„Joe má jistě perfektní hlas, ale mimo to spolu ani lidsky nemáme žádný problém. Zůstáváme přáteli,“ řekl Yngwie Malmsteen, když Joe Lynn Turner opouštěl kapelu, aby opět podlehl volání Ritchieho Blackmorea a nastoupil jako dočasná náhrada za Iana Gillana do Deep Purple. V jejich řadách vydržel pouze jedno album, pak neslavně řady britské legendy nuceně opustil. Pro něho se jednalo o krok vzad, párplovská deska „Slaves And Masters“ nepředstavuje ani v nejmenším vrchol diskografie, i oproti „Odyssey“, kterou Turner dal dohromady s Malmsteenem, se jedná o horší album. Historie se nedá změnit, stejně jako skutečnost, že po skončení světového turné v roce 1989 zůstal v Rising Force Malmsteen sám. Rozhodl se (stejně jako zbytek jeho dřívějších spoluhráčů) opustil slunné Los Angeles. Nezamířil jako bratři Johanssonové do rodného Švédska, ale usídlil se na Floridě, kde začal shánět nové spoluhráče. Definitivně pro sólovou kapelu. Žádné Rising Force, pouze Yngwie Malmsteen jako hlavní hvězda, jako bůh všehomíra…
První, kdo Yngwiemu padl do oka, byl zpěvák Göran Edman, jenž v polovině osmdesátých let působil v kapele Madison a následně hrával po boku tehdy bývalého kytaristy Europe Johna Noruma, s nímž nazpíval výborný sólový debut „Total Control“. Jenže Norum v roce 1990 sólovou kariéru pozastavil, aby nastoupil do doprovodné kapely Dona Dokkena a Edman byl bez angažmá. Proto nabídka od Yngwieho Malmsteena byla z těch, které se neodmítají. Spolu s Edmanem Malmsteen kapelu postavil výhradně ze švédských muzikantů, což mělko předznamenávat jeho návrat do rodné vlasti a album „Eclipse“, které vyšlo koncem roku 1990, jisté (teď už víme, že dočasné) rozloučení se Spojenými státy. Tím se album stalo přelomovým, i když jinak jede ve vyjetých kolejích, jež mají blízko ke znění „Odyssey“. Možná právě proto řada (či většina) fanoušků spatřuje v těchto dvou počinech vrchol Yngwieho životní tvorby.
Na „Eclipse“ Malmsteen pokračuje v námluvách s komerčnější stránkou hard rocku. Základem je stále heavymetalový prvek, který je znovu tvarován do neoklasicistního stylu, ale ozvěny populárního pop metalu, či komerčního hard rocku, jsou ještě silnější než na „Odyssey“. Edman byl pro tyto potřeby takřka dokonalý zpěvák, hlas měl přesně takový, jaký standard roku 1990 vyžadoval. Neměl typický hardrockový projev Joea Lynn Turnera, spíše se šponoval k větším výškám, na které byl rockový národ nastavený. Z ostatních muzikantů, kteří se na „Eclipse“ představili po Malmsteenově boku, je třeba zmínit basistu Svanteho Henrysona, jehož si Yngwie vybral díky jeho hře na kontrabas a s nímž sdílel stejnou posedlost pro klasickou hudbu. U té Henryson zůstal dodnes, je skladatelem orchestrální hudby a členem Královské švédské hudební akademie.
Co se týče desky „Eclipse“, nepodařilo se z ní vygenerovat tak velký hit jako byla o dva roky dříve „Heaven Tonight“, ale i zde je několik hitových míst, které budou v Malmsteenově diskografii zapsány zlatým písmem. Největšími hitovými ambicemi hýřila úvodní věc „Making Love“, v níž si typický malmsteenovský styl podával ruku s popmetalovou horečkou té doby a kompozice splňovala vrchovatě parametry stadionového hitu. „Making Love“, ač v době vydání oceňovaná, se ale stala věcí, která měla v příštích měsících být Malmsteenovi omlácena o ksicht nastupující generací grungerů, pro které byli muzikanti Yngwieho typu největší nepřátelé. Ale ve chvíli, kdy „Eclipse“ vyšla, skladba fungovala náramně. Stejně jako druhý velký hit, balada „Save Our Souls“, ve které skvěle zafunguje nejen silný refrén, ale i hojné využití syntezátorů.
K dalším vrcholům desky patří velikášsky pojatá „Judas“, která znovu ukazuje Yngwieho posedlost stylem Ritchieho Blackmorea a kompozičními postupy Rainbow, které se proplétají s dalším velice silným stadionovým refrénem. Jako velmi zdařilé můžeme označit kompozice „Demon Driver“, „What Do You Want“, „Motherless Child“ a titulní „Eclipse“, protože tvoří pevnou páteř desky. Ovšem jsou zde i „Faultline“ či „Devil In Disguise“, které nastavují o něco méně lichotivou tvář, hovořící o tom, že Yngwieho inspirační a skladatelská studnice nebude tak nevyčerpatelná, jak se ještě před dvěma lety mohlo zdát. U „Eclipse“ to byl zatím jen náznak, protože album se dá s přehledem řadit mezi jasnou malmsteenovskou klasiku, která ve zkoušce časem obstála na velmi slušné úrovni.
Malmsteena to táhlo domů. Po dekádě strávené ve Spojených státech, během které přičichl i ke zlaté mládeži na Sunset Stripu, se odhodlal k nečekanému kroku, sedl na letadlo, z něhož vystoupil až ve Stockholmu. Cherchez la femme, řekl by klasik a byla by to stoprocentní pravda. Yngwie se až po uši zamiloval do švédské zpěvačky Eriky Norberg, které právě vyšlo debutové album „Cold Winter Night“ ve stylu AOR. Najednou přišly řeči o rodině, dětech a zklidnění. A o švédské domovině, která se měla stát domovem i pro kapelu…
|
