O elektronických amících Health zámořský tisk píše v superlativech. Jsou prý považováni za novou vycházející supernovu na hudebním nebi a připodobňováni k Nine Inch Nails nebo Ministry. O jejích produkci padají silná slova o překreslování hranic mezi metalem, elektronikou a popem. Rozplývání novinářů o noisových rockerech z Los Angeles člověku přijde až podezřelé.
Vznik kapely tak nějak připomíná vývoj kytarových hlukařů Sonic Youth o dvě dekády dříve. Kluci od roku 2005 vstřebávali po klubech v LA nové elektronické výboje a nesměle je naživo míchali s punkem a různorodým hlukem. Náhodou je naživo viděl Trent Reznor z Nine Inch Nials a nabídnul jím místo předkapely na turné. Dostali se do širšího povědomí hudebních fandů a o co byly experimentálnější jejich koncerty, o to více na albech působili jako elektronická taneční kapela, umocněná étericky zasněným a jemným hlasem zpěváka Jake Duszika. Některá bodovala v dance hitparádách, takže invenčnost a kvalita muzikantů zůstaly běžnému rockerovi utajeny. Herni fanda možná zaznamenal soundtrack ke hře Max Payne 3 nebo GTA 5, ale při poslechu úryvků z cd zněli Health jako kombinace raných Depeche Mode a Pet Shop Boys. Jejich silnou stránkou byly kolaborace a remixy, kterých s roztodivnými elektro a rapovými kapelami vydali několik.
Pak se něco muselo stát – v roce 2019 opustil kapelu zakládající člen Jupiter a ven se dostala čtvrtá deska „Vol. 4: Slaves of Fear“, která ohromila kombinací těžké elektroniky někde na pomezí EBM a post industriálu smíseného s tanečním popem. Na následujícím produktu ve formě dvoudílného alba „Disco 4“ přibyly i temné metalové samply. Pusťte si třeba „Murder Death Kill“ s královnou noise Ada Rook z Kanady, která za doprovodu industriálních beatů kráká jak black metalový havran, aby ji vzápětí přerušil raper PlayThatBoiZay. V „Cold Blood“ natrefíte na kytaristu z Lamb of God…
Kapela svými neortodoxními postupy vzbudila zájem, a když se na sklonku roku objevila novinka „Rat Wars“ na pultech hudebních obchodů, nebylo nad čím váhat.
Úvodní „Demigods“ majestátní linkou syntenzátorů, kterou se proplétá metalický sampl, podporující těžkotonážní dusot bicích, připomíná produkci kanadských Skinny Puppy, ale jen do okamžiku, než se připojí zpěvem Jake Duszik. Ten do temně elektronických ploch vměstnává melodickou zpěvovou linku, ztrácející se v tesklivě gotickém oparu. Vstřebat prolnutí dvou hudebních světů je pro fanouška, který kapelu slyší poprvé, trochu oříškem a může to být i okamžikem posledním. Někomu naopak prvotně nekompatibilní spojení, které lze vypozorovat i na pódiu, může učarovat - bubeník BJ Miller s vizáží zarostlého medvěda nekompromisně drtí bicí soupravu, před ní pohupuje hřívou basák John Famiglietti, zjevem hardcore punker ve vojenských kalhotech a vysokých bagančatech. V rohu u mikrofonu se nesměle krčí nakrátko ostříhaný drobný chlápek se vzhledem hodného kluka odvedle, který zpívá v rámci stylu nezvykle melodicky. „Future of Hell“ s chmurně depresivním textem přidává na intenzitě a do meziher proniká industriální ruch. Adrenalin při poslechu prudce stoupá. Pravé EBM peklo přichází se songem "Hatefull" s hostující francouzkou darkwave producentkou Sierrou, která do nekompromisního pochodového rytmu zakomponovala naprosto temné syntenzátorové šlehy ve stylu Frontline Assembly. Album nemá slitování, ve stejném robotickém rytmu peláší i „(Of All Else)“, BPM se zvyšuje i v následující „Crack Metal“. Zde alespoň nastává drobný oddech v melodických refrénech, které se textově neustále zabývají neodvratností vlastní zkázy. S tím se emočně nevyrovnaný pubescent snadno ztotožní. Přibývá nasamplovaných kytarových vrstev, jaké dokáží např. Ministry.
V podzemním gotickém klubu se ocitáme spolu s tanečním hitem „Unloved“, v němž budete mít pocit, že na pódiu s kapelou dovádí Depeche Mode. Píseň zkoumá téma osamělosti a zároveň se vypořádává s vlastními emocionálními výzvami a nutí do tance.Po chvilce oddechu je čas na pořádný metalový riff v "Children of Sorrow". Pochází od kytaristy Lamb of God Willie Adlera, je skvěle zakomponován do songu a podkresluje melodickou linku zpěvu. Text zkoumá témata ztráty paměti, opuštěnosti a pocitu beznaděje. Navazujíci „Sicko“ trochu promarňuje příležitost, jedná se o kolaboraci s hlukaři Godflesh, která není moc vyvedená. Jako ve vlnách se ve skladbě vynořují úryvky songu „Like Rats“ od Godflesh a jako celek to moc nefunguje. Pokud vyextrahujete navazující „Ashamed“ z celku, klidně může zválcovat mainstreamové hitparády, tak jak to Health již několikrát dokázali. Song je ale až moc vlezlý, ani verše o beznaději a zoufalství plytkou atmosféru nezachrání. I kratičká akustická „(Of Being Born)“ nerozveselí a je spíše outrem předchozí skladby. Předposlední „DSM-V“ vyváženě osciluje mezi ostře metalovým samplem, jak vyextrahovaným od Rammstein a Electronic Body Music. Závěrečná snově rozmazaná něžnůstka “Don’t Try” zklidní mysl a vhodně uzavírá album o deziluzích a pocitu uvěznění ve vlastní existenci.
Skupina Health z Los Angeles je na světové scéně velkým zjevením. Ve své vlasti je velkou hvězdou, která se nemá problém dostat na nejvyšší příčky oficiálních hitparád, čtrnáctkrát projela Státy křížem krážem a dokázala pod pódiem spojit fandy Nine Inch Nails, Depeche Mode a Ministry. U nás vystoupila bez většího rozruchu před dvěma lety zatím jen před několika sty převážně cizojazyčně mluvícími fanoušky v Lucerna Music klubu. V příštích letech je možná spatříme ve větších prostorách, živé provedení materiálu z povedené desky „Rat Wars“ by bylo škoda zameškat.
|
