Australští Temtris v letošním roce uzavřou druhou dekádu od vydání debutu „Threshold“. Toto výročí slaví ideálním způsobem – edicí nové nahrávky „Khaos Divine“, u které se příznivci kapely mohou spolehnout na to, že jim kapela naservíruje přesně to, na co jsou za dvě desetiletky zvyklí. Čistokrevný staromilský heavy metal, jemuž dominuje sytý a suverénní hlas Genevieve Roddy, jenž se může spolehnout na podporu živé a energické rytmiky i kousavých riffů. V době, kdy v ranku heavy metalových kapel s divoženkou u mikrofonu White Skull s poslední nahrávkou kdovíjakou díru do světa neudělali, Velvet Viper (potažmo další projekty s účastí Jutty Weinhold) aktivitou příliš neoplývají a nováčci Blood Star se svojí prvotinou o místo na výsluní křičí sice docela čile, ale zatím patří spíš k utajeným tipům, patří Temtris na špici kapel, které by mohly úspěšně šlapat na paty Burning Witches, jen mít podobně silnou mediální podporu.
Na albu „Khaos Divine“ jsou karty téměř jasně rozdané už v intru „The Grand Design“, našlápnuté riffování o Temtris neprozradí jen to, v jaké formě se nachází Genevieviny hlasivky, následná lehce teatrální a energií prošpikovaná titulní skladba doplní do balíčku chybějící eso a může se rozklokotat náladově velmi konzistentní melodicko-silová jízda bez kudrlin a odboček jako z heavy metalové učebnice. Nevadí, že kytarová sóla jsou hodně čitelná, neboť dokonale sedí k charakteru skladeb, nevadí, že Temtris vaří z osvědčených ingrediencí bez sebemenší špetičky moderních příchutí, podstatné je nasazení, osmdesátkově autentické provedení, náboj jako za mlada a zpěvaččina osobitost. Když k tomu přidáte jasně vyřvatelné slogany, občas ideálně vygradované refrény (do paměti se asi nejsnadněji propíší „Eternal Death Machine“ a „Dreams Of Reality“), nezbytné zjemnění ve finálním „Ground Zero“, které však vcelku podle očekávání nenechá energii desky rozpustit v nějaké hře na city, či možnost prozkoumat koncepční příběh z distopické budoucnosti, který není hudbě nadřazen a tak se jeho ději nemusí kapela přizpůsobovat, pak australské pětici celkem snadno odpustíte, že sem tam přece jen koketuje s nepříliš jiskřivou rutinou.
„S albem jako „Ritual Warfare“ v diskografii by některé kapely možná chtěly hrát na jistotu a jen pokračovat v nahrávkách tohoto typu. Temtris není jednou z těch kapel!", hlásá kytarista Fox. Dovolím si tvrdit přesný opak – právě proto, že Temtris mají snahu překonat svůj nejzásadnější albový zářez (na což v tomto případě nedošlo) stejnými zbraněmi, dělají to nejlepší, co mohou, protože to je parketa, kde se cítí nejjistěji.
|
