Před třemi lety jsem psal o velmi zajímavé belgické doom metalové kapele Marche Funébre. Její poslední deska je skvělá. Jenže o ní tahle recenze není, pojednává totiž o skupině Marchafunebre z Chile, jež má podobný název jako banda z Belgie a také hraje doom metal. Tím však veškerá podobnost končí. Chilané vznikli původně jako jednočlenný projekt již v roce 2010, do letoška měli na kontě pouze dvě dema a jedno EP. Nyní mají venku debutové album „Veil Of Death“, které kapela vydala již vloni, nyní vyšlo podruhé s cílem oslovit evropské posluchače.
Deska má pouhých pět songů, které mají v průměru kolem sedmi či osmi minut, což se ukázalo jako vcelku rozumná a naprosto dostačující stopáž. „Thwart The Agreed“ vás zavede desítky let zpět do minulosti. Zvuk je velmi archaický a totéž platí o riffech. Možná si vzpomenete na Black Sabbath nebo Candlemass. Muzika je pomalá a bere si hodně z hard rocku a také heavy metalu. Neustále budete mít pocit, že posloucháte absolutní underground. Ať už kvůli staře znějícímu zvuku nebo zpěvu, jež není vyloženě k zahození(svou špinavostí se hodí k soundu kapely), ale ani příliš nezaujme. Někdy je ale až amatérsky špatný. „Journey To Barzaj“ pokračuje v pomalé old school doom metalové jízdě, příjemně překvapí povedeným zrychlením a oživující instrumentální pasáží, která dojem z poslechu zvedne o hodně nahoru. Nejpozději v „Rise From The Crypts“ vám dojde, že hudebně jsou Marchafunebre velmi solidní formací, která věrné zastánce hutného doomu s heavy metalovým dotekem bude bavit, ale pěvecky to není žádná sláva. Zpěv se vám zaryje pod kůži ne příliš pozitivním způsobem. Poslední dvě skladby pokračují v podobném duchu a nepřináší už nic zásadního.
„Veil Of Death“ není špatná deska a věřím, že osloví určitý okruh posluchačů. Starý špinavý zvuk, naprosto klasické doomové riffování a melodie, které se k archaickému heavy / doom metalu dobře hodí. Škoda je, že Marchafunebre nemají lepšího zpěváka. Takhle je to s odřenýma ušima v rámci subžánru průměr. Kapela má dobré nápady zejména v první polovině nahrávky, poté přichází spíše rutina. Desku doporučuji jen opravdovým fanouškům old school doom metalu.
|
