Při vědomí toho, co se dělo v minulosti, už jen vyslovení jména Mayhem vzbuzuje posvátnou hrůzu. Žádná kapela snad není opředena takovou pověstí jako norská parta, o které se tradovalo, že její členové jsou buď za mřížemi nebo pod drnem. Jelikož toto konstatování nebylo daleko od pravdy, vybudovalo obrovský kult, takže sklep bývalého obchodu s hudebními nahrávkami Helvete v Oslu, jakási neoficiální dávná zkušebna Mayhem, je vyhledávanou turistickou atrakcí. V dobách, kdy kapela začínala budovat pověst živoucích satanášů, to nebylo vůbec v úmyslu. Konec osmdesátých let v chladném Norsku nebyl čas ani prostor na přemýšlení o tom, zda některá ze vznikajících kapel bude někdy hvězdou. Kdejaká americká parta, hrající v zaflusaných hospodách středozápadu, měla zdánlivě lepší postavení než každá norská formace. Přesto se zrodil kult, se kterým ve světě metalu může zápasit málokdo.
Psal se rok 1988, když se v totálním undergroundu, ve staré lesní barabizně nedaleko Osla, zrodila legenda. Do kapely přišel bubeník Hellhammer (Jan-Axel Blomberg) a mladý švédský zpěvák Dead (Per Yngwe Ohlin), který nahradil původního vokalistu Maniaca, jenž byl po neúspěšném pokusu o sebevraždu umístěn do blázince. K tomu neměl daleko ani Dead, což fascinovalo hlavní personu Mayhem, kytaristu Euronyma (Øystein Aarseth). Ten pozoroval Deadovy mrtvičné stavy, při kterých ve spánku upadal do bezvědomí, i jeho posedlost posmrtným rozkladem, v rámci které inhaloval rozkládající se mršinu havrana z igelitového pytlíku nebo si zakopával koncertní hadry na pár dní pod zem, aby natáhly správný pach hniloby. Mohlo z toho vzniknout něco normálního? Deadova zvrácenost a Eyronymovo bezohlednost a satanský přístup, to byly hlavní hnací motory Mayhem, kteří pokukovali i po jiných destinacích než bylo Norsko. A právě jeden výlet do Německa se stal nejdůležitějším v tehdejší fázi vývoje kapely.
Hrstka pamětníků, kteří měli možnost vidět Mayhem v Německu (a zejména na posledním ze tří vystoupení v Lipsku) se shodla na tom, že kapela chaotickým a neuspořádaným vystoupením vyzařovala obrovské fluidum, což umocňovaly napíchnuté prasečí hlavy na pódiu či Deadovo veřejné pořezání, při kterém do prvních řad stříkala jeho krev. A k tomu hudba. Tvrdá více než cokoliv bylo do té doby ke slyšení, naprosto bezbožná, chaotická, ovšem svým způsobem revoluční. Euronymous nebyl nejlepší kytarista na světě, ale styl pravého norského black metalu vymyslel a postavil na základu, který tvořili Venom a Bathory. Jen byl o něco ďábelštější a mnohem rychlejší. To dokladuje i živé album „Live In Leipzig“, naprosto surový a neotesaný dokument doby a nejsilnější sestavy Mayhem.
Pokud byste hledali zvukovou dokonalost, produkční vypulírovanost a bezchybné muzikantské výkony, utíkejte od alba co nejdál. To na něm nenajdete. Pokud ale hledáte maniakální sílu, pach skutečné destrukce, nejčistší blackmetalovou upřímnost a všudypřítomný dech smrti, jste na správné adrese. „Live In Leipzig“ je výpovědí o jednom koncertě, který se stal nesmrtelnou legendou, ačkoliv nebyl dobře nazvučen, kapela na něm hrála falešně a Deadův nelidský řev je místy mimo čas a prostor, ale přesto je tohle album jedním z nejdůležitějších počinů metalové historie. Jako první nejvěrohodněji (v době, kdy už jak Dead, tak Euronymous byli na pravdě boží (pche!)), zdokumentoval éru, které jakýkoliv studiový materiál chybí.
Kapela na koncertě zahrála skladby, které se měly v budoucnu stát oporou debutové desky „De Mysteriis Dom Sathanas“, ale ta byla tehdy pouze zbožným přáním čtveřice muzikantů. Zde můžete zkoumat, jak v Deadově podání zněly stěžejní kusy „Pagan Fears“, „Buried By Time And Dust“, „Funeral Fog“ nebo nejzásadnější věc Mayhem „Freezing Moon“, a pozorovat, jak jim na kost vyhublý dvacetiletý mladík dal až monstrózní rozměr. Některé ze skladeb, zejména trochu dětinský „Pure Fucking Armageddon“ a „Chainsaw Gutsfuck“ působí vedle monster z debutobvé desky lehce nedotaženým stylem, ale „Live In Leipzig“ je z desek, které se nepřísluší i přes ohromnou nedokonalost nic vyčítat. Je ji třeba buď brát takovou jaká je, nebo ji po většinovém odsudku smést ze stolu jako neposlouchatelný šrot.
Ani ne půl roku po koncertě v Lipsku si Dead podřezal žíly a pro jistotu si ještě vpálil kulku do hlavy, čímž ze sebe udělal kult, o který nestál. Událost otřásla zejména basistou Necrobutcherem, který přenechal místo Vargu Vikernesovi a smyčka kolem Euronymova krku se začala utahovat. Posíleni o maďarského zpěváka Atillu Csihara Mayhem stihli natočit debutové album „De Mysteriis Dom Sathanas“, ale než vyšlo, Varg ve sporu o vedení smečky Black Metal Mafia, mající na svědomí čistě kriminální činy včetně vypalování kostelů a vražd, brutálně Euronyma ubodal v jeho bytě. Král byl mrtev, ale legenda se v tu chvíli zrodila a vydala se na strastiplnou cestu dalšími desetiletími.
|
