. Mělo jich být víc, ale pár festivalů se rušilo. Ale i tak to bylo moc fajn.
Sister Sin vydali poslední album „Black Lotus“ v roce 2014. Dá se očekávat, že ještě nějakou desku vytvoříte?
To určitě ne. Zájem vytvářet hudbu ze strany ostatních hráčů prostě není. Takže je mi líto, že zklamu fanoušky, ale bohužel.
Takže prioritou jsou pro tebe hlavně Liv Sin?
To zcela určitě. Liv Sin dělají vlastní hudbu, tvoří ji a to je přesně to, co miluju. Mám ráda i lidi, se kterými tuto činnost můžu dělat. A to jsou ti, s kterými chci hrát. Možná budeme čas od času hrát se Sister Sin, ale priorita je Liv Sin.
|
