"We are free, free, we are Freedom Call,
we come from a land far beyond the sun..."
Málokterá kapela dokáže zároveň vytočit a potěšit způsobem, jakým to činí sluníčkáři Freedom Call. Když už se člověku nechce zvracet z nevkusného videoklipu, předhodí Němci fanouškům obal, který vyvolává téměř stejnou fyzickou potřebu. V tomto ohledu je pozoruhodný proces náladové transformace, jež se stane během poslechu nových skladeb. Vášeň a kvalita, se kterou německý kvartet doručil kolekci s titulem "Silver Romance", automaticky léčí jakoukoli negativitu a infikuje posluchače mohutnou infuzí bezbřehého optimismu.
Novinka vychází čtvrtstoletí po zveřejnění debutu "Stairway to Fairyland" a frontman Chris Bay proto současný stav kapely popisuje jako "stříbrnou svatbu". Freedom Call ušli pořádný kus cesty a nové album znamená retrospektivní ohlédnutí za celým obdobím. Uslyšíme skladby, z nichž některé baví více a jiné méně, vždy ale budeme svědky výborných řemeslných výkonů, včetně perfektního Chrisova zpěvu, to vše podpořeno bezchybnou a chlupovou zvukovou produkcí.
Úvod nahrávky je jako z říše snů. Titulní song už nyní patří mezi nejlepší pecky v historii Freedom Call, přestože na scénu nevnáší vůbec nic překvapivého. Proč ale měnit energii, která má sílu tisíce mořských sluncí. Samozřejmostí je rychlé tempo, hebká klávesová poduška, týmové vokály a všeobecně oslavný náboj. "Symphony of Avalon" pokračuje ve vrcholném hudebním pozitivismu, který musí bavit příznivce prvních tří alb kapely.
"Over the Rainbow
into the light..."
"Supernova" nabídne klávesový pochod s moderním odstínem, díky pečlivým aranžérským vrstvám a funkčním melodickým motivům se kvalitativní potenciál nahrávky stále drží na velmi vysokých hodnotách. K dalším vrcholům počítejme tempově variabilní ohňostroj skladby "Big Bang Universe", "High Above" s podprahovým výronem hřejivé world-music nebo rytmickým tleskáním, které má vyburcovat koncertní davy, a nakonec finálovku "Metal Generation", jejíž text odkazuje k výše zmíněnému výročí a dohasíná v oslavných tónech hymnických varhan.
Další skladby jsou otázkou vkusu. Pokud vám nevadí syntetické hrátky ve stylu devadesátkového eurodance, nepohrdnete songy "Out of Space" a "In Quest of Love". Píseň "Blue Giant" (že by sebekritický odkaz na obalovou malůvku?) nastaví vážnější hudební profil Němců, a i v této poloze se autorům daří. Jako nejslabší moment lze označit "Meteorit", který na albu být nemusel, stejně jako další položka ovlivněná neomodernou "New Haven".
"Freedom Call is back..."
Ať už budeme na novinku nejpozitivnější metalové kapely současnosti nahlížet retrospektivním pohledem, nebo k ní přistoupíme bez nostalgického zatížení, musíme konstatovat, že na to Němci pořád mají. Je pravda, že občas překročí hranici dobrého vkusu, na řemeslné úrovni ale vše funguje výborně. Stříbrná svatba mezi fanoušky a kapelou znamená potvrzení, že vejít ve svazek před pětadvaceti lety byla dobrá volba, a že se vzhledem ke zdravému jádru daného vztahu můžeme těšit na další roky, možná i desetiletky.
|
