Až teprve kladné ohlasy některých fanoušků mě přiměly dát opakovanou šanci novince italské power metalové kapely Eregion. Na první poslechy album "Non Omnis Moriar" nijak zvlášť nezaujme, a to i kvůli neprůbojné zvukové produkci. Pokud ale skladbám věnujeme více pozornosti, která je - proč to nepřiznat - z velké části zapřičiněna nedostatkem jiných žánrových novinek, začne se jejich kouzlo pozvolna rozkrývat a důvod (relativní) obliby této desky už nebude tak nepochopitelný.
Pětice italských hudebníků dělá svoji muziku s nadšením, což je devíza, díky které přehlédnout leckteré jiné nedostatky. Krom zmíněné produkce nepadneme na zadek ani ze zpěvu Daria Fontany, jenž má jasně dané limity. I to ale jakýmsi zvláštně pozitivním způsobem zapadá do celkové energie a ve výsledku dovoluje užít si všechny nabízené písně. Jejich žánrová frekvence přepíná mezi heavy metalem ve stylu Manowar a Riot k poweru, který připomene opulentnost Gloryhammer nebo další italskou formaci Domine.
V některých skladbách autoři využijí také folkové prvky, jinde se snaží zabrnkat na temnější náladovou strunu, nejdovedněji si ale pokaždé vedou v uvolněné, melodicky proaktivní a úplně nejlépe rytmicky zdynamizované poloze. Když po baladickém úvodu stopy "Earendil Star" nastoupí chytlavé vyhrávky, šlapavé tempo, zdvojené vokály a speedový refrén, je hned o poznání veseleji. Na škodu není ani chorus "Badon Hill", v němž se sólové zpěvy doplňují s odhodlanými vícehlasnými sekvencemi. A důvod k vypnutí alba nebude dokonce ani ve chvíli, kdy Italové vzdají neosobitě submisivní hold epickým hymnám od Manowar ("England´s Fame").
Navážet se do tohoto alba zkrátka nemá smysl. Parta Eregion nikdy nenakoukne do první ligy, což musí být zřejmé i méně zkušeným posluchačům. Pokud si ale budete chtít zpříjemnit začínající okurkovou sezónu něčím alespoň trochu schopným, fošna "Non Omnis Moriar" vás s velkou pravděpodobností ve štychu nenechá.
|
