Ostrava v plamenech patří již k zavedeným domácím festivalům a fakt, že letos proběhl jubilejní desátý ročník, to potvrzuje. Nápad rozložit festival do více dní se neosvědčil, a tak se pořadatelé vrátili k původnímu jednodennímu formátu. Co však zůstalo celé roky neměnné, je žánrové zaměření na tvrdou rockovou muziku a také místo konání. Těžko si lze představit vhodnější prostor pro metalový festival než vysloužilý průmyslový areál (dnes ceněnou národní kulturní památku) v Dolních Vítkovicích. Jinými slovy místo, kde se to už od pohledu těžkým kovem jen hemží.
Program letošního ročníku nabídl tři velká světová jména a několik méně známých spolků, převážně ze zahraničí. Asi největší exotikou byla formace Dark Phantom z Iráku. Pětice muzikantů, hrající syrový death metal s arabskými motivy vloženými do kytarových sól, působila sice trochu staticky, ale zároveň velmi sympaticky. Navzdory mizernému zvuku dokázala napumpovat do publika megajouly energie a sklidila za to zasloužené ovace.
Pravým opakem Dark Phantom byl set holandských Blackbriar, dalších z nekonečného zástupu nizozemských female fronted kapel, které se vzhlédly ve Within Temptation. Křišťálově čistý zvuk ani skvělé výkony pódiově akčních muzikantů a zpěvačky nedokázaly zcela vykompenzovat nenápaditost a sterilitu prezentovaného materiálu, kterému zkrátka chyběla pro živé hranní tolik potřebná energie.
Kapelu Amalgama (v programu uvedenou jako nizozemsko - ukrajinskou, přestože vznikla v ruském Petrohradě) jsme měli možnost vidět před třemi týdny na Masters of Rock ve Vizovicích, kde zanechala velmi příjemný dojem. V Ostravě v nastoleném trendu pokračovala a během chvíle strhla publikum na svou stranu. Čtveřice muzikantů, kterou občas na pódiu doplnil klaun předstírající hru na keytar, kombinuje všemožné formy melodického metalu (došlo na tradiční i moderní hevík, typicky evropský power i na americký osmdesátkový glam). Zpěvák Vladislav "Graf" Ivoylov barvou hlasu i neustálou snahou hecovat publikum připomínal Bernharda Weiße z Axxis a stejně tak sebevědomě zpíval. Amalgama se stala černým koněm festivalu, jen škoda, že zvukař vůbec nepustil mikrofony kytaristovi a basákovi, takže celé vystoupení kapely bylo ochuzeno o sborové zpěvy.
Poté přišla řada na prvního z headlinerů, a tím byl dlouholetý kytarista Motörhead Phil Campbell a jeho rodinná formace Phil Campbell and the Bastard Sons. Kapela rozjela poctivý špinavý rokenrol ve stylu Motörhead a neopomněla zařadit pár hitů této rockové legendy, konkrétně „Going to Brazil“, „Ace of Spades“ a „Killed by Death“, kterou set uzavřela. Došlo též na trochu zbytečný cover „Heroes“ od Davida Bowieho, který sice má v repertoáru Motörhead opodstatnění, ale vystoupení Phil Campbell and the Bastard Sons by se bez něj klidně obešlo. Přestože kapela hrála překvapivě dost potichu (to by u následovníků jedné z nejhlasitějších formací historie čekal málokdo) dostalo se jí od již zcela zaplněného vítkovického areálu příznivých ohlasů.
Diskotékoví Finové Beast in Black se u nás těší obrovskému zájmu a z reakcí publika to vypadalo, že více než polovina přítomných přijela do Ostravy jen kvůli nim. Už od prvních tónů setu se tisícihlavý dav pod pódiem dal do pohybu a s kapelou sborově odzpíval každý refrén. Finská pětice si skvěle připravila set list a do publika pumpovala jednu koncertní tutovku za druhou,
což obecenstvo roztočilo do nejvyšších otáček a rázem nebylo pochyb, kdo je králem letošního ročníku co se diváckého ohlasu týče. Yannis Papadopoulos má obdivuhodný hlasový rozsah, duo kytaristů pro změnu ultrarychlé prsty, jen škoda, že v nánosech elektroniky kolikrát není poznat, co je hrané naživo a co jede z playbacku.
Dalším vystupujícím měl být německý veterán Udo Dirschneider s U.D.O., jenže den před vystoupením zkolaboval a byl nucen ostravský koncert zrušit. Organizátorům se povedl husarský kousek, když téměř okamžitě sehnali důstojnou náhradu v podobě finských power metalistů Stratovarius. Ti do Ostravy přijeli bez basisty Lauriho Porry a přestože byl jeho náhradník obecenstvu představen, Lauriho absence vysvětlena nebyla. Stratovarius od tři týdny starého vystoupení ve Vizovicích docela nešťastně překopali set list a jejich show tím lehce ztratila náboj. Navíc publikum působilo trochu unaveně a vyjma závěrečné „Hunting High and Low“ projevovalo o hudbu finské formace jen minimální zájem. Ideální nebyl ani zvuk, v němž se ztrácely Johanssonovy klávesy. Zkrátka na Masters of Rock předvedli letos Stratovarius mnohem lepší vystoupení než v Ostravě.
Po setu finských melodiků se vítkovický areál téměř vyprázdnil. Na závěrečné vystoupení kanadské formace Hyperia zůstalo jen několik desítek lidí. Kapela, jež ve své tvorbě mísí hardcore a thrash metal s přesahem do melodeathu, odstartovala set v jednu hodinu v noci a ždímala z publika poslední zbytky sil, které v něm po náročném festivalovém dni ještě zbyly. Zpěvačka Marlee Ryley prodělala před několika dny covid a na jejím hlase to bylo dost znát. Přesto kanadská formace předvedla důstojný výkon a ti, co na její noční vystoupení zůstali, neodcházeli zklamaní.
Jubilejní desátý ročník Ostravy v plamenech se povedl a nemalou zásluhu na tom mělo počasí, které bylo ideálně festivalové, tedy žádné tropické vedro, ani déšť. Nepříjemný byl snad jen systém čipových náramků, vymyšlený tak, aby navrácení neutracených peněz bylo co možná nejsložitější, ale to je jen drobný škraloup na kráse jinak povedeného festivalu, který se dá v pohodě zmáknout na otočku.
|
