Italská powemetalová akvizice Frozen Crown vydala v roce 2018 slušný debut "The Fallen King", na jehož kvality ale na dalších dvou řadovkách nedokázala navázat. Skladatelský potenciál se naopak snižoval a na předloňském albu "Winterbane" dokonce škrtl o pomyslné dno. Ani na novém zápisu "Call of the North" se nedějí žádné velké věci, přičemž hlavní problém vězí stále v tom samém...
Zpěv Giady Etro se k současné podobě Frozen Crown prostě nehodí. Problém tkví především v intonační technice, jež příliš nesouzní s instrumentálním podkladem. Protivné protahování frází zavání lacinou taktikou, která má zamaskovat neschopnost napsat si rytmicky padnoucí vokály. Když dojde ke kompatibilnímu propojení s hudbou, situace se zlepší, vzhledem k nikterak nápaditému skladatelství ale o nějaký zásadní skok nejde.
Dle zvyku se dočkáme stylových hrátek na pomezí tradičního a moderního poweru, melodeathových riffů a občas i numetalových vlivů, které by Italové mohli klidně přenechat zasvěcenějším interpretům. Uslyšíme střídání rychlých i baladických ploch, emoční přesah je ovšem zcela zanedbatelný. Diskutovat bychom rovněž mohli o návaznosti některých hudebních sekvencí, jež jsou mnohdy povrchní až běda. Až do šesté stopy "Legion" to vypadá na další italský propadák, pak se ale cosi změní a album zcela nečekaně nabere druhý dech...
Ve dvojici písní "Until the End" a "Now or Never" se kapela vrací k přímočarému power-speedu, do kterého je dokonce schopna vsadit normálně zpěvný refrén. Proč se tak děje jenom v těchto dvou kusech se mě neptejte, jde každopádně o jasný důkaz, že tato poloha svědčí jihoevropskému kvintetu zdaleka nejvíc. Jistou úroveň mají i dva navazující kousky. "One for All" nabídne gradovanou stavbu, závěrečný "Far Away" zase příjemně zrychlí. Opět nejde o gejzír tvůrčího ostrovtipu, posluchač ale díky tomu dostává zprávu o tom, že Italové Frozen Crown ještě nezadupali veškerý svůj potenciál. Jenom musí napnout síly, vydolovat jej ze země, očistit od nežádoucích nánosů a zasadit do správné žánrové zeminy.
|
