Ačkoliv deska „Atom Heart Mother“ obsahovala obrovsky dlouhou a jen velmi těžce přístupnou titulní suitu, znamenala pro Pink Floyd průlom. Nejen v po komerční stránce, ale po prvních čtyřech albech, na nichž se kapela skrze psychedelický rock (první dvě desky) a avantgardní experimenty („Ummagumma“) ještě hledala, předvedla na „Atom Heart Mother“ zárodek toho, co mělo v budoucnu udělat z Pink Floyd velkou záležitost. Díky úspěchu alba se stračenou na obalu se kapela rozjela po celém světě a její vize začínala být chápána. I v mnohem rezervovanější Americe, která se vzpamatovávala z vlny hippies a začínala absorbovat evropskou hudbu, se Pink Floyd dostávalo úspěchu, což kapelu velmi povzbudilo. Začínala se být želízkem v ohni i pro vydavatelskou firmu, která se po úspěchu „Atom Heart Mother“ dožadovala další desky, jež by pozici nové senzace potvrdila. Do studia se šlo takřka ihned po návratu z amerického turné.
„Nastoupili jsme do EMI Studios a zjistili jednu zásadní věc. Že nemáme co natáčet. Neměli jsme připraveno vůbec nic,“ uvedl bubeník Nick Mason. Kapela se rozhodla začít experimentovat a natáčet různé zvuky či odděleně jednotlivé nápady členů kapely, ale takové snažení ke kýženému výsledku nevedlo. Uteklo pár týdnů a Pink Floyd neměli stále hotovou jedinou skladbu. Jelikož se začínala kapely zmocňovat nervozita, musel se přehodnotit celý tvůrčí přístup. Začalo se pracovat od ranních hodin, protože noční seance k ničemu nevedly a pomalu začaly vznikat části skladby, kterou kapela z bezradnosti pojmenovala „Nothings“. To byl prvotní zárodek, na který se začínaly nabalovat další nápady a tak vznikl „Son Of Nothings“ i „Return Of The Son Of Nothings“. Kapela všechny tyto části pospojovala potřebným tmelem, dala jim uhlazenější výraz a vytvořila další monumentální, více než dvacetiminutové dílo „Echoes“. Rozsahem mohla tahle skladba konkurovat suitě „Atom Heart Mother“, ve své podstatě byla však úplně jiná. Kapela slevila na opulentnosti, vynechala symfonické experimenty a vsadila spíše na přehlednější strukturu a písničkovější (jestli se takto dá v souvislosti s ranou tvorbou Pink Floyd mluvit) ráz.
„Echoes“ se stala základem, kolem kterého začala kapela stavět další nápady. Důležité bylo, že se začínalo profilovat skladatelské spojenectví Rogera Waterse a Davida Gilmoura. Tito dva začínali prosazovat na úkor Ricka Wrighta a Nicka Masona a pro Pink Floyd jejich tandem začínal znamenat totéž co dvojice Lennon – McCartney pro The Beatles a Jagger – Richards pro The Rolling Stones, ačkoliv po stránce kompoziční s nimi měl Gilmour s Watersem společného pramálo. Oba dva se podepsali pod výrazné položky „A Pillow Of Winds“ a „Fearless“, první je éterickou věcí, jemně tepající na romantickou strunu a druhá folkově rozvernější skladbou, jejíž atmosféru naruší finální fotbalové skandování „You`ll Never Walk Alone“ od liverpoolských chuligánů. Tato část, společně s dvouminutovou „Seamus“, v níž Gilmourův zpěv doplňuje psí štěkot, je jedinou slabinou alba, které definitivně ukázalo, kam se Pink Floyd vyvíjí a jaké jsou jejich skladatelské schopnosti.
Velice silný (možná nejsilnější) moment alba nabídnou Pink Floyd na začátku. Desku otevřou instrumentálkou „One Of These Days“, v níž se nepokrytě hlásí k tehdejší hardrockové vlně a dokáží konkurovat i nespoutané energii Deep Purple. Zajímavé je, že v ní hraje prim basová linka, kterou točil nejen Roger Waters, ale i David Gilmour, a zmodulovaný hlas Nicka Masona hrozivě deklamuje „jednoho dne tě rozsekám na kousky“. „One Of These Days“ svou tvrdostí působí jako protipól vůči Watersově rozverné „San Tropez“, jíž dominuje hlavně jazzová nálada a letní atmosféra, kterou Pink Floyd čerpali z návštěvy prosluněné francouzské riviéry. Zařazení skladby nejvíce dokladuje pestrost, která je velkou devizou „Meddle“ a jež měla být v dalších letech pro Pink Floyd směrodatná.
Ve zpětném pohledu a v kontextu celé tvorby Pink Floyd je jasné, že „Meddle“ je nejlepší a nejsevřenější deskou z prvního období, ohraničeného roky 1967 až 1972. Nahrávka ukazuje největší hitové ambice a přestože to na rozdíl od „Atom Heart Mother“ nedotáhla na první místo britské hitparády, pověst Pink Floyd podpořila. Fanoušci si cenili zejména předlouhé „Echoes“, která se ukázala být dílem kapelní skladatelské geniality, ovšem album fungovalo i jako celek a na mnoha místech začíná probublávat zárodek nejslavnější tváře Pink Floyd. Waters s Gilmourem jasně definovali svůj styl psaní a ve svém ranku začínali platit za zdatné hitmakery.
Dvojice desek „Atom Heart Mother“ a „Meddle“ položila základ progresivního rocku, který měl v následujících letech (alespoň na chvíli) být jedním z hlavních trendů rockové hudby. Stejně jako Pink Floyd na konci šedesátých let opustily psychedelickou tvář i další kapely, které měly v dalších letech hodně znamenat. Stěžejní progresivní díla začali připojovat Genesis, Yes či Jethro Tull, ovšem fanoušci měli v té době jasné nedostižné favority. Ti však zase začali pokukovat po světě filmu…
|
