Pražská kapela Hejtman není na české metalové scéně neznámým pojmem. Fungovala od roku 2007, s občasnými výpadky tlačila před sebou káru celou dekádu, odehrála nespočet koncertů, na kterých servírovala anglicky zpívanou směsku thrashe a crust punku. Dokládá to zvuková konzerva s názvem „Devil `s Music“. Potom se stroj zadřel a o jeho obnovu pod stejným názvem se zasloužil v roce 2021 pamětník počátků, agilní Ygraen, který prolezl temnými spolky Maniac Butcher a Bran. Scénu ozvláštnil i dance metalovým projektem Orlok nebo hrou s pankáči Šanov 1.
Krom něj v současné době působí v kapele i axeman Önslaughter z Debustrolu, bubeník Plechy ze Šanova 1 a basák Zero z Marry B. Vcelku zajímavá a stylově různorodá parta muzikantů oprášila několik starších válů, ale hlavně spojila svůj talent ke skládání nového materiálu. „Muziku děláme většinou dohromady, někdo dovalí riff, o kterým je přesvědčenej, že je strašně originální a dokonalej. My ho zjebem, že to tutově někomu ukrad, pak to přeskupíme, vyhážeme dvě třetiny akordů, abychom to byli schopný zahrát, a pak se chválíme,“ sděluje se smíchem Ygraen, který je zodpovědný za poměrně chytré texty, které pod obhroublou slupkou skrývají nejednu myšlenku.
Když stopáž písní vydala na live set, Hejtman nelenili, využili svých kontaktů, minulý rok rozpoutali hotové koncertní orgie a vyrazili na nekončící turné s Debustrolem, Alkeholem i s Traktorem. Na závěr roku nechyběla ani pražská Lucerna. Po mimořádně sezóně, v okamžiku, kdy už snad nemůže být české kotlině nikdo, kdo by Hejtmana neviděl, či neslyšel, kapela vykopla mezi lidi nové album, které (jako kdysi kolegové z Venom) pojmenovala „Vítejte v pekle“
Desítka songů drtí a plení, hned v úvodním přímočarém kousku „Vítejte v pekle“ nahodí muzikanti agregát, který jede na plné otáčky. Drnčící baskytara s řezajícím riffem připomene moderní verzi Motorhead v thrash úpravě. Chroptící Ygraen tlačí na hlasivky tak důrazně, že vyvstávají obavy, aby se na zbytku alba nenacházely jen instrumentálky. I kapánek pomalejší „Bastard“ dává upomenut na punkové cítění rytmiky souboru, zároveň opatrně odhaluje melodiku, skrývající se v druhém plánu při zapojení sborů. „Alkoholik“ je prvoligový blackened crust, frázování přípomíná soudruhy z ČAD, kytary černě kovový nádech prostě mají, předchozí skládání pro Maniac Butcher a Bran jen tak z krve neodfiltrujete. Pobaví i texty „Jiný druh“, ladící k muzice:
Jiný druh jsou jenom potíže
s bolestnou reakcí na kříže
s černou mší do kůže vyrytou
do Vatikánu jedině s mačetou!
Zatančit v rytmu rock`n`rollu je možné v „Plata o Plomo“, zabývající se jedním úspěšným narkobaronem. Začerněný metal s hymnickou atmosférou „Píseň černých vran“ odněkud ze záhrobí přivolává vzpomínky na dávné Bathory a je velkým adeptem na hit. Sypačka „Exocirst“ drtí jako šlehy od populárních amíků Toxic Holocaut. Na rozdíl od této sebranky, u které se po chvílí dostaví únava z jednotvárného pojetí, Hejtman doplňuje melodický refrén a mezihru. Nejen muzikou, ale i černým humorem pobaví podobně laděný kvapík „Na prach a popel“, ze kterého musí ukápnout slzička i Vlastovi Henychovi.
Oheň už vyhasl je cítit dým
už tvoje skupenství nevrhá stín
na prach a na popel rozfoukán v povětří
abys i po smrti štípal nás do očí
Motorheaďácký blizzard „Roma Victor“ s bojovým pokřikem z filmu Gladiator jako by album zakončoval. Závěrečná „In Memoriam“ je sice pěknou poctou Jeffovi Hannemanovi a dalším muzikantům, ale působí jako outro, které má za úkol nastavit stopáž.
Pokud si odmyslíme závěrečný song, tak se kapele podařilo vydat velmi silné album, které má velkou šanci oslovit širší obec posluchačů. Devět ocelově drnčících fláků rozpouští black, thrash s crust punkem a kloubí je s melodickými linkami v refrénech. Velkým bonusem je zpěv v češtině, není více šik než zahulákat si refrén s kapelou v rodné řeči. Mohou-li mít Slováci ČAD a na Moravě Malignant Tumour, proč by Čechům nemohl vládnout Hejtman?
|
