Pět a půl roku uteklo od debutové desky finských External, kteří zaujali osobitým pojetím progresivního metalu, neboť v jejich tvorbě ještě doznívaly thrash metalové začátky, ale také momenty, které připomněly Anathemu. Druhé album „Dreamscapes“ má devět songů a stopáž přesahující padesát minut.
Úvodní „To Weigh, to wear“ začne vcelku razantně, ale nechává posluchače vyčkávat, co přijde - poklidná sloka a následně na melodie bohaté pasáže. Pro posluchače prog metalu se nebude jednat o nic překvapivého, a je jasné, že External hrají moc dobře. Překvapit může druhá půlka songu, do poklidného metálku zazní growl a následná gradace nechá pořádně stoupnout tlak. „Serotonin“ začíná zajímavým klávesovým motivem a sekanými riffy. Zvukově se nejedná o nic tvrdého a podobný přístup je známý například u Leprous. Zpěvák Aleksi má velmi specifický projev, zpívá obstojně jak čistě, tak i harsh potěší. Nepouští se do ukrutných výšek a působí často poměrně klidně. Přesto v jeho hlase poznáte emoce. „Serotonin“ nabídne prvky math metalu a působivou atmosféru.Kombinací prog rocku a metalu je „Last Fading Color“. Ačkoliv song nabídne několik zajímavých momentů, zpočátku může působit jako pomyslná brzda alba, hudba je poněkud unavená. Postupně se ale píseň rozvíjí, a zejména instrumentální složka doslova rozkvete v parádní kytarová sóla. External si hrají s formou písně a než se nadějete, je song zcela jiný než na počátku.
„Lucid“ má tři minuty, ale je spíše mezihrou, která v poslední minutě vygraduje. Nicméně se jedná o položku, která příliš nenadchne. Polovinu desky rozděluje instrumentálka. „Sudden Wawes“ je ukázkou perfektně zvládnuté dramaturgie skladby. External se hudebně vyblbli a každý nástroj si pro sebe uzme chvíli slávy. Chvilku rock, místy jazz nebo takřka úplný klid. Rytmika se neustále mění a atmosféra vás nechá zasnít. „Fall With Me“ vrátí External do běžných kolejí. Energický prog s dobrými melodiemi, evokující tvorbu dánských Vola. Pod kotlem přitopí technická a djentem okořeněná „Ghost House“. Kratičká „Limbo“ překvapí stylem, je to elektronická věc, která koketuje i s rapem. Překvapivě ale funguje výborně a jedná se o fajn oživení. Závěr je epický. Více než dvanáctiminutová „Hypnagogia“ dává velký prostor, aby se kapela pořádně vyřádila od jemných pasáží, k rocku a metalu. Nechybí takřka avantgardní momenty nebo djent a core. V závěru použijí External tradiční fígl ukončení dlouhé skladby, které využili v minulosti Opeth („Deliverance“) nebo Leprous („The Sky Is Red“) - poměrně dlouhá pasáž patří jednomu nesmírně výraznému riffu, který se opakuje až do samotného konce s gradující atmosférou.
„Dreamscapes“ je moderní progové album. nabízí vše, od chytlavých melodií, po nečekané zvraty, kvalitní riffy, čistý zpěv, growl anebo různé žánrové odbočky. External dávno rezignovali na pozůstatky thrash metalu a jeho klasické riffy. Dnes se podobají spíše kapelám jako je Vola. Mají vlastní tvář, ačkoliv je škoda, že něco nového na desce nenaleznete. Jedná se o parádní prog metal a kapela ukázala, že talentu v sobě mámnoho.
|
