V roce 1978 byla celosvětová sláva AC/DC spíše tušená, než aby k ní vedly přímé indicie a nenadálá popularita Australanů byla vysvětlována tím, že britští novináři kapelu zaškatulkovali k punkové vlně, což jinak klidného Malcolma Younga popudilo stejně, jako když ti samí pisálci o AC/DC za pár let psali jako o heavymetalové kapele. Jenže punk se ukázal být jako sezónní záležitost a i po jeho tvrdém nárazu do zdi popularita Australanů vykazovala vzestupnou tendenci. Divoká alba „Let There Be Rock“ a „Powerage“ ukázala jejich sílu a dokázala převést energii živých vystoupení do studia. Proto se nápad natočit živé album nesetkal s přílišným pochopením a vydavatelská firma chtěla vsadit spíše na méně riskantní a o mnoho méně nákladný výběr „12 Of The Best“, který by dosavadní kariéru kapely shrnul.
Jenže kapela a zejména producenti Harry Vanda a George Young si postavili hlavu a za každou cenu chtěli realizovat původně zamýšlené album. Velkým zastáncem koncertní nahrávky byl zpěvák Bon Scott, který podle svých slov vyloženě nesnášel vydávaná živá alba, která zaplevelovaly pódiové jamy a do úmoru natahované skladby, jimž exhibice muzikantů ubíraly na síle, čímž se formát stával velmi nudný. AC/DC to na koncertech nepraktikovali, kapela hrála skladby ve stejném formátu, v jakém je zachytila na albu, ačkoliv občasné zrychlení nebylo na škodu. Hudební publicisté si této vlastnosti všímali a nejeden z nich referoval o AC/DC jako o nezastavitelné mašině, o kapele, která představuje nový formát v koncertním provedení. „Z kytar létají jiskry, bicí vybuchují pod neustálými salvami, ale je to hlavně prasáctví Bon Scotta, co vás dostane,“ napsal koncem sedmdesátých let britský magazín Sounds a shrnul tak podstatu vystoupení Australanů.
V roce 1978 byla kapela na turné po Velké Británii, která byla, kromě bubeníka Phila Rudda, rodnou zemí pro ostatní čtyři muzikanty. Možná to nebyla náhoda, že padlo rozhodnutí natočit živé album ve skotském Glasgowě, což bylo rodné města Malcolma i Anguse Younga, a místo, které z dětství znal i Bon Scott. Divadlo Apollo bylo vybráno k tomu, aby zde 30. dubna 1978 vzniklo zásadní živé album kapely, které se do historie zapsalo zejména tím, že aplikovalo přístup Bona Scotta ke koncertním albům a nabídlo desítku skladeb, jimž jednoduchá struktura dávala obrovsky energické provedení. "Koncert shrnul to, co dělalo AC/DC tak výjimečnými naživo. Energii, vztah s davem a způsob, jakým tyto jednoduché, ale klasické písně získaly jiný život,“ napsal o albu britský rozhlasový moderátor Tom Russell, jehož hudební fanoušci znají pod přezdívkou Kmotr rocku.
„If You Want Blood You`ve Got It“ představuje AC/DC v nejsyrovější, nejautentičtější podobě, ještě z bezhitových dob. Deska se vyhýbá dnes preferovaným skladbám „TNT“ či „Dirty Deeds Done Dirt Cheap“, které ve své době nijak výraznými hity nebyly a proto AC/DC vsadili i na dnes zapomenuté věci, které dokreslují naprostou sevřenost materiálu a nedovolí návštěvníkovi koncertu ani na chvilku vydechnout. „Riff Raff“ možná není nejlepší otvírák a sázka na „Bad Boy Boogie“ se může jevit jako mírný přehmat, ovšem to jsou jen kosmetické pihy na kráse, které vytýkat příliš nelze. „!f You Want Blood“ je třeba vzít takovou, jaká je, protože tak je dokonalá. Právě na ní je ukryta pravá síla původních AC/DC, nepřikrášlená, nezkažená mainstreamovým úspěchem, a tím i neodolatelná.
Mezi ostré skladby "Riff Raff“, „Hell Ain`t A Bad Place To Be“ či „Problem Child“ nádherně zapadne zvrácené blues „The Jack“ jako dokonalá ukázka takzvané Bonovy záchodové poetiky, ovšem správná gradace koncertu přichází v druhé polovině desky. Kapela odehraje „Whole Lotta Rosie“ s obrovským nasazením, i diváci si mohou vyřvat hlasivky v úvodních stopkách, v nichž skandují „Angus, Angus“, a v „Rock N`Roll Damnation“ umí ukázat civilnější tvář. Vrcholem koncertu je skvělá „Let There Be Rock“, která v dalších etapách s Brianem Johnsonem nebyla hrána v tak strhující provedení. Je to také jediné místo, které Angusovi poskytlo prostor pro jeho zhruba dvouminutovou kytarovou exhibici.
„If You Want Blood You`ve Got It“ je důkaz toho, jak obrovsky silná kapela ve svých prvních letech byla. Dnes AC/DC vyprodávají největší stadiony světa a jsou považováni za jednu z největších kapel historie rockové hudby, ale pokud byste hledali jejich duši, leží zde. Částečně odešla s Bonem Scottem, jenž tenhle památný koncert nepřežil ani o dva roky, částečně pak s věkem. Ten se zastavit nedá, ale díky této koncertní nahrávce si můžete Australany užívat stále mladé, svěží a plné energie.
|
