Američtí Lunar jsou progresivní metalová banda, jež si však za deset let existence a prostřednictvím tří studiových alb příliš velké jméno zatím nevydobila. Mohla by to změnit novinka „The Illusionist“, která je plná zajímavých hostů. „Prestidigitation“ začíná tajemněm jako by začínal mysteriózní film či předmluva ke knize. Klávesy a vypravěče najednou vystřídají krkolomné kytary a takřka math metalové pasáže. Song je instrumentální a celých šest minut funguje jako intro. Kapela vás ihned přesvědčí o svých hráčských dovednostech.
Titulní kompozice je i nejdelší. Lunar zvolní a nabídne příjemný a pohodový prog rock. Tedy až do refrénu, který přitvrdí a zároveň v něm exceluje zpěvák Chandler Mogel, jenž umí výborně ovládat svůj hlas. Skladba postupně roste a objeví se i growling (má jej na starosti Brian Lewis). Na řadě jsou typické progové parádičky, každou chvilku se mění subžánr, nálada i tempo - death metal přechází do takřka salónní hudby. Lunar celou desetiminutovku dobře vygradují, takže posluchač bude více než spokojen. „Showtime“ úplně přehodí výhybku a nabídnou čistokrevný speed metal, jenž přinese příjemné překvapení, oživení nahrávky i velký kontrast k předchozímu ději.
„Worship The Sun“ vás uvítá orientálními motivy a riffy v úvodu dávají vzpomenout na Opeth z období „Ghost of Perdition“, dál se skladba drží melodičnosti a orientálnosti. Teprve až závěr se zblázní a bicí se vymknou kontrole. Lekcí z prog metalu pro melodiky a také pro extrémáky je „Turn Off The World“, skladba osciluje mezi těmito dvěma metalovými světy. Přešlapem alba se zdá podivná „Disassembled“, která dlouho nabízí jen podivné elektronické zvuky, ruchy a zkreslený vokál. Koresponduje to s textem a příběhem, jenže hudebně a kompozičně to není zajímavé. Nicméně snaha být experimentální se cení, to k progresivní hudbě patří. Jako host si na saxofon zahrál Jørgen Munkeby ze Shining.
Podobně jiná je i „For My Next Trick“, jež desku uklidní a nástroje nechá promlouvat jen potichu. Metal ani rock tu není, jde o příjemnou odpočinkovou muziku. Klidně začíná i závěrečná „Now You See Me“. Výrazem připomene pasáže z pera Haken. Trochu zklame fakt, že klid trvá většinu songu a zvrat přijde až těsně před koncem. Závěr desky hřmí death metalově se symfo nadstavbou.
Příběh o iluzionostovi skončil. Album je po instrumentální i pěvecké části na velmi vysoké úrovni. Je plné kytarových sól, sólovat uslyšíte Christiana Münznera (Obscura), Andyho Gilliona (Mors Principium Est) nebo Sams Vallens (Caligula´s Horse). Na hudebně vypiplaném albu váš čeká množství hudebních žánrů a častých změn, melodie i tvrdost jsou zcela v harmonii a chyby budete hledat jen s lupou. Vyššímu hodnocení brání jen výsledný dojem. Lunar udělali vše dobře a nahráli progresivně metalové album jak víno, jen z něj necítím duši, či něco, co by mě ponoukalo si jej pouštět znovu.
|
