Polská doom metalová legenda Cemetery Of Scream vznikla již v roce 1992, ale desky nikdy nevydávala jak na běžícím páse. Dosud jich vydala pouze šest, přičemž novinku a předchozí počin dělí dlouhých čtrnáct let. Nová deska „Oceans“ vznikla po tak dlouhé době, možná proto se kapela rozhodla dát fanouškům pořádnou porci muziky. Třináct songů dosahuje sedmdesáti minut, což vzbuzuje otázku, zda to není příliš.
Kapela je věrná žánru, ve kterém se snoubí gotika a doom, píše texty o melancholii, depresi nebo apokalypse, inu, veselá muzika to není. O tom vás přesvědčí už intro „Oceans“, klavírní píseň se smutným projevem zpěváka Olafa rozehraje povedenou melancholickou atmosféru nahrávky. „In The Blue“ jako by se zapomněla v polovině devadesátých let, kdy začali Paradise Lost svou tvorbu směřovat čistě gothic metalově. Přesně tak zní i Cemetery Of Scream. Skladba umně pracuje s postupným zhutňováním napětí, které vrcholí, když píseň ukáže doomové drápy a poprvé zazní growling. Následující tříminutová elektronicky klávesová „Along The Coast“ je sice zajímavá atmosférická instrumentálka, ale rozjezd desky jednoznačně přibrzdí.
„Sunken Bells On Num-Yabisc“ a „Aquarius“ hudbu vrátí zpět do gothic/doomových kolejí, ale pocit, že to není ono už nezmizí do konce nahrávky. Cemetery Of Scream zní občas jako klon Paradise Lost, Anathemy či Sisters Of Mercy, jindy zejména díky pěveckému podání Olafa vyvstanou myšlenky na Moonspell.Kapela dává veliký prostor klávesám a umí si vyhrát s atmosférou. Kytary jsou povedené, jen tolik nevyniknou, zvuk je hodně věrný devadesátkám. Ač Cemetery Of Scream šikovně střídají jemné gothic rockové polohy s místy až death / doom metalovými, nejpozději v polovině desky se začne projevovat, že to nestačí. Nahrávka začne působit jednotvárně a délka alba se ukazuje značně přepálená.
Album si drží atmosféru až do konce. Každý song zvlášť je kvalitním goticko metalovým kouskem, jen dohromady netvoří tak zábavnou kolekci, jaká by byla třeba. "Oceans“ je nadprůměrná deska, která dojíždí na dlouhou stopáž. Potěšit může milovníky gotiky z poloviny devadesátých let, ač se tu nesetkáte s nějakou originálností a Cemetery Of Scream asi nerozeznáte, pokud nebudete vidět jejich název před sebou, fanouškům žánru desku doporučit mohu.
|
