Na Kissin` Dynamite se dá nahlížet z různých úhlů. Pro člověka, který nezná žánrovou historii glam metalu, bude jednoduché mít jejich hudbu v oblibě, ač píší snad nejklišovitější věci v celém ranku, nedá se jim upřít chytlavost, zpěvnost a aranžérská vtipnost. Pro někoho, kdo aktivně sledoval americkou scénu osmdesátých let, může tahle kapela být neotravnější produktem (navíc z Německa…), který nemůže Bon Jovi, Def Leppard nebo Poison konkurovat, ani kdyby se na hlavu stavěl. Pak je tu hledisko třetí, vcelku neutrální, člověk, který tak nějak po očku jejich kariéru sleduje, vidí vývoj, který je kapela schopna podstoupit. Když si vezmete infantilní debutovou desku „Steel Of Swabia“ a aktuální „Back With A Bang“ nebo minulou „Not The End Of The Road“, je posun dost znát. Ovšem je otázka, zda to stačí.
I když nebyla „Not The End Of The Road“ bůhvíjakým světoborným dílem, jednalo se o nejlepší desku kapely, takže s novinkou má na co navazovat. To i přesto, že vlna glam metalu, která tento hudební styl zprávoplatnila pro jedenadvacáté století, je dobrých deset let pasé a přežily ji jen skutečně silné kapely. Kupodivu se k nim zařadili i tito Němci, kteří prokazují mnohem více životaschopnosti, než se od nich dalo čekat. „Back With A Bang“ je jejich osmá deska a rozhodně se nedá říct, že by na ní kapela ztrácela dech. Kissin` Dynamite se dostali do stavu, v němž píší dobrá, ačkoliv ne stylotvorná alba. A skutečnost, že novinka navazuje na „Not The End Of The Road“ potvrzuje správnost nastoupené cesty.
Ačkoliv kapela opět opisuje, odkud se dá (nejvíce kouká přes rameno osmdesátkovým Bon Jovi), vytváří z tyglíku inspirací, vlivů a zlodějiny poslouchatelné hity. Jestliže úvodní titulka „Back With A Bang“ nijak zvlášť nenadchne, byť poslouží dobře pro koncertní pyrotechnickou show, singly „My Monster“ a „Raise Your Glass“ jsou na tom o poznání lépe a staví zejména na výtečných refrénech, v nichž poznáte, že se Kissin` Dynamite stali dobrými hitmakery a rychle zapomenete na hrůzy z minulosti, které zastupuje hlavně otravná „D.N.A.“ Takových přehmatů se kapela vyvarovala, a i když úroveň obou singlů se na desce podaří udržet jen sem tam, vyloženě špatná věc se zde nenachází. Nejblíže k ní má „Learn To Fly“, v níž se koncentruje všechno, pro co může člověk kapelou opovrhovat, ale i z této šlamastyky vybruslí Kissin` Dynamite se ctí.
Méně než předchozí singly potěší třetí klipovka „The Devil Is A Woman“, které chybí lehkost a nadýchanost, jež je vlastní „The Best Is Yet To Come“. Ta sice evokuje titulku z „Not The End Of The Road“ více než je zdrávo, ale na milost jí vezmete skoro stoprocentně. Dobře zafungují i „I Do It My Way“ a „More And More“, z kterých září prosluněná letní atmosféra, jako kdyby kapela nepocházela z německého Švábska, ale vyrůstala přímo na kalifornských plážích. Tam pocitově míří závěrečná balada „Not A Wise Man“, kterou někdo může považovat za nutné zlo, ale zároveň lze přiznat, že i v tomto ohledu se Kissin` Dynamite nečekaně zlepšili. Dokonce tak, že lze kacířsky říct, že tak dobrá balada chybí i na posledním albu Bon Jovi, kteří jsou největším vzorem těchto Němců.
Že je „Back With A Bang“ nejlepší deskou kapely je nasnadě, ačkoliv má zpoždění tak pětatřicet let. Co se týče Kissin` Dynamite, nikdy z nich nebude kapela, která bude řazena k největším umělcům rockové scény, ale pokud si dali za úkol zábavu za každou cenu, toto poslání začínají plnit velmi dobře.
|
