Španělé SolNegre jsou novým jméno na death/doom metalové mapě, nejedná se však o žádné zelenáče. Kapela je složená z bývalých členů Helevorn či Golgotha, žánr tedy mají hudebníci ze SolNegre v malíku. Kapela nelenila a brzo po svém vzniku si připravila debutovou nahrávku „The Spiral Labyrinth“. Nalézt na ní můžete osm skladeb, které celkově přesahují hodinovou stopáž. Těšit se můžete na poměrně dlouhé songy, z nichž tím nejdelším se začíná.
„Vessel part I:The Night Within“ má více než jedenáct minut. A začne jako nejvíc klasický pomalý death/doom metal, který jste kdy mohli slyšet - zadumané kytary, těžké riffy, naprostá melancholie, plazící se tempo a hluboký growl, některé momenty působí trochu jako zpomalení Helevorn. Skladba je dlouhá a jelikož SolNegre žánru a skladatelství rozumí, přicházejí změny a song se vyvíjí. Zajímavé je zklidnění v prostřední pasáži, v níž si muzika vystačí s absolutním minimem. Téměř ticho přeruší až dlouhé kytarové sólo, které nádherně vynikne. Druhý díl „Vessel part II:The Day We All Failed“ zaujme čistými a velmi emotivními back vokály. Je to hezké zpestření atmosféry. Jinak je skladba dost podobná prvnímu dílu (opět velmi pomalé tempo), nicméně na úplném konci přijde překvapení.
Deska i nadále pokračuje v pomalejší doom metal. Variabilnějším songem a vítanou změnou je „Yours Is a Legacy of Broken Glass and Poisoned Wells“, která mění několikrát změní rytmus a nabídne i něco rychlejšího. V písni zazní i čistý zpěv a skvěle se pracuje s dramaturgií songu, který postupně nabývá na naléhavosti a šplhá k epickému vrcholu. „September 6th, 1995“ má o něco symfoničtější atmosféru a přináší opět nezměrnou dávku smutku. Poslední tři skladby jsou nejkratší, pohybují se v průměru kolem šesti minut. „The Wanning Glow“ překvapí melodičností a znovu čistým zpěvem, stylově se dá přirovnat ke Golgothě, v této podobě jsou SolNegre o mnoho přístupnější. Závěrečná „Ethereal – A Song For Nel“ je křehký song s jemným vybrnkáváním na kytaru, klavírem a hostující zpěvačkou Gadeou. Postupně krásně graduje a stává se vrcholem nahrávky. Což není až tak pozitivní, když se jedná o píseň, která vybočuje z celkového stylu alba.
„The Spiral Labyrinth“ je výborně zahrané, zazpívané a zvukově dobře vybavené. Většinou se drží death/doom metalu v pomalém tempu, které místy hraničí až s funeral doomem. I když je každý song kvalitním příspěvkem do žánru, kapela se nevyhne vatě nebo vytváření pocitu, že je to místy docela nuda. Naštěstí má deska i nějaké odbočky a umí zrychlit nebo nabídnout melodičtější tvář. Zejména poslední tři songy desky desku velmi oživí a posluchače skoro až probudí.Kdo má rád pomalý „echt“ melancholický doom metal, bude si patrně rochnit. „The Spiral Labyrinth“ je solidní album do sychravého podzimu či nastupující zimy, ale na víc než jen lehký nadprůměr to nestačí.
|
