Poté, co minulá deska „The Noble Rot“ party okolo bratra Roba Zombieho Spidera byla až povážlivě klidná a fanoušci mohli větřit nějaké problémy, zdá se, že se všechno vrací ke starým pořádkům. Ne nadarmo byla kapela kdysi vlivným zástupcem vlny industriálního metalu, na jejímž vrcholu seděl starší Spiderův sourozenec s White Zombie, byla také obstojným vývozním artiklem zámořské tvrdé hudby. V roce 1999 jen ve Spojených státech prodala přes milion kusů druhého alba „Tonight The Stars Revolt!“, což je milník, který zaručuje alespoň nejnižší stupeň nesmrtelnosti. Powerman 5000 se tento úspěch nikdy nepodařilo zopakovat, ale i tak deska kapele zaručila to, že se o ní ví dodnea a že neskončila kariéru v zaplivaných hospodách, přestože se na její koncerty z části chodí jen z nostalgie. Ale o tom by mohly vyprávět i mnohem zavedenější soubory.
S kariérou Powerman 5000 to bylo jako na houpačce. O tom svědčí poslední dvě alba, přičemž „New Wave“ z roku 2017 byla velmi dobrým kus, který nepostrádal energii a nabídl i dobré skladby v čele se „Sid Vicious In A Dress“, a o kapele mluvily recenze jako o souboru, který byl pokropený živou vodou. Následující „The Noble Rot“ přineslo pravý opak a ukázalo Powerman 5000 jako mdlou partu, která začala inklinovat k alternativnímu rocku a všechno, co na ní fanoušci měli rádi, bylo pryč. Naštěstí se jednalo o jeden z typických Spiderových výpadků, který neměl mít dlouhého trvání. Podle dlouhodobých propočtů to nyní vypadlo na desku, která by Powerman 5000 mohla vrátit k lepším výkonům. To se děje, ačkoliv tak silnou kolekcí, jako byla „New Wave“, „Tonight The Stars Revolt!“ nebo „Somewhere On The Other Side Of Nowhere“, novinka není.
Fanoušek jistě bude kvitovat návrat k tvrdšímu a industriálnějšímu zvuku, který místy připomene nu-metalovou obrodu z přelomu tisíciletí, nejvíce však tvorbu Spiderova bratra z období White Zombie. Byl odhozen alternativní přístup minulé desky, punkové období kolem alba „Destroy What You Enjoy“, i novovlnný omyl sbírky coververzí „Copies, Clones & Replicants“. Zpět jsou Powerman 5000, které fanoušci znali z konce devadesátých i z podařenějších let dalších. Možná je to tím, že kapelu posílil kytarový novic Dan Schiz místo poněkud unaveného Tye Olivera, ale Powerman 5000 na novinkovém albu působí tak, že je baví to, co hrají. I Spider zase trochu přitlačil na pilu a vrací se k nihilistickému úšklebku, který střídá s natlakovaným projevem a připomíná vývojový článek mezi bratrem Robem Zombiem a Marilynem Mansonem. To jsou dva umělci, které deska „Abandon Ship“ připomíná nejvíce.
Kapela ukazuje, že psaní někdejších hitovek zvládá s přehledem i v současnosti, nová deska jich několik nabízí. Nejzářivějším případem je úderná „The Company Loves Misery“ a o něco promyšlenější a zlověstnější (zde je cítit velký vliv Mansona) „Places For People That Scream“, která má nejsilnější refrén z celého alba. Kromě nich zaujme i nostalgický pohled do minulosti „1999“, který zní jako pozvánka na jakousi zvrhlou diskotéku (taneční základ je vítán, než aby jakkoliv vadil), zuřivý úvodní „Invisible Man“ či frackovsky drzá a přisprostlá „GTFO“, což znamená úderný slogan „Get The Fuck Out“. Jestliže některé skladby můžeme brát jako trochu do počtu (v tomto směru dominuje závěrečná „The Last Chapter“ a kabaretní „This Is A Life“), dá se říci, že nějaká slabá skladba na albu není.
Powerman 5000 dokázali překvapit a spravili si pošramocenou reputaci. Po čtvrt století, kdy vstoupili na scénu s prvotním materiálem, si uchovávají mladickou nasranost, vrátili se ke staré tváři, která jim sluší nejvíce a představují se jako vyspělí skladatelé. Není moc prostoru, kam by kapela mohla ještě růst, protože přišla s nejlepším možným albem.
|
