Kapela Hurricane z dávných osmdesátých let je zpět. Jen s polovinou klasické sestavy, ovšem s novým albem „Reconnected“, které důstojně navazuje na počiny „Over The Edge“ a „Slave To The Thrill“. Aktivity kapela rozjela už na konci minulé desetiletky, až rok 2023 je pravým comebackem. Možná i dlouhodobým, jak říká basista a zakládající člen Tony Cavazo. To je zatím ve hvězdách a kapela si užívá znovuobjevenou energii, kterou brzy převede na koncertní pódia. Možná se tam potká i s někdejšími mentory Quiet Riot, v nichž působí bratr kytaristy Roberta Sarza, legendární Rudy Sarzo, zatímco bratr Tonyho Cavaza, Carlos Cavazo už svou činnost u Quiet Riot před lety vyměnil za angažmá u Ratt. Není to náhoda, že muzikanti, kteří zažili vrchol Sunset Stripu v osmdesátých letech, tvrdí, že tamní kapely jsou všichni jedna rodina.
Tony, jak moc si užíváte současný comeback Hurricane?
(smích) Myslím, že si to na sto procent začnu užívat ve chvíli, kdy vyrazíme na turné. Ale užívám si to už teď, když vidím naše streamy, veškerou zpětnou vazbu z facebooku i twitteru. Proč by si to člověk neužíval, když může, ne?
Co vás vedlo k tomu, že jste s Robertem Sarzem po více než třiceti letech natočili další desku pod starým názvem?
Robert přišel s tím, že Hurricane je zavedená značka, kterou nikdo nepoužívá a především je to naše kapela, tak jsme se jí rozhodli obnovit. Lidi si nás pamatují, máme docela slušnou fanouškovskou základnu a to je něco, na čem můžeme stavět. Už roky jsme říkali něco o novém albu, ale byli jsme tak zaneprázdnění. Až za covidu jsme dostali šanci do něčeho pustit a tak jsme to udělali. Nemohli jsme nikde hrát naživo, takže co dělat jiného.
Kdo desku nazpíval? V promo materiálech figuruje jméno Daniela Schumana, ovšem na Wikipedii je jako vás zpěvák stále uváděn Chad Cancino. Proč je v tom takový zmatek?
Náš zpěvák je Daniel Schuman. Ten se ukázal být jako nejlepší volba. Odvádí skvělou práci a na nové desce zpívá on. Byl nám doporučen Andrewem Freemanem, který hraje v Last In Line, je to můj dobrý přítel. Požádal jsem Andrewa, jestli by s námi neodehrál pár koncertů, které jsme měli třeba na festivalu M3, jenže on neměl čas a proto nám doporučil Daniela. Vyzkoušeli jsme ho, zahráli si s ním a druhý den jsme vyrazili do Baltimoru v Marylandu, kde jsme se ubezpečili, že je to správná volba.
Album zní docela tradičně, jako kdyby vyšlo hned po „Slave To The Thrill“. Bylo důležité zachovat vaši klasickou tvář?
Ne nutně. Takhle jsme se na to nedívali. Prostě jsme si řekli, že si nebudeme hrát na něco, co nejsme a uděláme desku jen podle sebe. A tohle z toho vylezlo, tohle je náš styl a je jedno, že to někde zní jako ze začátku a někde jako z konce osmdesátých let. To je nám úplně jedno, tohle jsme prostě my.
Komponujete hudbu jiným stylem než v osmdesátých letech? Využíváte více moderních technologií?
Áááá, moderní technologie. Dřív jsme se museli scházet ve studiu, kde jsme společně psali, dneska má každý domácí studio, takže si nápady navzájem posíláme mailem. Takhle fungujeme, takhle dáváme skladby dohromady a takhle jsme udělali nové album. Posíláme si bicí, kytaru, já pošlu basu a to se děje do doby, než jsme s výsledkem spokojeni. Pak jsme to zmixovali s Andym Zuckermannem a odeslali na Escape Music, kde se postarali o nějaký remix a výsledkem je to, co slyšíš. Myslím si, že výsledek dopadl velice dobře.
Myslíš, že nějaká skladba z nové desky má šanci uspět v hitparádách? Podle mě největším adeptem na úspěch jsou „Blind Love“ a „Innocent Girl“.
Zrovna to jsou staré skladby, které napsal Robert s Rudym Railsem, který nazpíval jeho sólové album „After The Storm“, co Robert vydal po odchodu z Hurricane. Ty skladby se nám líbily, ale chtěli jsme je zmodernizovat, trochu předělat a dát do našeho stylu, aby to nebylo Robertovo a Rudyho dílo. A zní dobře. Basa v „Innocent Girl“ je něco, co jsem nikdy předtím neudělal.
Proč jste se rozhodli pro zařazení coververze „Under Pressure“ od Queen? Bylo pro vás důležité přehrát skladbu více ve vašem stylu?
Chtěli jsme zůstat v našem stylu, ale s respektem k originálu. Hodně vzhlížíme k Davidovi Bowiemu, Freddiemu Mercurymu a Queen celkově a proto jsme z toho nechtěli udělat heavy metal nebo něco podobného, jen naši verzi skladby. Myslím si, že zůstala docela věrná originálu. Většině lidí se líbí, několik jich ale říká, že jsme měli nechat klasiku na pokoji (smích). Ale dneska dělají covery všichni, ať už jsou to skladby od Led Zeppelin, Hendrixe nebo Van Halen, tak proč bychom nemohli my?
Deska obsahuje i další coververzi a to vaši vlastní. Proč jste znovu nahráli největší hit „I`m On To You“?
Ten jsme se rozhodli nahrát znovu s novým zpěvákem. Album se jmenuje „Reconnected“, tedy znovupropojení a my jsme se chtěli znovu propojit s naší fanouškovskou základnou, která nám říká, že tohle je naše klasická věc. Takže jsme si řekli, že hu uděláme s Danovými vokály.
Která z verzí „I`m On To You“ se líbí více a jaký v nich spatřuješ největší rozdíl?
Stará verze má v sobě feeling osmdesátých let. Pokud se někomu líbí víc, dobře. Já ji mám taky rád. Nová verze má modernější zvuk a já ji teď mám asi raději. Je tako jako když se tě někdo zeptá, jestli má radši svou exmanželku nebo ženu, co máš teď. Jistě, že tu, co máš teď a tak to mám i s touhle skladbou.
Členem Hurricane už není zpěvák Kelly Hansen ani bubeník Jay Schellen. Jste s nimi stále v kontaktu?
Oni dělají své věci a oba mají můj respekt. Jsou to skvělí hudebníci a zaslouží si všechno, co mají. Oba jsou i dobří lidé, ale už se moc nevídáme. Občas se potkáme, jako třeba na koncertě ve Vegas, kde jsem potkal Jaye a pak jsme si někam zašli. Kellyho jsem zase viděl na NAMM show, ale nebyl čas, tak jsme se jen zahlédli.
Ptal jsem se proto, že před více než dvaceti lety natočili spolu pod názvem Hurricane album „Liquifury“, kde jsi neúčinkoval ani ty, ani Robert Sarzo. Jak se to tenkrát seběhlo?
Na albu jsem nemohl hrát ani já, ani Robert, takže oni si museli půjčit nového kytaristu a basistu. Možná jsem se toho měl účastnit, ale tenkrát jsem byl úplně někde jinde a řešil jiné věci. Měl jsem děti a to bylo to, co mě zajímalo nejvíc. Nechtěl jsem je obírat o společný čas tím, že bych nahrával album.
Na „Luquifury“ jsi podepsán pod skladbou „Heart Made To Stone“. Byla to starší věc nebo jsi byl do tvorby desky alespoň částečně zainteresován?
Já jsem v ní ani nehrál, ale pomáhal jsem jí vymyslet. Üplně mi vypadla z hlavy a už jsem si ani nepamatoval její jméno. Je od nich hezké, že mě k ní připsali. Se zbytkem desky nemám ale nic společného.
Když bychom se vrátili do osmdesátých let, jaký to byl pocit, když jste se viděli na MTV?
Když jsme tam byli poprvé, řekli jsme si, že je hotovo, že jsme to zvládli. Ale pak jsem si uvědomil, že musíš udělat daleko víc, aby ses udržel na vrcholu. Tam jsme se ani nedostali, jen jsme dělali předskokany pro velké kapely a hráli na stadionech. I tak to bylo skvělé být na tak velkých pódiích.
Tvůj bratr Carlos i Robertův bratr Rudy hráli v osmdesátých letech v Quiet Riot. Jak moc s tou kapelou byly spojeny začátky Hurricane?
Vždycky nám přezdívali Mladší Quiet Riot. Mě a Roberta seznámil Kevin DuBrow, který už bohužel zemřel, a my jsme se spřátelili a řekli si, že dáme dohromady kapelu. Já nikde nehrál, i když předtím jsme něco dělali s Kevinem DuBrowem, Robert taky nikde nehrál. Roberta napadlo, že bysme se mohli jmenovat Hurricane, protože je Kubánec, který vyrůstal na Floridě, takže se tam s těmi hurikány docela potýkal. Přišlo nám to jako skvělé jméno. A s Quiet Riot jsme si vždycky chtěli zahrát, ale nikdy to nevyšlo.
Je „Reconnected“ další plnohodnotná etapa života Hurricane nebo jde jen o krátkodobý projekt?
Nevím, to uvidíme časem. Ale musím přiznat, že všechno nabírá na rychlosti, desce se daří, takže nás to motivuje k další společné práci. Pokračování bychom asi všichni chtěli, ale to záleží na fanoušcích, oni rozhodnou.
|
