Steven WILSON - Hand. Cannot. Erase.
Jedno z nejlepších rockových alb co jsme tady...

THEATRE OF TRAGEDY - Assembly
tak tahle recenze už je lepší ;-) S textem a...

GREAT WHITE - Psycho City
Za mě 10/10 je asi přehnané ale devítka zní lépe....

ALL FOR METAL - Gods of Metal (Year of the Dragon)
Já osobně bych „Gods of Metal (Year of the...

THEATRE OF TRAGEDY - Assembly
Za mně ToT topka, není slabé místo, nej pecka asi...

GREAT WHITE - Psycho City
Pro mě je o kousíček výš Twice Shy (je tam přece...

GREAT WHITE - Psycho City
Po vice než třicetiletém poslechu desek kapely,...

THE NEW ROSES - Attracted To Danger
Zpěvák je výbornej. Škoda k příklonu do...

THEATRE OF TRAGEDY - Musique
jasně, jak píšu - je to vždycky subjektivní a...

THEATRE OF TRAGEDY - Musique
Jsem asi strašně konzervativní, ale přijde mi v...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




David GILMOUR - Luck And Strange

David Gilmour patří k hrstce skutečných hvězd, které jsou stále činné a na jejichž desky se pořád ještě čeká. Čekají na ně fanoušci, čekají na ně i hudební kolegové, protože kromě Jimmyho Page, Keitha Richardse a možná ještě Ritchieho Blackmorea, je Gilmour posledním velkým kytaristou, který začínal v bájných šedesátých letech, stále vydává nové desky a má chuť tvořit. Už jen za to si vyslouží smeknutí klobouku. Když si každou novou desku (nevydává jích mnoho…) poslechnete, máte chuť smeknout pokrývku hlavy podruhé. Gilmour dokáže spolehlivě reaktivovat pocity, které posluchače provázely při posleších nejslavnějších desek Pink Floyd, na nichž se zvuk jeho kytary, jeho styl i specifická melodika staly legendou. Nemůže už nikdy dosáhnout takových výšin jako na „The Dark Side Of The Moon“, „Wish You Were Here“ nebo z pozdější doby „The Division Bell“, ale na velké slevování ze standardů se u pana Gilmoura nehraje.

Na novou desku se čekalo devět let a při vědomí, že Gilmourovi je letos osmasedmdesát, to je hodně dlouhá doba. I proto je téma novinky dané, protože se zabývá stárnutím a vlastní smrtelností, které společně s Gilmourem rozvíjela jeho manželka Poly Samson, ale do celého procesu se zapojily také jejich děti, což vytváří na desce takřka rodinou pohodu, ač s trochou chmur a pocitem blížícího se konce. Veselou hudbu Gilmour nehrál nikdy, takže těžká témata ani na „Luck And Strange“ nemohou překvapit. Přestože do producentského křesla poprvé usedl Charles Andrews, který Gilmourovi pomohl nahlédnout na tvorbu z jiné stránky, je deska typickým gilmourovským dílem. Geny a talent se vymočit nedají a pokud někdo disponuje tak specifickým rukopisem, těžko se ho bude zbavovat, přísloví o starých psech a nových kouscích platí i zde.

Gilmour cílí hlavně na staré fanoušky i na vlastní umělecké vyjádření. Na „Luck And Strange“ umně rozvíjí svůj starý styl, čímž upomene (kromě sólové práce) na album „The Division Bell“, kdy měl Pink Floyd pevně ve svých rukou. Třeba „Sings“ proto zní jako kdyby vypadla z této desky, tvorbu legendární kapely připomene i titulní „Luck And Strange“, která pro fanoušky bude navíc nesmírně cenná proto, že zachycuje jednu z posledních společných prací Gilmoura a klávesisty Ricka Wrighta, natočenou krátce před jeho smrtí v roce 2007. Titulní skladba je po krátké instrumentálce „Black Cat“ takřka ideálním otvírákem, přes pozvolný začátek, v němž si Gilmourova kytara pohrává s Wrightovými klávesami, mohutní, dokud nedosáhne epické šíře, do níž Gilmour sází bluesová sóla a nejtypičtější kytarové melodie.

V dalších skladbách se začne rozlévat uklidňující pocit, „The Piper`s Call“ a „A Single Spark“ disponují hřejivou atmosférou, která dokáže posluchače pohladit, i když jejich nálada nepatří k nejveselejším. Charakter alba svým hlasem změní Gilmourova dcera Romany, která si vzala na starost hlavní zpěv ve skladbě „Between Two Points“ (coververze od The Montgolfier Borthers), z níž vytvořila éterické dílo, v němž hlavní aktér přebírá otěže až v závěrečné části, která přejde do „Dark And Velvet Nights“, nejtvrdší skladby alba. Ta znovu připomene tvorbu Pink Floyd a dokáže vyvolat vzpomínky na slavnou desku „Animals“, aby se v následujících „Sings“ a zejména v závěrečné sedmiminutovce „Shattered“ Gilmour vydal do hloubavějších poloh. První z nich prezentuje ještě zpěvnější motivy, druhá se naopak noří do vlastního umělcova nitra a s těžce nostalgickým pocitem představuje tečku, při které slabším náturám může snadno ukápnout nejedna slza.

S takovými pocity si Gilmour uměl vždy pohrávat dokonale a že z toho nic neztratil, ukazuje tato deska. Pokud by měla být poslední, představuje vlastní smíření s osudem, s tím, co jednou musí nevyhnutelně přijít, ale nabízí i kus poctivé hudby z opravdu staré školy. I proto je škoda, že nebyla podle Gilmourových zvyklostí přece jen o něco delší než obligátních čtyřicet tři minut.

Jan Skala             


www.davidgilmour.com

YouTube ukázka - Between Two Points

Seznam skladeb:
1. Black Cat
2. Luck And Strange
3. The Piper`s Call
4. A Single Spark
5. Vita Brevis
6. Between Two Points
7. Dark And Velvet Nights
8. Sings
9. Scattered

Sestava:
David Gilmour - zpěv, kytara, baskytara, klávesy
Romany Gilmour - zpěv
Gabriel Gilmour - zpěv
Guy Pratt - baskytara
Tom Herbert - baskytara
Rick Wright - klávesy
Rob Gentry - klávesy
Roger Eno - klavír
Adam Betts - bicí
Steve DiStanislao - bicí
Steve Gadd - bicí

Rok vydání: 2024
Čas: 43:21
Label: Sony Music
Země: Velká Británie
Žánr: art rock/classic rock

Diskografie:
1978 - David Gilmour
1984 - About Face
2006 - On An Island
2015 - Rattle That Lock
2024 - Luck And Strange

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 20.09.2024
Přečteno: 2543x




počet příspěvků: 4

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Plne súhlasím s...24. 09. 2024 23:25 Misso
Typický David...24. 09. 2024 20:44 H.R.
Zkusil jsemprotože PF jsou...24. 09. 2024 7:27 b.wolf
Super obal!Toto album má...22. 09. 2024 19:46 Viktor


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.11838 sekund.