RAGE - Afterlifelines
6/10. Tak dlhý album NIKOMU netreba!

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Jasne, ale to by sa dalo povedať aj o iných...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Možná proto, že skladby podobného ražení měli...

MOTÖRHEAD - We Are Motörhead
Za mňa veľká spokojnosť 8/10.Len neviem prečo sa...

RAGE - Afterlifelines
9/10

MONTROSE - Montrose
Montrose je fenomenální kytarista, jeho kytara...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Oproti předešlému zápisu "Talviö" jde samozřejmě...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ve svých příležitostných komentářích se věnuji...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Moderním standardem rozumím skutečnost, aby album...

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond
Ďakujem za recenziu. Ani proti hodnoteniu nemám...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




JUDAS PRIEST - Invincible Shield

Přestože se o to Judas Priest vehementně snaží, čas se zastavit nedá. Ačkoliv hlas Roba Halforda popírá všechny přírodní zákonitosti, neduhy stáří už ze hry prakticky vyřadili dalšího člena klasické sestavy, kytaristu Glenna Tiptona. Všemu navzdory a vzhledem k faktu, že od doby založení původních Judas Priest (u něhož ze současných členů byl jen basista Ian Hill) letos uplyne pětapadesát let a od vydání debutu „Rocka Rolla“ půl století, by se asi nenašel příhodnější termín, kdy vydat nové řadové album. Poslední? Bůhví… Možná Judas Priest budou následovat příkladu The Rolling Stones a ještě v osmdesáti provětrají zbylí pardálové své nádobíčko. Možná se přiučí z vychcanosti Kiss a budeme tu mít další avatary. Na takové úvahy je ještě brzy, protože je tu novinka „Invincible Shield“, což je nejdůležitější věc, která za posledních šest let z tábora birminghamské legendy přichází.

Otazník visí nad účastí Glenna Tiptona, kapela o jeho příspěvcích spíše mlží a nesdělila čeho přesně a v jakém rozsahu se kytarista natáčení účastnil. Je jasné, že hlavní díl kytarové práce ležel na Richiem Faulknerovi, který v řadách Judas Priest funguje přes deset let a za tu dobu nasál potřebou kapelní chemii. Zamrzí skutečnost, že natáčení „Invincible Shield“ mohla být největší a možná poslední šance na znovusjednocení s K.K. Downingem, který by letitého spoluhráče zastoupil skvěle a fanoušci by měly důvod k překotné radosti. Leč nestalo se. K.K. zůstává u své kapely K.K.`s Priest, kterou řada starých fanoušků nazývá Judas pro chudé. Příležitost ke comebacku je trestuhodně nevyužita, ovšem fanoušek na tom bit tak úplně není. „Invincible Shield“ je albem, od něhož je nutné brát Faulknera definitivně jako součást kmenových Judas Priest a kytaristu, který bude mít v historii kapely navždycky důležité místo, hned za nedostižným tandemem Downing - Tipton.

Jestliže kapela ve chvíli, kdy byl v roce 2011 Downing na odchodu, chtěla končit, mluvilo se o tom, že neodchází na vrcholu sil. Posledním příspěvkem v diskografii byl rozpačitý „Nostradamus“, který získal místo mezi největšími úlety kapely, a Judas Priest působili unaveným, vyčerpaným dojmem, skutečně jako na konci kariéry. Po vzájemných sporech odešel Downing a přišel Faulkner, který jako kdyby ostatní členy polil živou vodou. Výsledkem bylo ještě mírně unavené album „Redeemer Of Souls“, ovšem v roce 2018 si kapela spravila reputaci s dílem „Firepower“, což bylo její nejlepší album od kultovního „Painkillera“, a deska, která Judas Priest vrátila definitivně do hry. Znovu se čekal konec, kapela by se loučila na vrcholu pozdní tvorby, proto „Invincible Shield“ mohlo velmi snadno být natahovaným finále. Novinka je ale znovu skvělá nahrávka, čemuž vévodí slastný pocit, že dvě skvělé desky za sebou vydali Judas Priest naposledy v roce 1986, když do světa pustili pro někoho lehce diskutabilní „Turbo“.

Právě na „Turbo“, k němuž se kapela léta nechtěla příliš hlásit, odkazuje ůvod novinky. Ještě než se „Panic Attack“ zvrhne do heavymetalové třídy nejvyšší jakosti, vytáhne ze tmy zapomnění kytarové syntezátory poloviny osmdesátých let a poprvé (nikoliv naposled) zadrnká na nostalgickou strunu. Skladba je pomyslným návratem k albu „Defenders Of The Faith“, štěkavý refrén však připomene spíše Halfordovy sólovky. Skladba ukazuje, že s šátráním v minulosti to tentokrát kapela myslí vážně. Na „Invincible Shield“ jako na horské dráze projíždí sedmdesátými a osmdesátými lety s několika dostaveníčky ve stanici „Painkiller“. Mohl by si fanoušek přát více?

„The Serpent And The King“ je nálož jako vystřižená z „Painkillera“ a titulní „Invincible Shield“ ke stejným ingrediencím přidává trochu esence Nové vlny britského heavy metalu. Snad i proto je úvod alba geniálně poskládanou mozaikou tří skladeb, a kdyby kapele vydržela stejná forma i v následujících minutách, mohli bychom mluvit o albu, které je kvalitativně totožné s „Painkillerem“. Jenže několik zaškobrtnutí se přece jen objeví. Jsou to jen kosmetické vady, ale jsou tady a je jich o něco více než u „Firepower“. Zcela přesvědčivě nezafunguje „Devil In Disguise“, v níž jako kdyby chyběla potřebná energie, totožný pocit vyvolává „Escape From Reality“ a částečně i „Trial By Fire“, jako nejslabší trojice, jež je pro hnidopicha jediným momentem, který může „Invincible Shield“ vyčítat.

Zbytek je důkazem toho, že na zem znovu sestoupili metaloví bohové, aby přesvědčili o své genialitě. Lísají se k vlastní tvorbě sedmdesátých a hlavně osmdesátých let let, kdy „Gates Of Hell“ by klidně mohla být na „Screaming For Vengeance“ a zpěvná „Crown Of Horns“ na „Turbu“. Nemají daleko k tomu, aby rozjeli námluvy s thrashem ze začátku devadesátých let v „As God Is My Witness“, ve které se znovu zjeví duch „Painkillera“, nebo si zavzpomínali na přelomovou desku „British Steel“, která jako kdyby propůjčila atmosféru „Sons Of Thunder“. Nejde však o žádnou kopírku nebo dědkovsky sentimentální blábolení, kapela spolu s producentem Andym Sneapem dbá na to, aby skladby zněly svěže a energicky i v roce 2024, a to i v případě, že se se závěrečnou „Giants In The Sky“ vracejí takřka na začátek kariéry a tvoří ji z těsta, z něhož kdysi skládali první úspěšnou desku „Sad Wings Of Destiny“. Má to snad symbolizovat uzavřený kruh nebo podtrhnutí nesmrtelnosti metalových bohů?

Poté, co Bruce Dickinson přišel se skvělou sólovkou „The Mandrake Project“, zde máme další úchvatný kus nejvybroušenějšího heavy metalu v jeho dokonalosti. Stejně jako u „Firepower“ platí knstatování, že pokud kapela s tímto albem uzavře kariéru, loučí se na vrcholu. Možná pokračování ale ještě bude, protože o stárnutí hovoří jen hustý šedivý porost na Halfordově tváří.

Jan Skala             

Kapela Judas Priest uzavřela plodné období v roce 1990 opěvovaným milníkem „Painkiller“, potom se po odchodu Roba Halforda už jen trápila při hledání neprozkoumaných cest s novým zpěvákem. Moc se nezadařilo ani po Robově návratu v novém mileniu, „Nostradamus“ nepředpověděl správnou cestu. Pak odešel kytarista a kapela ztratila úplně energii. Zkázu se podařilo jako zázrakem odvrátit a přes Halfordovy problémy s hlasem a nemoc Glena Tiptona kapela vystavěla s pomocí Andyho Sneapa heavy metalový monument „Firepower“, čnící skrz mračna až kamsi do vesmíru, nahrávku, kterou mnozí řadí do pětice nejlepších alb kapely. Čtrnáct písní, které nikam nechvátají, ale opět dokonale brání heavy metalovou víru. Jidáši se tímto úspěchem dostali do nezáviděníhodné situace. Vítězstvím nového alba by bylo ne překonání, nýbrž alespoň přiblížení se k vysoko nastavené laťce.

V úvodní „Panic Attack“ Judas Priest vtipně klamou tělem. Kytarové syntenzátory dávají upomenout na desku „Turbo“ – ovšem poté přechází do pořádného heavy nářezu, který se energií a kulometem dupáků blíží k ikonickému „Painkiller“. Při poslechu následné „The Serpent and the King“ se staršímu posluchači mlží brýle (mladší pravděpodobně jásá) – frenetické power metalové tempo, řezavý ječák Halforda ve výškách až moc tlačí na pilu. Pro fanoušky hard & heavy, kteří čekají zklidnění, mám vzkaz. Zapomeňte! V titulní „Invincible Shield“ se tempo ještě stupňuje až někam do power thrashového hájemství a já mám chuť z té jednotvárné řezanice desku rozlámat na kusy.

Naštěstí v „Devil in Disguise“ kapela ubírá plyn a s úvodním, až hard rockovým riffem se ocitáme někde na počátku osmdesátek. Song zpočátku působí poněkud nenápadně po natlakovaném úvodním trojlístku, ale po každém dalším poslechu roste a vyniká i krásné melodické kytarové sólo. V „Gates of Hell“ lahodí uchu kytarová souhra a nebýt současného extrémně nadupaného zvuku produceta Andyho Sneapa, tak by v pohodě skladba zapadla na album „Point of Entry“. Kdo se po několikátém poslechu soustředí na kytarová sóla, musí uznat, že na tomto albu jsou neobyčejně zpěvná a překonávají předchůdce. V „Crown of Horns“ vyloženě chybí kytarové syntenzátory, které by odlehčené a melodické skladbě vyloženě slušely.

Srdíčko příznivců power metalově bouřícího trojlísku z úvodu zaplesá při útočné „As God is my Witness“, ostatní spíše přivítají navazující „Trial By Fire“, která vybočuje z obvyklého schématu sloka, refrén, sloka, a neztratila by se na albu prog metalových Queensryche. Dunivá basa a těžké riffy „Escape From Reality“ pomrkávají trochu po Black Sabbath, i Rob jako by kopíroval frázování Ozzyho. „Sons of Thunder“ přepíná na bezpilotní mód „Firepower“ a závěrečná středně tempá „Giants in the Sky“ dává odpověď na to, kde čerpala v počátcích nápady Metallica. V textu skladby zazní: "Mocní padli, vzpomínky blednou, legendy stále žijí", což může být bráno jako pocta všem kolegům, kteří tu již nejsou mezi námi, ale přesně to sedí i na hudebníky a poslední album Judas Priest. Pokud vynecháme o generaci mladšího Faulknera, tak se průměrný věk muzikantů blíží bezmála sedmdesáti letům, což se zdá po poslechu „Invincible Shield“ neuvěřitelné.

Judas Priest nahráli solidní desku, která na ucelený a kvalitativně vyvážený monolit „Firepower“ nestačí. Na novém albu je znát touha kapely i producentů zařadit materiál, který by byl průřezem nejlepších okamžiků v historii kapely, takže se vedle sebe krčí hard rockové motivy s power speedovou vichřicí. Agresivní produkce Andy Sneapa kapelu omlazuje a dává skladbám nevídanou razanci, staršímu posluchači může někdy až thrashový sound, aplikovaný na hard & heavy materiál, poněkud vadit. Štastným majitelům gramofonů vřele doporučuji zakoupit asfalt, který se může pyšnit letos snad nejvymazlenějším masteringem. Zvuk CD, ač také povedený, těchto kvalit nedosahuje.



Jirka Lulek 7/10

Judas Priest jsou The Rolling Stones heavy metalu! Dokonale vybroušené řemeslo a zkušenost kmetů, jejichž věk razantně nabourává zavedené doktorské nauky o stárnutí. V první řadě vládne neuvěřitelný Rob Halford. Jeho hlas má sílu Bohů a Auto-Tunem to rozhodně není. Hned za ním stojí kytaristé a výborná melodická sóla, která přidávají na kráse i některým běžnějším kompozicím ("Devil in Disguise"). Většina skladeb je ale líbivá v celé své délce, ať je to úderný vstupní nátěr "Panic Attack", "The Serpent and the King" a titulka s powermetalovými prvky, drsňácky zaťatá "Escape from Reality" nebo nádherně uvolněná singlovka "Crown of Horns", v níž se zrcadlí zenový klid metalových mistrů, kteří už nemusí nikomu nic dokazovat. Nejnovější fošna Judas Priest je zdařilejší nežli minulý zápis "Firepower", lépe manévruje kolem šablonovitého rukopisu a v souvislosti s věkem hudebníků nutí pokleknout v hlubokém úžasu.

Petr Štěpnička 7/10

www.judaspriest.com

YouTube ukázka - The Serpent And The King

Seznam skladeb:
1. Panic Attack
2. The Serpent And The King
3. Invincible Shield
4. Devil In Disguise
5. Gates Of Hell
6. Crown Of Horns
7. As God is My Witness
8. Trial By Fire
9. Escape From Reality
10. Sons Of Thunder
11. Giants In The Sky

Sestava:
Rob Halford - zpěv
Glenn Tipton - kytara
Richie Faulkner - kytara
Ian Hill - baskytara
Scott Travis - bicí

Rok vydání: 2024
Čas: 52:32
Label: Columbia
Země: Velká Británie
Žánr: heavy metal

Diskografie:
1974 - Rocka Rolla
1976 - Sad Wings Of Destiny
1977 - Sin After Sin
1978 - Stained Class
1978 - Killing Machine/Hell Bent For Leather
1980 - British Steel
1981 - Point Of Entry
1982 - Screaming For Vengeance
1984 - Defenders Of The Faith
1986 - Turbo
1988 - Ram It Down
1990 - Painkiller
1997 - Jugulator
2001 - Demoliton
2005 - Angel Of Retribution
2008 - Nostradamus
2014 - Redeemer Of Souls
2018 - Firepower
2024 - Invincible Shield

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 12.03.2024
Přečteno: 3212x




počet příspěvků: 14

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
9/10Řekl bych, že...20. 03. 2024 13:28 Zdeněk
Prvních pět skladeb......je naprosto...18. 03. 2024 14:31 Kolík
Vynikajúci album!!...16. 03. 2024 12:18 Kamzo
9/10U mě jako u kolegy...15. 03. 2024 10:34 Petr O.
JPPresne tak 9/10,...13. 03. 2024 14:10 J.A.N


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08528 sekund.