Prakticky každou kapelu, která hraje více než dvacet let, to potká. Opakování nebo přinejmenším obavy z toho, že bude točit stejné desky. Evergrey mají velmi kvalitní diskografii, která nabízí spoustu parádních alb, ale s každou další položkou jsem uváděl, že jejich výraz je stále stejný. Minulé album do této teorie plně zapadlo. Bylo skvělé, ale nevybočovalo. S novinkou „Theories Of Emptiness“ Evergrey zaujmou už obalem. Je stylově jiná než předchoz albaí, která měla epické a detailní malůvky. „Theories Of Emptiness“ má poměrně minimalistický motiv, který ale zaujme na první pohled. A rovněž hudební obsah je jiný. Ne příliš, Evergrey nezahodili léta pilovaný styl, ale nálada alba je jinde.
Úvodní „Falling From The Sun“ je naprosto typickou a pro Evergrey signifikantní skladbou. Sázka na jistotu, hitovka, trefa do černého, jako obvykle upoutá bravurní produkce. A zvuk je snad čím dál lepší. „Misfortune“ jako by se zapomněla z minulé desky, dominuje jí výrazný sborově zpívaný refrén. Při třetím songu se začne projevovat lehká změna. Skladba „To Become Someone Else“ je o něco více progově laděná. Větší prostor získává instrumentace, alespoň v některých pasážích. Song je tradičně evergreyovsky řízný a temný, ale v polovině přijde dlouhá instrumentální pasáž, velmi uklidňující a magická. Slyšíte klávesy, které vám dodají základ k rozjímání, ale rovněž slyšíte neustálé cvakání jedné z klavírních klapek. A pak vás uzemní brutální riff. Zní to krásně, kouzelně a přináší to nesmírně podmanivou atmosféru, což souvisí s konceptem alba, že prázdnota a klid přináší svobodu - zkoumání ticha a prázdnoty je námětem nahrávky.
„Say“ upoutá hammondkami a zpočátku old school prog rockovou náladou. Ústřední je velmi chytlavý refrén. Klávesy hrají velmi důležitou roli, stejně jako delší instrumentální pasáž. „Ghost Of My Hero“ je pro Evergrey klasická epická balada, nic víc, nic míň.
A pak vám potrápí sluchovody brutální a zlá „We Are The Void“. S každým albem jsem si říkal, že kapela přitvrzuje a kde se to může zastavit. Tady naleznete riffy tvrdé jako skála. A aby to nebylo málo, také extrémní vokály, respektive řev. Krom tvrdosti se jedná o velmi propracovaný song, který dokazuje, v jak skvělé skladatelské kondici kapela je. Z temnoty do světla míří „One Heart“, příjemný heavy metálek, svižný a se sloganovitým refrénem. A na desku moc dobře sedí. Vrcholem alba je „Cold Dreams“, duet s Jonasem Renksem (Katatonia), uslyšíte i vokály dcery Toma Englunda Saliny. Tom a Jonas se ve zpěvu střídají velmi šikovně a skladba má ohromné emoce. Song začíná pomalu, ale přichází změny a přitvrzení. A to až takové, že se Evergrey posunou k death metalu Jonas Renkse si po dvaceti letech vyzkouší (studiově) growl. Skladba se poté vrací do baladické formy a nabídne i kytarová sóla. „Our Way Through Silence“ přináší úlevu po nervech. Krásná a hitová skladba koketuje se stadionovým rockem, samozřejmě v Evergrey stylu. V titulní závěrečné položce zní klavír a klávesy, ale především mluvené slovo. Je to jakési filozofické shrnutí myšlenky desky a hodně zajímavé zakončení.
„Theories Of Emptiness“ nabízí spoustu věcí, které od Evergrey známe až moc dobře. Kapela pokračuje po vytyčené cestě, zároveň nabízí i dostatek čerstvých nápadů a pár překvapení. Celkově je album více progresivní a zároveň hitovější než nejbližší předchůdci. Zvuk je o něco jiný než dřív a kapela jako by i více pracovala s atmosféričností. Album válí od začátku do konce a patří k tomu vůbec nejlepšímu, co současný metal nabízí.
|
