Ještě se nestalo, abychom mohli během jednoho roku jít na dva koncerty Iron Maiden. Jenže kvůli covidovým odkladům se uskutečnil minulý koncert později, než měl – tedy vloni 20. června. Poté kapela ohlásila, že chystá nové turné – The Future past tour 2023. A 30. a 31.5.2023 přijeli Iron Maiden do Prahy znovu, ani ne rok po minulém vystoupení. Nezdá se však, že by to někomu vadilo, protože pánové vyprodali O2 arénu hned dva večery za sebou.
Předkapelou byli The Raven Age. V kapele naleznete kytaristu George Harrise, což je syn basáka Iron Maiden Steva Harrise. The Raven Age nedělali Iron Maiden předkapelu zdaleka poprvé a čeští fanoušci mohli porovnat, jak se během pár let skupina vypracovala (to budou mít šanci posoudit ještě na Basinfirefestu a na samostatném koncertu kapely v klubu Futurum na podzim). Kapela se vždy prezentovala melodickým moderním metalem s příchutí metalcoru a to se nezměnilo. The Raven Age zahráli profesionální set, instrumentálně výborný a zpěvák Matt zpíval moc pěkně. Jenže to nestačilo. Kapela zatím velkému pódiu nedorostla. I když se pánové snažili a dokázali vyloudit pěkné melodie nebo dobré riffy, jejich skladby vždy sklouzly do podivné rutiny, i Mattův zpěv byl monotónní a rytmika taktéž. Na The Raven Age je znát velká snaha, dokonce bych řekl, že se u Iron Maiden v některých věcech přiučili (melodie, kytarová sóla, ale i pódiová prezentace zpěváka Matta). Chyběl ale hit nebo song, který by byl zábavný od začátku do konce. Některé metalcorové riffy parádně řezaly, ale pak skupina z nějakého důvodu přešla k nepříliš výraznému rock-metalovému výrazu. Bylo to solidní vystoupení, které ale bohužel s přibývajícími minutami (celkově jich bylo asi čtyřicet) ztrácelo zábavnost. Zatímco vloni měli Iron Maiden parádní předkapely (Lord Of The Lost, Airbourne), letos Krkavci neoslnili.
Deset minut před devátou se rozzářila naplněná O2 aréna očekáváním s prvními tóny tradičního intra, songu „Doctor doctor“ od UFO. Poté zazněla hudba od Vangelise ze slavného filmu Blade Runner, což není náhoda, protože do podobného stylu bylo stylizované pódium. Byť tu Iron Maiden hráli vloni, zásadní bylo, že nehrají stále to samé a nad svými setlisty přemýšlí. Letošní koncert byl proto úplně jiný než loňský. Ve všem.
„The Future Past Tour“ je složeno především ze skladeb nové desky „Senjutsu“ a slavného alba (s cyberpunkovou či sci-fi estetikou) „Somewhere In Time“. Z nového alba zazněly „Writing On The Wall“, premiérově „Days of Future Past“, stylová „The Time Machine“ nebo v přídavku fantastická „Hell on Earth“. Jenže to nebylo vše, co posluchači mohli slyšet poprvé. Ze „Somewhere In Time“ kapela sice často hraje „Wasted Years“, ale další položky z tohoto alba měly punc exkluzivity. „Heaven Can Wait“ se hrálo naposledy při turné v roce 2008, „Stranger in a Strange Land“ kapela vytáhla poprvé od roku 1999 a otvírák koncertu „Caught Somewhere in Time“ nehrála dlouhých pětatřicet let! Dlouho se probíralo v kuloárech, že by Mejdni mohli vůbec poprvé na turné zahrát i „Alexander The Great“ a opravdu se tak stalo. Skladba měla ohromný aplaus a naživo fungovala náramně.
Trochu skrytým pokladem se jevila „The Prisoner“ z desky „The Number Of The Beast“, kterou Iron Maiden také příliš často nehrají.
Ale ani na klasické hity skupina nezapomněla. Jen jich nebylo tolik, „Fear of the Dark“, „The Trooper“ či eponymní song však nechyběly.
Setlist byl jedním slovem pohádkový. Překvapivý, svěží a dobře poskládaný. Rychlejší songy střídaly epičtější a člověk si díky tomu mohl připadat, že je na Iron Maiden poprvé.
Zvuk je samozřejmě vždy velmi řešený a zvlášť pokud jde o O2 arénu. Seděl jsem na tribuně přesně naproti podiu a měl jsem zvuk dobrý. Jen dobrý. Ani ne špatný, ani ne výborný. Především byl nevyrovnaný. V některých skladbách se zdál zpěv upozaděný a kytary poněkud splývaly. Potom jako mávnutím kouzelného proutku přišel song, který byl úplně čistý. Zažili jsme zvukově lepší koncerty Iron MaidenM, ale i horší.
Zajímavé srovnání s minulým turné nabízí vizuální zpracování show. Tím, že byl koncert v hale, měli jsme možnost si naplno užít osvětlení po celou dobu. A bylo co sledovat. Světelný park vypadal fantasticky a mnohdy imitoval cyberpunkové neony, což skvěle korespondovalo se sci-fi tématikou. Po stranách pódia byly tradičně dvě obrazovky a za zády muzikantů jste mohli pozorovat měnící se plátna s ilustracemi. Novinkou byly postranní panely podél obou stran plátna, na kterých běžely videoklipy či výborně použité animace. Scénograf vystoupení zaslouží pochvalu, protože stage vypadala znamenitě. Asi největší mazec to byl při „Death Of Celts“, kdy se po pódiu plazila mlha a barvy tvořily neskutečně magickou atmosféru.
Při minulém turné se toho na pódiu dělo neskutečně hodně. Mnoho Eddieho, hodně pyrotechniky, Bruceovy převleky i velkolepá přestavba pódia. Oproti tomu by někomu mohlo současné turné připadat jako chudý příbuzný. Eddie přišel třikrát (jednou jako samuraj, jednou jako kyborg), a při „Stranger in a Strange Land“ jsem si ho nestihl ani všimnout. Fantastická byla nafukovací hlava samuraje za bicími při „Iron Maiden“. Pyrotechniku využili chlapi daleko méně. Jednou, když Bruce střílel z děla po Eddie kyborgovi a pak přišla perfektně sladěná ohňová show při „Hell on Earth“. Překvapením bylo i to, že se Bruce obešel prakticky bez převleků. Kromě speciálních brýlí zůstal v tom jednom a samém. Nebral si kostým na „Fear of the Dark“, ani na ikonickou „The Trooper“. Bylo to poněkud zarážející. Z jakého důvodu nebyla vlajka a uniforma jako vždy? Pro někoho to může být i určité ošizení zážitku, Na druhou stranu měla show civilnější podobu. Podium bylo hezky vzdušné, přehledné a člověk se víc soustředil na kapelu než na efekty.
Muzikanti si zaslouží absolutorium, předvedli skvělé výkony a hromadu energie. Absolutní slast byla baskytara Stevea Harrise. To byl požitek pro každého, kdo má tento nástroj v oblibě. Bruce si zautíkal, zajančil a zatančil. Hodně povídal, vtipkoval (ne vždy to padlo na úrodnou půdu) a celkově byl poněkud bláznivější než dříve. Zpívalo mu to opět výborně, i když chybky by se daly najít, především u nových songů mi občas přišel nejistý, jindy mu nebylo tolik rozumět. Minulý koncert odzpíval lépe, ale to nic nemění na faktu, že Dickinson je stále siréna, kterou máme tak rádi. Jeho projev je dramatický a až divadelně zahraný.
Koncert se dá shrnout jako výborný, i když ne jako nejlepší. Zvukově solidní, i když ne stoprocentní, vizuálně vymazlený, ale o něco obyčejnější než minule. V každém případě Iron Maiden přivezli fantastický setlist a dokázali, že stále mají čím překvapit. Je to kapela, na kterou se vyplatí jet vždy a znova. Pokaždé připraví koncert, který má skvělou dramaturgii, vizuál a členové kapely pořád působí nesmírně energicky a sympaticky.
Playlist: Caught Somewhere in Time, Stranger in a Strange Land, The Writing on the Wall, Days of Future Past, The Time Machine, The Prisoner, Death of the Celts, Can I Play With Madness, Heaven Can Wait, Alexander the Great, Fear of the Dark, Iron Maiden, přídavky: Hell on Earth, The Trooper, Wasted Years
|
