Sanguine Glacialis znamená v latině „Ledová krev“. Působivý název pro kapelu. která v roce 2010 vznikla v Kanadě. Po třech dlouhohrajících deskách a jednom EP má venku čerstvou nahrávku „Maladaptive Daydreaming“ (opět zajímavý název – psychologický termín maladaptivní denní snění). Jedenáct skladeb se dá označit přízvisky melodický death metal, gothic metal, symfo či avantgardní metal - jednoduše řečeno Sanguine Glacialis na desce působí velmi neposedně.
Symfonický úvod vás uvítá stylově – skladbou „Welcome“ a ženským vokálem. Zní stejně jako x jiných symfo-metalových band, jenže přijde black metalový zvrat a rázem se začínají dít věci. Hudba střídá extrémní a melodické pasáže ve velkém tempu. Blast beaty přenechávají prostor střednímu tempu a naopak. A když už se rozkoukáte v tom, co se děje, přijde jazzíček, pohoda, saxofon a prima klavír. Hudba se vrátí k metalovým parametrům, ale krkolomné kytarové sólo jasně říká, že se dá čekat vše, jen nic normálního.
„Immuration“ pokračuje v nastolené atmosféře. Ta se dá popsat jako muzikálová či takřka cirkusová. „Immuration“ je značně teatrální, opět se střídají jemné pasáže s extrémními. Uhrane závěr songu, který se překlopí v brutální metalovou pumelici a nabídne death / black se štiplavým vokálem zpěvačky Maude, která je pěvecký chameleon. Ač jsou Sanguine Glacialis s mícháním žánrů moderní a zcela současní, zvukem a pojetím odkazují na devadesátky. To ukáže i drsná „Malevolent Creativity“, jež v sobě kombinuje klasický death / black a gothic metal, odkazující na propojení tvrdé gotiky, jež fungovalo dobře v polovině devadesátých let u Trail Of Tears, Theatre Of Tragedy nebo v některýc momentech u Cradle Of Filth.
„Ars Moriendi“ začíná výraznou baskytarovou linkou, aby se vrhla vstříc symfonické destrukci. A pak přijde naprosto samozřejmě zklidnění a houslové sólo. Atmosféra kabaretu první poloviny dvacátého století je stále přítomna navzdory extrémně metalovému hřmění. „Resilience“ je už regulérní blázinec. Kapela skáče od žánru k žánru a nedá posluchači vydechnout. Do mysli se vkrádá, že takhle blázniví jsou například Avatar, ale ti neobsáhnou tak pestrou paletu stylů. Hudba je místy úplně šílená, aby se vynořilo naprosto parádní prog metalové kytarové sólo. I druhá polovina alba udržuje danou atmosféru, ale už nešokuje jako první půle. Možná by nahrávce neuškodilo, kdyby měla o pár minut méně (čistá tři čtvrtě hodinka by byla akorát) a nesnažila se být až tolik bláznivá. Šílenost koresponduje s lyrickým obsahem a sněním, vždyť ve snech je možné vše.
Symfonický metal, death/black, gothic metal a kabaret. Sanguine Glacialis splňují to, co se dá označit za metalovou avantgardu. Jestli vás baví Arcturus, Cradle Of Filth, Trail Of Tears nebo třeba ztřeštěnost Devina Townsenda, mohla by vás „Maladaptive Daydreaming“ bavit. Zní to jako šílený guláš? Na téhle desce se toho odehrává opravdu hodně. To je její velké plus, ale také drobné mínus, protože posluchač se může cítit docela zahlcený. Nicméně Sanguine Glacialis s deskou zabodovali a představují překvapení roku.
|
