Nomura je stále poměrně nové jméno na české metalové scéně. V roce 2021 vydala eponymní EP, o rok později singl „Self-Ignition“ a letos druhý kraťas „The Silent Whisper“. Prozatím je to skromná diskografie, ale Nomura si už stihla vybudovat slušnou základnu fanoušků a její videoklipy sbírají tisíce shlédnutí. Kapela působí sebevědomě a ví, co chce. Její styl by se dal označit jako moderní metal, pod kterým hledejte progresivně laděný djent, groove metal či metalcore.
„The Silent Whisper“ obsahuje pět songů, které vám vypráší kožich za necelých dvacet minut. Je to fofr, ale je to poměrně ideální délka - energie, kterou obdržíte je maximální a nahrávka nemá šanci začít nudit. Titulní song vás přivítá pro djent typickým vybrnkáváním, do kterého se záhy přidá Danielův řev. Skladba je hutná a přitom silně atmosférická. Nechybí extrémní growl a zvraty, při nichž se hudba vždy trochu promění. Kytarových riffů je mnoho, ale v zásadě vám budou všechny víceméně známé. Skladba vrcholí, dojde i na blast beaty a na vrcholu píseň skončí. „Embrace The String“ začne pěkně rychle, ale Nomura velmi ráda střídá tempa a nepostojí. Zničehonic je tu čistý zpěv, ale jen na chviličku. Kapela trochu hraje pomyslné mistrovství světa v riffování, protože se každou chvilku mění. „The Faceless Ghoul“ pokračuje v nastoleném trendu nátlakového djent / metalcoru, ale nechybí ani groove metalové pasáže. V druhé polovině song zrychlí, opět překvapí změnami a tím, jak se Nomura nebojí hrát si se strukturou skladeb. „Natural Revenge“ nabídne zajímavé melodie a už se zdá, že přijde zjemnění, ale tady není prostor pro odpočinek. Nejdelší song má jen čtyři a půl minuty a je jím závěrečná „Malefice – The Poisoned Lake“, jež podtrhne pozitivní dojem celé nahrávky.
"The Silent Whisper" vás vyplivne zmuchlaného po pořádné djentové jízdě. Ač Nomura nezapře progresivní myšlení (struktura songů, nečekané změny riffů atd.), je nahrávka značně semknutá. To je v případě krátkého EP dobře, ale pokud by měla kapela udržet posluchačovu pozornost například dvojnásobnou stopáží, chtělo by to pestřejší materiál. Nomuře nelze upřít poutavost a energii, přesto by to občas chtělo lehce vydechnout nebo naopak ještě více nakopnout tempo.
Ve výsledku platí, že „The Silent Whisper“ je výborná nahrávka talentované bandy, která by to mohla dotáhnout daleko. Má prostor na zlepšování, ale už teď vás může nadchnout, pokud hovíte zmíněným žánrům.
|
